Půlnoční slunce II.

39. Plány jsou pro idioty

„Myslím, že to by se paní Malfoyové líbilo mnohem víc."

„Ale prosím tebe, paní Malfoyová není žádná tuctová kouzelnice, aby se jí líbila taková oslava."

Odfrkla jsem si a otočila časopis na další stránku. Líně jsem si protáhla nohy, které jsem hodila na stolek a vložila do úst další kousek čokolády. Ty dvě nádhery mi tu hrály na nervy takovým způsobem, že jsem nevěděla, jak dlouho je ještě vydržím nezabít, bez přísunu sacharidů.

„...jako by tvůj nápad zářil. Nemůžeš mít čistě bílý fondánový dort," odfrkla si Astorie a vrátila se k pilování svého již tak dokonalého nehtu na levé ruce.

„Je to zásnubní dort," opravila ji Pansy příkře. „Ale potřeboval by nějak vylepšit – maliny, ostružiny,..."

„...kyanid," doplnila jsem ji polohlasně.

Následné ticho mě donutilo zvednout zrak, čehož jsem litovala hned v okamžiku, kdy jsem se setkala s jejich pohoršenými pohledy. Zakoulela jsem očima znovu se vrátila ke čtení.

„Merline, vy dvě jste tak úzkoprsí."

„Jsem rád, že se mé vyvolené tak dobře baví," prohodil Draco s úšklebkem, zatímco vešel ladně do místnosti.

Obě dvě se rozzářily a ihned se mu vrhly naproti zasypávajíc ho planými řečmi. Do toho bych se tak určitě šla míchat, pomyslela jsem si a přetočila stránku. Když si přede mnou Draco hlasitě odkašlal, neochotně jsem složila časopis a vzhlédla.

„Nemusíš se tvářit tak nadšeně Blacková," ušklíbl se a shodil mi nohy ze stolu.

Vražedně jsem se na něj zamračila a hodila je zpět na své místo.

„Opravdu," podíval se na mě rádoby káravým pohledem. „Tohle je stůl ze 17 století, jenž nám daroval můj velmi vzdálený příbuzný. Dovezl ho až z Káhiry. Je to anglická slonovina z dob britské kolonie-"

„Nudnou přednášku přeskoč, Malfoyi. Nikoho tu nezajímá," ušklíbla jsem se a k podpoření svých slov setřepala usazenou špínu na mých teniskách.

Se zábleskem v očích se ke mně vrhnul, když ho zastavily ruce Pansy Parkinsonové na jeho hrudi.

„Ale no tak Draco," zafňukala příliš vysoce posazeným hlasem, „Máme v plánu zajít do toho nového Londýnského butiku-"

„Ve skutečnosti," odstrčila ji drze Astorie. „Mám tu dva lístky na famfrpál. Hrají Camrálisté-"

„Pozdravuj Denise," houkla jsem na ni a natáhla se pro další čokoládu.

V tom okamžiku se miska vznesla a doplachtila do Malfoyovi rozevřené dlaně. Samolibě se usmál a vložil si mou čokoládu do úst. S dalším ledovým pohledem jsem se od něj otočila a zamířila ke svému batohu, kde jsem schovávala další.

„Dámy – jistě víte, že musím s každou z vás strávit určitou dobu, takže by bylo velmi nefér, kdyby Samantha," vyplivl mé jméno a nenuceně pokračoval ke svým ocáskům, „nedostala svůj čas mě... okouzlit."

„Myslím, že to zvládnu perfektně," otočila jsem se s nepěkným úšklebkem. „Okouzlím tě tak nádhernou Avadou, že na ni budeš vzpomínat i ve svým posmrtným životě."

„Budu předstírat, že je tvé flirtování naprosto odzbrojující a na místě," prohodil a otočil se k Pansy a Astorii. „Když mne omluvíte dámy."

S nevelkým nadšením jsem si hodila batoh na záda a následovala ho z pokoje. Těšila jsem se, až tuhle frašku budeme mít všichni za sebou a já se budu strefovat do Malfoye a jeho nastávající kousky rýže. A když se nebude někdo dívat, možná je proměním na bomby Hnojůvky. Čistě pro efekt.