My criminal boy/ L.T.

28. Kapitola

Když jsem přišla domů Louis spal. Jen jsem nakoukla do pokoje a potom odešla na zahradu. Ruka mě šíleně bolela, ale teď jsem myslela jenom na Harryho. Sedla jsem si do tureckého sedu myslející, jak mu pomoct. Mohla bych zavolat Niallovi, Zaynovi a dalším, ale bojím se, že na mě bude Harry naštvaný. Chce si to vyřešit sám. Jak to chce udělat? Jak jí chce zachránit? Otázky se mi hromadily v hlavě nechávájíc mě v tranzu, z kterého jsem se neprobudila ani, když začalo pršet. Studené kapky padaly do mé tváře a stékaly po její linii. Zaklonila jsem hlavu ani nemyslející na tu bolest v mé ruce a poddala jsem se dešti. Bylo mi jedno jestli onemocněním, jen chci vymyslet pomoc pro Harryho. Potřebuje jí i když si to neuvědomuje.

***

Celý pozbytek dne jsem myslela jenom na Harryho. Jestli už vykrádá banku, jestli už za ní jede nebo jí už má doma v bezpečí. Ignorovala jsem Louise a holky, které na chvilku přišly. Když odjeli vlezli jsme si pod deku s Louisem k televizi. On sledoval film a mě se pořád honily myšlenky hlavou. Měla jsem smíšené pocity. Někdy jsem měla o něho hrozný strach, ale na drouhou stranu jsem si říkala, že je to Harry. Že to všechno vyřeší. Rozhodla jsem se mu napsat textovku.

Me: Jsi v pohodě?

Odpověděl mi poměrně rychle.

Harry: Jo, zatím.

Me: Máš už ty peníze?

Harry: Jo, jedu na místo, kde jim je mám doručit.

Me: Buď opatrný..

Harry: To jsem vždycky.

" Jsi celý den zamklá růžičko, děje se něco?" Uhladí mi vlasy Louis a vtiskne mi na krk polibek.

" Nic se neděje, je mi fajn" zalžu chytajíc ho za ruku, abych byla co nejvěryhodnější. Měla jsem pocit, že se usmál, položil si hlavu na mé rameno a dál koukal na televizi. Několik dalších minut uteklo. Vytáhla jsem z kapsy mobil a do něj nenápadně naťukala textovku, která patřila Harrymu.

Me: Jestli ještě žiješ, napiš mi..

Neodopověděl. Srdeční tep se mi zrychlil, dech taktéž. Strach mě pohltil jako velký had, který svíral mé tělo.

" Děje se něco Rose. Co se stalo?" poznal to. Poznal můj stach. Mlčela jsem. Hlasivky mi vypověděly službu.

" Doprdele Rose mluv" otočil si mě k sobě dívající se mi do očí.

" Harrymu unesly sestru" zašeptala jsem a začala popotahovat. " Neodpovídá mi na textovky" hlas se mi klepal i kolísal.

" Proč si mi to neřekla?" zeptal se rázným hlasem a s pomocí berlí vstal.

" Řekl mi, že je to jeho problém" kníkla jsem zahanbeně.

" Kurva" zaklel a rychle se dobelhal do kuchyně pro mobil. Chodil po místnosti sem a tam jako tygr v kleci s mobilem u ucha. Nebral to. Louisovi neodpovídal. " Doprdele!" zařval, hodil mobil na pohovku a frustrovaně si vjel do vlasů.

" Je mi to tak lí-" větu jsem nedokončila, protože se vchodové dveře rozrazily. Vstala jsem jako neřízená střela z pohovky jdoucí do chodby s Louisem v patách. Skoro jsem vykřikla, když jsem spatřila Harryho. V náručí držel zkrvavenou dívku. Její vlasy měly stejný odstín jako Harryho, oči měla zavřené, z pusy jí tekla krev. Ta krev, jenž teď kapala na podlahu a vytvářela menší kaluž. Harry se podíval na onu dívku v jeho náruči.

" Prosím, vzbuď se. Prosím" žadonil a chytil jí za tvář. Dívka, jenž určitě byla jeho sestra nevydávala žádné zmíňky života. Jen ležela v rukou svého bratra. Harry se s ní sesunul k zemi a první slzy mu stekly po tváři. " Pomozte mi!" vykřikl. " Rose, prosím. Prosím" prosil mě. Nepatrně jsem zašeptala jeho jméno a zakroutila hlavou, že jí už není pomoci. Odtrhl ode mě oči a zabořil hlavu do její hrudě, kde se naplno rozbrečel. Vzlyky se nesly chodbou, odrážely se od zdí do mých uší. Chytila jsem Louise za ruku, když mi z toho pohledu poskočilo srdce. Přešla jsem k němu, sedající si vedle něho a přitáhla si ho k sobě. Brečel mi do hrudi, jeho slzy mi máčely tričko.

" Je mi to tak líto" zašeptala jsem do jeho vlasů. Udělala jsem obrovskou chybu. Chybu, kterou si budu pamatovat do konce života.

.. o týden později...

Smrt patří do každého života. Je to bolestivá pravda, která nám může zničit život, když jí někdo z našich milovaných podlehne. Je to jakoby vám vytrhli srdce z hrudi a roztrhli by ho na dvě poloviny. Pak vám jednu polovinu vrátí zpátky, nechá vás trpět, protože srdce to moc bolí. A když bolí srdce, bolí i tělo a mysl. Myslíte jen na ní, jak je obrovská nechávajíc srdce v beznaději, že už se nikdy nevrátí k té druhé polovině. I když to nebyla moje sestra trpím. Trpím strašně moc. Trpím za Harryho, který mi to nikdy neodpustí. Kdybych to jen někomu řekla a nebyla tak naivní mohla by ještě žít.

Vina proudí mým tělem. Nejdřív začala malým potůčkem, ale pak se z ní stala řeka, jenž se zvětšila na nekonečné moře, které pohltilo mé tělo.

" Rose, přivezli jídlo, nechceš si dát?" Vyrušil mě z mých myšlenek Louis.

" Nemám hlad" odpověděla jsem mu prostě, dívající se dál do dáli.

" To mi říkáš celej týden. Co se děje?" Ruce se mi začaly klepat, mé tělo rovněž. " Co se děje Rose? Já kurva nejsem slepej!" Vyštěkl na mě a došel ke mně. Neměla jsem ráda, když na mě někdo křičel natož, když na mě křičel Louis. " Co se děje?" Zopakoval to a uchopil mě za ramena. Díval se mi do očí a hledal v nich příčinu.

" Můžu za to já!" Vykřikla jsem. " Můžu za její smrt! Můžu za to já! Je to moje chyba!.. Moje chyba" sesunula jsem se mu do náruče, kde jsem se opět rozbrečela. " Já jí nechala umřít.. Za všechno můžu já"