Půlnoční slunce II.

10. Dlouhé čekání

Zabralo mi celý týden, než jsem se konečně dostala do svého pokoje tak, aby mě nikdo nerušil. Vletěla jsem do pokoje a zajistila dveře několika bezpečnostními kouzly proti narušení zvenčí. Rychle jsem přiskočila k posteli a vytáhla zpod ní všechnu dokumentaci, jež mi Denis dříve poslal. Vysypala jsem vše na postel a pustila se do třídění.

Po patnácti minutách jsem měla listy roztříděné na pěkných pár hromádek. V první byly všechny informace o soudním procesu, druhý o spáchaném zločinu a poslední byl informační – většinou názory léčitelů na jeho duševní stav. Vytáhla jsem jeden novinový ústřižek, jež byl vydán den po masakru lidí v ulici, čehož se Black podle všeho zúčastnil a pustila se do čtení.

Sirius Black vrah 12 mudlů a jednoho čaroděje odsouzen na doživotí v Azkabanu!

Nechvalně proslulý masový vrah Sirius Black (20) byl včera odsouzen za své zločiny na doživotí v Azkabanu. Vrah třinácti nevinných lidí, který mimo jiné zaprodal manžele Potterovi do rukou Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit (viz. Článek o Tragédii jednatřicátého, na str. 2), kteří zemřeli a zanechali po sobě sirotka, Harryho Pottera (1), o kterém se více zmiňujeme ve speciální příloze o Chlapci, který přežil.

Black se ke svým činům zatím nedoznal, ani nevyjádřil nad touto ohavností lítost (při chycení se prý hystericky smál).

„Nemohli jsme ho odsoudit k polibku," osvětlil nám situaci ministr kouzel Kornelius Popletal (39),„ to vysvobození si nezaslouží! Bude trpět celý život – to je myslím dostatečný trest."

Fotka, jež následovala hned po článku byla černobílá. Byl na ní mladý a celkem pohledný mladík. Jediné, co kazilo jinak milou osobu na snímku, byl naprosto nepřítomný výraz a jakýsi škleb na rtech odsouzeného. Rychle jsem prolistovala i ostatní výstřižky a povzdechla si. Všechny fotky byly černobílé. Natáhla jsem se pro další z mnoha výstřižků a nalila si do skleničky na nočním stolku pořádnou dávku coly.

Xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Bylo půl druhé ráno. Nad všemi články jsem strávila bezmála šest hodin, vypila asi dva litry koly a nedozvěděla se prakticky vůbec nic. Kdybych věděla, že mi všechny řeknou jen to, že sedí v Azkabanu za vraždu 12 mudlů a Petra Pettigrewa, z něhož našly pouze prst, opravdu bych to vyhodila do koše.

Po asi osmadvacátém článku, jež hlásal to, co všechny před ním, jsem je zběžně prohlédla předem, než jsem se pustila do čtení. Ani v jednom z nich nebyl žádný popis nebo něco, co by mi výrazně pomohlo. Závěry lékouzelníků o jeho psychickém stavu mi přišly směšné.

Co nejtiššeji jsem slezla z postele a vhodila většinu dokumentů do ohně v krbu. Pár z nich jsem si pro jistotu nechala u sebe. Zamyšleně jsem se dívala do plamenů, kde hořely jeden po druhém ústřižky z novin. Jak je možné, že neproběhl žádný soudní proces?

I když to bylo podle všeho „naprosto očividné spáchání úkladné vraždy", každý odsouzený má právo na proces. Navíc – proč by Pettigrewa zabil, ale nechal po něm prst?! A hned jako další otázka mi vytanula na mysli – jak je možné, že je „odsouzený Smrtijed" bez Znamení zla na své levé paži?

Velmi jasně jsem viděla Znamení zla na paži profesora Snapea a on mi – i když velmi neochotně – pověděl, že nejde zamaskovat ani odstranit. Dál jsem se ho na nic nevyptávala a máma mi později řekla, že pracuje jako špeh pro ředitele Brumbála a tak to pro něj není velmi oblíbené téma k hovoru.