8. Kapitola

4.6K 123 3
                                    

Byla jsem šťastná, že si Hope můžu přivést k Louisovi. Aspoň nebude doma sama celý dny. Mám to malé stvoření moc a moc ráda. Je to můj jediný společník teda až po Louisovi.

Právě teď se vezeme v jeho autě směrem k mému bytu. I když jsem spala byla jsem furt unavená. I když jsem nechtěla, tak jsem znovu usnula. No jo, jméno mluví za vše.

Probudil mě až Louis, který mi šeptal do ucha, něco a přitom mě hladil po stehně. Dostávalo mě to víc do rozpaků. Zabrblala jsem a otočila se na druhou stranu.

" No tak Rosie, jestli chceš tu kočku, tak pojď" řekne trochu naštvaně.

" Ještě chvilku" zabručím. Uslyším jak si naštvaně odfrkne a pak mi surově odepne pás a vytáhne mě za ruku z auta. Bravo Rose, teď si naštvala Louise Tomlinsona. Vyjekla jsem nad jeho činem.

"Měla bys už vážně poslouchat" zavrčí a přitáhne si mě víc k sobě. Ruce mám na jeho hrudi a on ty své na mých bocích.

" Promiň" špitnu a sklopím zrak k zemi. Jedním chvatem si mě vezme do náruče. Ani nevím, proč to udělal, ale bylo to příjemné. Znovu jsem tentokrát tišše vyjekla a trochu se zachichotala. Obmotala jsem si ruce okolo jeho krku a nechala se nést do domu. Znovu jsem zavřela oči a hlavu si opřela o jeho rameno. Znovu jsem cítila tu jeho vůni a tentokrát i jeho krásné teplo. Kdybych nechtěla, tak určitě usnu. Je neuvěřitelné jaké pouto jsem si k němu udělala za ten krátký čas. Je to fakt něco neuvěřitelného. Louis pomalu šel do schodů dokud nezastavil.

" Rose ty jsi nezamkla?" Zeptá se mě podezřívavě. Hodně se v tu chvíli vyděším. Nikdy nenechávám odemčeno. Bleskově otevřu oči a podívám se směrem ke dveřím. Byly otevřené.

" Ne" špitnu vyděšeně a na to mě Louis položí na nohy a hned si vytáhne z opasku zbraň. On měl celou tu dobu zbraň?!

" Zůstaň tady Rose" přikáže mi, namíří zbraň před sebe a vtrhne do bytu. Ale to by nebyla Rose Watsonová aby neposlechla. Vešla jsem dovnitř a hned šla za Louisem, který vešel do obýváku. Ale pak se zastavil a svojí zbraň sklonil dolů. Potom se podívá na pravou stranu. Co to sakra dělá? Dojdu k němu a uvidím něco, na co nezapomenu do smrti. Hope ležela na zemi v kaluži krve. Měla rozříznuté hrdlo. Okolo ní bylo spousta rudé krve. Obešla jsem Louise a vyděšeně si k ní klekla. Tohle není možné..Zakryla jsem si rukou pusu a rozbrečela se. Proč zrovna ona? Kdo jí to udělal?

"Ne Hope.. Prosím ne" vzlykala jsem si do slov, když jsem je říkala. Najednou se okolo mě obmotaly dvě potetované paže a přitiskly mě na Louisovo hruď.

Pomalu mě zvedne a přitom mě pořád silně drží. Potom si, ale něčeho všimnu. Podívám se na to a moje srdce dostane ránu. Na zdi bylo krví napsáno: " Tohle je jen začátek". Myslela jsem, že se zhroutím. Pořád jsem si tu větu přehrávala v hlavě jako nějaký rozbitý gramofon. Louis mě rychle vyvede z bytu a jde se mnou k autu. Posadí mě na stranu spolujezdce a pak nasedne na stranu řidiče a vyjíždí.

***

Pořád jsem brečela, když jsme dojeli k Louisovo domu a pak jsme šli dovnitř. Nemohla jsem se nějak uklidnit. Pořád jsem měla před očima Hope. To malé mourovaté stvoření. Byl to můj jediný společník. Lituju toho, že jsem si jí vzala a nenechala jí v té krabici v bezpečí. Louis mě pořád uklidňoval slovy typu " to bude dobrý, jsi u mě" a podobný. Nechal mě si sednout na pohovku a pak šel do kuchyně někomu zavolat. Byl to pro mě šok a veliký. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jí někdo zabil. Ona si nezasloužila zemřít.

Po chvilce za mnou přišel Louis s lítostnou tváří. Sedl si ke mně a přitáhl si mě do objetí.

" Už je to dobrý Rosie, jsi u mě" uklidňuje mě stejnýma slovama a hladí mě přitom po zádech. Přitisknu se víc k němu a zabořím obličej do jeho trička. Chviku jsme tam jen tak seděli, já se pomalu uklidňovala.

" Něco ti přinesu" řekne do ticha a přitom se zvedá a jde do kuchyně. Utřu si slzy z tváří a zůstávám v místnosti sama, ale ne na dlouho. Louis příjde do obýváku v jedné ruce držel sklenici s vodou a v druhé ruce platíčko s práškama. Sedne si ke mně a tyhle dvě věci mi podá. Hned poznám co to je za prášky. Jsou na uklidnění.

" Děkuju" poděkuji mu a převezmu si je od něj. Dva prášky si vyloupnu a pak je zapiju vodou. Všechno pak položím na stolek.

" Byl to ten gang?" Zeptám se a podívám se na něho. Nejdřív váhá, ale potom přikývne hlavou. Chtělo se mi znovu začít brečet, ale prášky to nedovolily.

" Za chvíli přijede Harry s ostatníma a vyřešíme to"

Neuplynulo ani pět minut a za chvíli přijeli úplně všichni. Zalezli si do kuchyně, kde to probírali o samotě. Jak víte, kvůli mé stydlivosti bych nevydala ani hlásku proto jsem zůstala v obýváku sama. No ne nadlouho. Do místnosti přišla Rebecca a hnědovláska, jejíž jméno neznám.

" Ahoj" pozdraví mě obě dvě na stejno a sednou si ke mně.

" Uhm.. Ahoj" špitnu asi kvůli čemu? Můžete hádat třikrát.

" Moc nás mrzí, co se stalo" řekne Rebecca a podívá se na mě s lítostným pohledem. Znovu si vzpomenu na Hope a do očí se mi natlačí slzy.

" Děkuju" zakvíkám a trochu se na ně pousměju. Musím jim ukázat, že nejsem až moc slabá no i když..

" My jsme se moc nepředstavili nebo to Louis moc nedovolil.. No jsem Rebecca" podá mi ruku blondýna. Potřesu si s ní rukou.

" Hannah" natáhne ruku hnědovláska. Konečně znám její jméno. I s ní si potřesu rukou.

" Kdybys vážně potřebovala pomoct, tak řekni nám, protože nevím, jak by ti pomohli tamti suchaři" nabídne mi Rebecca a já se musím nad touto větou usmát. Vážně nejsou tak drsňácký jak vypadají.. Přikývnu na souhlas hlavou a věnuju jim úsměv.

" Hej Rebecco, Hanno pojďte sem!" Ozve se z kuchyně Harryho hlas. Obě dvě dívky si povzdechnou a s rozloučením jdou do kuchyně. Jsou to fakt milý holky. Vážně bych od nich nečekala, že by se mi takhle nabídly.

Z toho dnešního dne jsem byla už vážně unavená, tak jsem si lehla a zavřela oči. Nevnímala jemné hlasy, vycházející z kuchyně, nevnímala jsem svět okolo sebe..
" Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život.. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij" - John Lennon

Hannah

Hannah

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
My criminal boy/ L.T.Where stories live. Discover now