Půlnoční slunce II.

24. Mezi řádky lektvarů

 Že se něco stalo bylo zcela očividné. Od chvíle, kdy jsem vstoupila do hradu, se mým směrem upíralo nespočet pohledů a jejich majitelé se začali mezi sebou zuřivě dohadovat. A chichotat. Což nikdy nevedlo k ničemu dobrému.

Snídani jsem přežila jen silou vůle a kdyby nebylo Rileyho a Julce, nedostala bych do sebe ani sousto. Zcela očividně jsem ale nebyla hlavní senzací, jelikož všichni upírali pohled směrem ke dveřím Síně a občas přeskočili i k nebelvírskému stolu.

Tohle rozhodně nevěstilo nic dobrého.

„Měli bysme vyrazit. Máš dneska Lektvary, ne? Zkus se zeptat profesora," šťouchl do mě Riley.

„Jo, jasně," zahučela jsem nepřítomně a propálila pohledem mrzimorskou dívku, jež na mě bezostyšně ukazovala.

Leknutím převrhla dýňový džus a hrdinsky prchla z místnosti, v patách jí byli její věrné kamarádky. Zamračila jsem se na omeletu na mém talíři.

„Přestaň vraždit jídlo pohledem a uklidni se. Nějak se to vyřeší, až přijdeme na to, co se děje," chlácholila mě Julce a přátelsky se mi zavěsila na rameno.

„Kéžby," zamručela jsem, když se kolem prohnala jakási prvačka z Havraspáru s vykulenýma očima.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

„Chtěl jste mě vidět, pane profesore?," vešla jsem opatrně do učebny Lektvarů.

„Smím vědět, co vás to napadlo zaplétat se do spárů tisku?," zeptal se mě místo odpovědi podmračeně od katedry.

Nervózně jsem polkla a statečně přešla místnost.

„Je to hodně špatný?," zeptala jsem se.

S tvrdým pohledem mi přistrčil Denního Věštce. Na titulní straně se skvěla fotografie Harryho a Hermiony v přátelském objetí. Tajné trápení Harryho Pottera, hlásal titulek.

S povzdechem jsem otevřela noviny a zběžně prolétla článek Rity Holoubkové. Byl to naprostý blábol, na němž se nedalo věřit snad jedinému slovu. Bohužel lidé byli jako ovečky, co se týkalo tisku, takže mi bylo jasné, že to zajistilo dnešní rozruch, který jen tak neopadne.

„Jak může psát takové nesmysly?," zeptala jsem se a zamračila se na fotku Holoubkové pod článkem.

Snape se jen ušklíbl a otevřel noviny uprostřed.

„Ve skutečnosti, tohle je váš opravdový problém," řekl vážně a ukázal na článek.

Nepříznivý život kouzelnické siroty

Život byl nespravedlivě krutý, když zanechal mladou čarodějku v rukou matky, záhadné lékouzelnice Ericy Harperové (vedoucí oddělení ve Francouzské nemocnici). O jejích záhadných pokusech, které jsou podle ní „naprosto bezproblémové a opodstatněné", jsme psali v letním speciálním vydání.

Do hledáčku se nám ale tentokrát dostala její dcera, jež navštěvuje čtvrtý ročník Akademie v Krásnohůlkách a nyní je jako jedním z mnoha hostů v Bradavicích, kde aktivně podporuje svého oblíbeného šampiona. Jistě vás překvapí, že jím není krásnohůlská Fleur Delacourová, nýbrž Chlapec, který přežil.

Samantha působí stejně záhadně, jako její matka a podle některých svědků jedná velmi nevypočitatelně.

„Ta holka je divná. Nikdy nevím, co od ní čekat," potvrdila nám havraspárská studentka, jež nechce být jmenována.