Půlnoční slunce II.

41. Zabij nebo budeš zabit

Hned po Dracově prohlášení se spustil hotový rozruch. Několik Smrtijedů vypálilo naším směrem pár kleteb, jeden z nich k nám rychlým krokem zamířil a měla jsem pocit, že jsem slyšela křičet moji babičku.

„Ticho!," přerušil je s blýskajícíma se očima Voldemort, zaštítil kletby a všichni očekávaně ztichli.

Bylo na něm vidět, že si užívá své nadvlády a moci. Začal kolem nás chodit v kruhu a co chvíli se Nagini otřela o naše nohy. Znovu jsem bolestně zamrkala a v jakémsi polosedu mě držela pouze Dracova paže.

„Tohle je velmi závažné obvinění Marcello," pronesl naoko přemýšlivě a pohrával si s hůlkou.

„Můj pane, mou povinností je-"

„Marcello tvou povinností je mi sloužit. A víš co znamená mi sloužit? Poslouchat mé příkazy a dodržovat pravidla, což," ledabyle máchl hůlkou ke mně, „nezahrnuje zabíjení tvých vlastních dědiců. Čisté krve."

Další šeptání Smrtijedů zastavil zvednutím ruky. Pohladil hada po hlavě a zadíval se vyčkávavě na Marcella.

„To bych si nikdy nedovolil! Viděl jsem ji-"

„Co přesně si viděl? Nějaký dopis, který tvá vnučka vhodila do krbu. Máš nějaký důkaz, že to byly informace o našich setkáních? Nebo snad... že je určen Brumbálovi?"

„Ne úplně, můj pane," přiznal zdráhavě.

„Takže jsi na svou vlastní krev použil Cruciatus, aniž by ses přesvědčil..."

Hrajte divadlo. Lehce jsem sebou trhla, když se mi Snapeův hlas ozval v hlavě. Jemně jsem zvedla hlavu a zadívala se na siluetu Smrtijeda přede mnou. Byl to on?

Nemůžu vás odtud dostat, pokud na mě budete pouze zírat. Draco za vás právě riskuje život, to nejmenší, co pro něj můžete udělat, je hrát to s ním.

Pevně jsem stáhla ruce kolem svého břicha, dokud mi nevytryskly slzy bolesti a zhroutila se na Malfoyovou hruď. Ten mě objal a třásl se spolu se mnou. Když jsem znovu zachytila Snapeův pohled na jeho přikývnutí jsem se rozbrečela hlasitěji.

To samozřejmě přilákalo pozornost zbytku osazenstva. Zatnula jsem v pěstech Malfoyův hábit a hluboce se rozeštkala.

„Je mrtvý... Draco je mrtvý... Naše děťátko..."

„V pořádku Sam... Bude to v pořádku."

Nezněl nejistě – byl dobrým hercem. V jeho hlase probíhala zuřivost naměřená na Marcella a zároveň uklidnění mířené na mě.

„Nezachránila jsem ho... je mrtvý a je to moje vina... omlouvám se!"

To už jsme získali i Voldemortovu pozornost a já jen doufala, že nás nezabije kvůli tomu, že ho přerušujeme. Natočil k nám hlavu a z jeho očí zmizel fanatický lesk a nahradil ho pouze jakýsi lhostejný výraz.

„Odveď svou snoubenku k Mungovi, Draco. Přišli jsme o jednoho čistokrevného kouzelníka, další ztráty již nechceme," promluvil a poté se otočil zpět k Marcellovi. „A co se týče tebe... Porušil jsi pravidla, je načase, abys za své činy nesl plnou zodpovědnost."

„Můj pane," ozval se uctivě Snape a strhl si masku. „Když dovolíte, postaral bych se o slečnu Harperovou. Mé lektvary-"

„Budou nepochybně výborné a mnohem dostupnější, než u lékouzelníků. Výborně Severusi."

„Ovšem," zastavil ho na půli cesty k nám. „Rád bych, abys všem předvedl, že takovéto chování tu nebudeme tolerovat."

„Můj pane," ozvala se dychtivě Bellatrix a div se nepřerazila, aby mu padla k nohám. „Když dovolíte, já se o něj postarám, vím přesně-"