39. Kapitola

2.4K 85 6
                                    

Potom, co se naše rty odtrhly, konečně se ten pocit euforie dostavil do mého srdce, který ho rozvedl do žil až do konečků mých prstů. Jen chvíli byly naše rty odpojené. Louis chtěl pořád víc a to mě trošku děsilo. Kvůli tomu si mě přemístil na svůj klín. Abych pravdu řekla, taky jsem se nemohla nabažit jeho rtů. Bože, vždyť jsem je nelíbala tak dlouho. A jeho vůně. Měla jsem pocit, že jsem si vzala nějakou drogu a ta mě celá pohltila, obklopila. Jeho ruce bloudily po mém těle, hladily mne na zádech a bocích. Já si hrála s vlasy, které jako vždy jsou tak jemné. Kovový piercing ve rtu studil i mé rty. Náhle jeho ruka vjela pod mnou mikinu a dotkla se mé horké pokožky. Trhla jsem v sebou v záchvatu paniky.

" Promiň" omluvil se a ruku pohotově vytáhl dávajíc mi jí na zátylek. " Promiň" zamumlal mi do krku, když si čelo opíral o mé rameno. Cítila jsem, jak mi na krk věnoval polibek. Jeho horký dech mě hřál.

" Za chvíli budou Vánoce" řekl. Vánoce budou za pět dní. Vždy jsem je trávila sama, ve svém bytě s barvama a plátnem. Někdy jsem si pověsila světýlka a jmelí. Paní Greenová jednou trvala na tom, že Vánoce budu trávit u ní. Pamutuju si to do dneška. Jejím bytem to vonělo po cukroví a horké čokoládě. Měla krásný obrovský stromeček, na němž se třpytily skleněné ozdoby. Jako dárek jsem jí dala štětce, plátna a nějaké barvy, protože na dražší dárky jsem neměla peníze, i když jsem si vydělávala prodáváním obrazů. Ona mi dala spoustu oblečení a knížky. Připadala jsem si trapně. Paní Greenová mě uklidňovala s tím, že se jí to bude hodit. Potom jsem u ní jeden den přespala a šla domů. Byly to nejhezčí Vánoce, které jsem prožila po smrti rodičů.

" Jo, to budou" přiťakala jsem.

" Víš tak mě napadlo" vydechl." Pokud bys chtěla, můžeš se ke mně vrátit a Vánoce strávit se mnou. Jestli budeš chtít"  odtáhl se od mého ramena dívající se mi do očí. Pohladila jsem ho po pramínku vlasů, jež byly přilepené na čele.

" Vy slavíte Vánoce?"

" No jasně. A co sis myslela, že vykrádáme banky, obchodujeme s drogami a zabíjíme nepřátele?"

" Ano... Částečně" pokrčila jsem rameny.

" No, měla si pravdu" uchechtl se. " Ale teď mám tebe a bylo by fajn zazpomínat na běžné svátky" Ruce si spojil okolo mého pasu.

" Dobře" přikývla jsem pousmívající se.

" Vážně?" Povytáhl obočí a poloúsměv mi oplatil.

" Vážně" Všechno bylo najednou tak lehké. Odpustit mu, políbit ho, sedět mu na klíně a odsouhlasit mu Vánoce, jenž strávíme spolu. Znovu jsem otevřela své srdce. Teď jsem nemyslela na to, jak mi ublížil. Myslela jsem na to, jak mi na tomhle člověku záleží. Nechápu to.

" Asi už půjdu" informovala jsem ho. Přikývl. Bez dalších slov jsem opustila jeho auto a zamířila ke dveřím, na které jsem zaťukala. Slyšela jsem, jak Louis odjíždí a zároveň jsem slyšela kroky na druhé straně zdi. Rebecca mi otevřela.

" No už bylo na čase. Tak co ti ten kretén přichystal za překvapení?" vypálila na mě otázku, když jsem vcházela do domu.

" Můžu si nejdřív aspoň sundat boty?"

" Tak ať ti to dlouho netrvá" dala si ruce v bok. Po sundání mých bot jsem jí ukázala mé tetování. " No doprdele" vydechla chytajíc mou ruku do svých dlaní. " Překrylo ti to jizvu"

" To byl účel" odpověděla jsem jí. " A.. zítra už se stěhuju k němu zpátky" kousla jsem se do rtu, čekajíc na její reakci. Pochmurně se mi podívala do očí.

My criminal boy/ L.T.Where stories live. Discover now