Půlnoční slunce II.

17. Velkolepá setkání

Sam

Bylo třicátého října a celá škola se shromažďovala na malém nádvoří před zámkem. Mladší studenti se smutně koukali na obří kočár s dvaceti bílými koňmi, jenž byl připraven k odjezdu do Bradavic. Starší studenti si vzrušeně šeptali a loučili se s přáteli, jenž byli vybráni k odjezdu.

Ti nejstarší a věkově jediní, jenž se směli zúčastnit Turnaje tří škol, ještě zvažovali, zda to opravdu zkusit. Ale většina jela pouze jako podpora, aby ostatní školy neměly nad Krásnohůlkami takovou převahu.

Všichni na sobě měli hedvábný modrý stejnokroj s kloboukem a v rukou nebo kolem krku saténový šátek stejné barvy. Dívky pobíhaly v průměrně vysokých lodičkách a chlapci zkušeně našlapovali v mokasínech.

Znuděně jsem prohlížela štěbetající davy a opřela se o sloup. Otráveně jsem si povzdechla, když jsem si kolem krku opatrně obvázala šátek, abych si nestrhla řetízky. Jemně jsem se usmála a pohladila sovičku i onyxový kamínek.

„Tady jsi!," vykřikla rozhořčeně Julce a spěchala s Rileym po boku mým směrem.

„Promiň, ale v hale se to už nedalo vydržet. Poslouchat ty jejich věčné problémy," zakoulela jsem očima a Riley se uchechtl.

„Tak nás příště vytáhni taky," vytkla mi Julce, ale už nezněla tak naštvaně.

„Jistě," afektovaně jsem se usmála a předvedla pukrle.

To u nich vyvolalo salvu smíchu, k němuž jsem se s radostí přidala. Pár studentů procházejících kolem se na nás udiveně podívalo, načež nakrčili znechuceně nos a pokračovali v cestě. Tázavě jsem pozvedla obočí a skupinka rapidně zrychlila chůzi.

„Modrá ti jde k očím," usmála se na mě Julce.

Chtěla jsem poděkovat, když jsem si vzpomněla, oč mě máma požádala.

„No jasně!," pleskla jsem se do čela a rychle změnila barvu svých očí na pomněnkově modrou.

Oba se na mě tázavě a zvědavě podívali. Povzdechla jsem si, chytila je kolem ramen, nasměrovala do kočáru a šeptem jim vysvětlila nynější problém s mojí identitou.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

„Drazí studenti, za okamžik dorazíme do Bradavic. Seřaďte se prosím po skupinkách, nestrkejte se a ukažte jak jste slušně vychováni. Dělejte čest jménu naší školy," poprosila nás rázně Madame Maxime a poupravila si prsteny na svých rukou.

„Až vám dám pokyn vystupte, seřaďte se a následujte mě."

Všichni souhlasně přikývli. Pár dívek přede mnou si poupravilo vlasy, uhladilo sukni nebo naneslo poslední vrstvu líčidel na tvář. Julce ke mně přikročila a narovnala mi čapku. Prohrábla mi vlasy a přehodila mi je na jednu stranu.

Když jsem se na sebe podívala do skla, musela jsem uznat, že opravdu vypadám dobře a slušně. Přesto, když jsem přejela pohledem po všech studentech, jsem díky tmavým vlasům jasně vyčnívala. Většina našich studentů měla rovné a světlé vlasy.

Zařadila jsem se k ní a Rileymu do fronty. Oba si ještě trochu poupravili oblečení a stoupli si za studenty poblíž východu. Jakoby se najednou cvaklo vypínačem – všichni nasadili profesionální postoj a jemný úsměv.

Za okamžik jsme přistáli na zemi a ozvalo se vzrušené zafrkání koní. Venku to zcela očividně hučelo jako v úle a já nebyla příliš nadšená z toho, že budeme středem pozornosti. Jen jsem doufala, že už jsou Kruvalští na místě.