Půlnoční slunce II.

Epilog

Tak je to tady! Je to neuvěřitelné, ale už jsou to dva roky, co jsem poprvé vydala kapitolu k Půlnočnímu slunci - první části. Byla to má první povídka, takže je jasné, že jsem se s jejím psaním zlepšovala a za vaší podpory jsem byla schopná jít dál a nepřestat psát.Chtěla bych poděkovat všem čtenářům, kteří mě nepřestali sledovat a pohánět kupředu. A zároveň bych chtěla poděkovat své největší inspiraci "koučce" v mém spisovatelském umu a mé nejmilejší sestřence. Tenhle Epilog bych jí chtěla věnovat a doufám, že stejně jako ona, i vy mě budete nadále sledovat a číst mé další příběhy! :)

„Přesně před dvěma lety se uskutečnila druhá kouzelnická válka. Mnozí z vás bojovali, někteří o ní pouze slyšeli, ale všichni jsme jí byli ovlivněni. Rád bych v dnešním dni vzdal hold všem padlým kouzelníkům a čarodějkám, jež bez mrknutí oka bojovali za naši kouzelnickou společnost."

Potlesk, který se roznesl halou byl bouřlivý. Ostatně jako při většině projevů, které vedl schopný řečník, jímž Draco Malfoy nepopiratelně byl. Jemně pozvedl ruku, aby si opět získal pozornost a pročistil si hrdlo.

„Ztratili jsme mnoho výborných bojovníků, duelantů, bystrozorů, studentů, ale především spoustu dobrých přátel a blízkých osob. Je mi líto, že tu dnes po mém boku nestojí žena mého života, Samantha. Přesto jsem si jistý, že by mě v mých slovech podpořila. Děkuji za vaši pozornost a doufám, že si slavnost užijete."

V místnosti se znovu rozezněl bouřlivý aplaus a za chápavých pohledů celého osazenstva Draco Malfoy sešel z pódia. Jistým krokem zamířil k zadní části haly a zdvořile odpovídal na otázky kouzelníků a čarodějek, jež ho po cestě zastavovaly.

„Draco," zastavil ho Kingsley. „Skvělý proslov."

„Děkuji, pane ministře," ušklíbl se a přijal nabízenou ruku. „Musím přiznat, že jsem nečekal tak velkou účast. Obzvlášť po posledním soudu..."

„Pokud vím, byl nakonec i tvůj otec zbaven viny a jeho poslední rok v Azkabanu uteče rychle. Harry si s tím dal celkem práce..."

„Pravda. Připomeňte mi poslat paní Potterové obří dárkový koš."

Oba muži si vyměnili malý úsměv.

„Je mi líto, že vás tu musím opustit Kingsley, ale ještě mám jisté povinnosti," omluvil se Draco a kývl směrem k zadním dveřím, v nichž netrpělivě postával černovlasý muž.

„Chápu," přikývnul Kingsley a poté na něj mrknul. „A nezdráhejte se mne informovat, až přijde ta chvíle."

„Nemějte obavy," protáhl kysele blonďák a za smíchu svého staršího kolegy se vydal pryč.

„Pane Blacku," načal konverzaci slušným tónem a natáhl k němu ruku. „Jsem rád, že jste to přeci jen stihl."

„Malfoyi," dostalo se mu drsnější odpovědi, ale přesto mu jeho ruku stiskl. „Nemysli si, že jsem přišel poslouchat tvoje čistokrevný kecy. Jsem tu jen kvůli Sam."

„Alespoň na něčem se shodneme," povytáhl obočí mladší muž a společně s Blackem vešel do soukromé místnosti.

„Potřebuju panáka. Skotskou nebo Ohnivou whisky?," optal se a aniž by čekal na odpověď, vytáhl dvě skleničky z baru a do každé nalil rundu.

S nalitými drinky se přesunul k pohovce, na níž se uvelebil Sirius a posadil se k němu.

„Začínáš pít až moc brzo," odfrkl si Black a hodil do sebe nabízený pohár.