My criminal boy/ L.T.

5. Kapitola

Brečela jsem neustále, jakoby všechno špatné, chtělo vyjít z mého těla. Nezvládám to. Nic nezvládám. Pustila jsem obraz a utřela si rukávem slzy.

„ Rose?" uslyšela jsem za sebou Louisovo hlas. Ani jsem ho neslyšela přijít. Nevnímala jsem ho. Prostě jsem ho ignorovala a neodpovídala mu. Přišel ke mně a přede mnou si klekl.

„ Už to bude v pohodě.. Už ti neublíží" položí mi ruku na rameno. Nebudu snášet tu bolest? On je můj ochránce? Podívala jsem se na něho s bolestným pohledem. Jeho modré, krásné oči se vpíjely do těch mých. Pomalu se ke mně začal přibližovat.. A pak.. Mě obejmul. Zarazila jsem se. Nikdo mě za poslední tři roky neobjal, až teď Louis. Bylo příjemné znovu cítit něčí náruč.

„ Už ti nebudou ubližovat, jinak je zabiju" pošeptá mi do ucha a přitom dýchá na můj krk.

„ To neuděláš" usměju se. Myslela jsem si, že to myslí ironicky, protože, proč by zabíjel lidi, kvůli, nějaký holce?

„ Ale udělám.. Mě to problém nedělá" přesvědčuje mě a přitom se odtahuje. Úsměv mi hned spadne a nahradí ho úšklebek. Koukáme si z očí do očí a přitom se přiblbě usmívá. Potom odvrátí zrak k obrazu.

„ Vážně si mě namalovala" řekne a furt se dívá na obraz.

„ Uhm.. Jo" odpovím. „ Ale je zničený, takže, budu muset udělat novej" zvednu se a obraz dám do stojanu k dalším zničeným obrazům. Většina z nich je má. Jsou rozpáraný nebo je na nich vylitá černá barva. Všechnu tuhle práci udělal Dean a jeho parta. Uslyším za sebou kroky a pak ucítím ruku na mém rameni. Podívám se na ní. Hodně se vystraším při pohledu na ní. Jeho klouby byly odřené až do krve.

„ Tvoje klouby" řeknu zděšeným hlasem a otočím se k němu. Vezmu jeho ruku něžně do mých dlaní. Moje ruka oproti jeho je tak malinká.

" Bolí to?"

„ Ne" pokrčí rameny a palcem mě pohladí po ruce. Projedou mnou elektrické vlny a zachvěju se. Proč moje tělo takhle na něj reaguje?

„ Pojď Rosie, jdeme se rozptýlit" vezme mě Louis za ruku a táhne mě ven z obrazárny.

„ Rozptýlit? Jak rozptýlit?" zeptám se zvídavě, než vyjdeme ven na ulici.

„ Uvidíš" odsekne mi a vede mě k něčemu přes ulici. Pak se zastaví a já narazím do jeho zad. Pustí mojí ruku, abych se mohla podívat, co je před námi. A pak to uvidím. Černou luxusní motorku. Žasnu z toho, až mi spadla brada.

„ Říkám jdeme se rozptýlit" podá mi s úsměvem helmu.

Tak abychom si to ujasnili. Byla jsem „napadena" Deanem. Potom se z nějakých okolností vynoří Louis a zbije ho. A teď po mě chce, abych se rozptýlila jízdou na motorce. No, co se mi v tom životě ještě nestane. Váhavě si jí od něho vezmu a nasedím si jí na hlavu.

„Jezdila si už někdy na motorce?" zeptá se mě a nasedá. Zakroutím záporně hlavou.

„ Tak jo.. Základ je se mě pořádně držet" řekne a nastartuje. Z hluboka se nadechnu, než nasednu za Louise. Chytím se pevně okolo jeho pasu. Hned mě do nosu trefí jeho krásná vůně.

„ V pohodě?" zeptá se mě tlumeně přes hluk motoru.

„ J-jo" vykoktám ze sebe. Louis přikývne a s písknutím gum vyjede. Celým tělem mnou projel adrenalin, strach, ale i volnost. Cítila jsem se jako pták. Jako volný pták, který cestuje z místa na místo. Louis jel silnicema tohodle města skoro nepovolenou rychlostí. Ani mě to nijak nepřekvapovalo. Vždyť sedím za gangsterem města. Držela jsem se ho, jak nejvíc jsem mohla. Položila jsem si hlavu i na jeho rameno a užívala si ubíhající cesty. Nakonec jsme vyjeli i města. Všude kolem nás byla krásná, pestrá příroda. Kdybych měla sebou foťák pár snímků bych pořídila. Projížděli jsme okolím tak hodinu a půl. Měl pravdu. Tohle člověka hodně rozptýlí. Ptáte se jestli se ho pořád bojím? Nevim, znám ho jenom tři dny, ale za ty tři dny jsem ho trochu poznala. Možná se ho už nebojím, jinak bych s ním nejezdila na motorce za nepovolené jízdy.

Po chvilce Louis zastavil u jedné štěrkované cestě, poblíž louky.

" Proč zastavujeme?" zeptám se nejistě.

" Uvidíš" odpoví mi a sleze z motorky. Udělám to samé, sundám si helmu a položím jí na místo na kterém jsem seděla. Louis mě pak vezme za ruku a vede mě do menšího kopce, který se pak stane krpálem. Nohy mě začaly bolet. Louisův stisk pořád nepovoloval. Prostě mě táhl dál a dál. Byla jsem už vyčepaná. A tím myslím hodně vyčerpaná. Měla bych se vrátit domů za Hope. Je to koťátko, které potřebuje hodně společnosti. Měla bych se, co nejdřív vrátit.

" Louisi kam mě to vedeš? Všechno mě bolí" postěžuju si a zastavím se.

" Pojď *Rosie zachvíli tam budem" zatáhne mě za ruku a tím se moje nohy dají do pohybu.

" Jmenuju se Rose ne Rosie" napomenu ho.

" Já vím, ale takhle ti budu říkat, takže si zvykej" odpoví mi. Protočím očima a usměju se. Je fajn mít přezdívku. Louis najednou zastaví, takže opět vrazím do jeho zad.

" No už jsme tady" řekne nadšeně. Ustoupím do strany, protože přes něho nic nevidím. Nevýhoda malých lidí.

Když ustoupím uvidím před sebou krásný výhled na město. Bylo to opravdu, ale opravdu něco krásného.

" Vau" vydám ze sebe a koukám před sebe. Lituju toho, že jsem si nevzala foťák.

"Líbí?" Zeptá se mě a odrkne do mě ramenem.

" Jestli se mi to líbí? Je to úžasné!" Vypísknu nadšeně.

" Já věděl, že se ti to bude líbit" usměje se a sedne si do trávy. Sednu si k němu a utrhnu stébélko trávy.

" Takže.. Tady se rozptylujou ty největší gangsteři města?" Hraju si se stébélkem a podívám se na Louise.

" Ne.. Největší gangsteři města se rozptylujou v barech" uchechtne se a sklopí hlavu dolů.

" Tak jak víš o tomhle místu?"

" Náhoda" pokrčí rameny. Přikývnu mírně hlavou a přišoupnu se víc k němu. Začínala mi být trochu zima. Louis si toho všimne a hned si sundá svojí mikinu a přehodí mi jí přes ramena.

" Díky" špitnu a zachumlám se do ní.

" Nemáš zač Rosie" řekne a dá mi ruku na bok, čímž si mě víc přitáhne.
Uculím se a položím si hlavu na jeho rameno. I když se známe jenom tři dny, já mu důvěřuju a už se ho nebojím. Vím kdo to je, ale když jsem v jeho přítomnosti připadám si v bezpečí. „Strach z nebezpečí je tisíckrát větší, než nebezpečí samo."
- Daniel Defoe

* Rosie ( čti Rouzí)