Půlnoční slunce II.

44. Starý příběh

„...Severus zajistí Bradavice. Jako nový ředitel bude mít dohled nad všemi studenty. Alecto, Amycusi - vy nastupujete jako noví profesoři. Pokuste se naší nadějné budoucnosti vtlouct do hlavy to, že by se měli začít chovat jako čistokrevní čarodějové a ne se plazit u nohou mudlomilům a mudlovským šmejdům."

Zmínění Smrtijedi hlasitě odpověděli a poděkovali za důvěru svého Pána, zatímco zbytek se krčil nebo těkal pohledem po místnosti. Nikdo nechtěl dostat úkol, který by zahrnoval uvést se do nebezpečí nebo - v některých případech - svou rodinu.

„Draco a Samantha nám pomůžou naverbovat mladší členy," prohlásil a zaměřil svůj krvavý pohled na nás.

Draco mi pod stolem stisknul ruku a já jeho stisk opětovala. Naše tváře ovšem nic neprozrazovaly. Proto jsem se musela držet, abych překvapeně nezamrkala, když se naproti nám ozvala Narcissa.

„Můj pane," získala si jeho pozornost a i přesto, že se bála, udržela oční kontakt.

„Narcisso?"

„Můj pane, nebylo by moudré, kdyby mohli oba dostudovat v Bradavicích a tvé plány vykonávat zde?"

Ani jsem se na Draca nemusela podívat, abych věděla, jak moc tuhle myšlenku oba oceňujeme. Snažila jsem se udržet prázdný výraz, přestože jsem cítila, jak mi srdce buší rychleji s nově nalezenou nadějí.

„Nemyslím si, že výuka by byla pro naše nejmladší příliš nutná," oznámil jí chladně a natočil hlavu na stranu, „ovšem... Pokud je to opravdu tvé nejhlubší přání, má drahá. Přeci jen jste mi ty a vaše rodina v poslední době prokázala mnoho laskavostí..."

„Děkuji, můj pane," odvětila Narcissa tiše, přesto její hlas zněl úlevně.

„Jsem si jist," pokračoval Voldemort, aniž by jí věnoval další pozornost a upřel svůj zrak zpět na Draca, „že mě již nezklamete?"

Podpořila jsem ho jemným stisknutím ruky, které opětoval svou jemně třesoucí. Jeho hlas však nezaváhal.

„Jistě, můj pane."

„Výborně," pokývl bezvýrazně a zabodl svůj pohled do mě. „Nyní, když zde není žádná hrozba pro vaše vzdělaní a volný čas, nemohu se dočkat novinek o nejnovějším přírůstku do Malfoyovic rodu."

„Můj pane," začala jsem a poprvé docenila Dracovu stálou přítomnost vedle mě. „Z lékařského hlediska je to ještě příliš životu nebezpečné. Po tak... drastickém potratu... potřebuje moje magie čas na regeneraci."

To očekávaně vzbudilo rozruch a poněkud nepěkné úšklebky od pár mužských elementů u stolu. Ty ovšem smetl jediný pohled Voldemorta. Díval se na mě s jakousi děsivou sympatií.

„Ani nemohu vyjádřit, jak moc mě mrzí, že jsem takovému činu nemohl zabránit, má drahá," pronesl ke mně a otočil se k Eleanor, jež seděla na konci stolu. „Proto doufám, že se podobná situace nebude již opakovat a své pochybnosti budete nejprve hlásit mně osobně, než přejdete k vašemu vlastnímu... řešení."

„Ano, pane," ozvalo se sborově z mnoha stran a Voldemort spokojeně kývl.

„Můžete jít. Severusi, na slovíčko."

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

„Měla bys jít spát."

„Musím to dodělat," odvětila jsem, aniž bych spustila oči od stohu papírů před sebou.

Nemusela jsem se na něj ani podívat a věděla jsem, že protáčí očima, když vstoupil dvěma kroky do místnosti a položil své ruce přímo přede mě na stůl.