75. Kapitola

1.8K 88 11
                                    

Third pov

Nejhorší, co matka může zažít je, že ztratí své dítě. Je to jako kdyby ji vytrhli srdce z hrudi a roztříštili na miliony kousíčků. Je to její nejhorší noční můra. Může se na chvilku někam zakoukat a potom zjistí, že je dítě z pískoviště pryč. Nebo když ho ztratí v obchodním centru. Obvolává jeho jméno, plíce si může vykřičet, ale dítě se k ní nepřiběhne. A zmizí nadobro beze stopy. A nebo co je nejhorší, potratit už v těhotenství. Už necítit, jak se její miminko převaluje, jak nekope. Cítí jeho ručičku, která je natisknutá k bříšku avšak nedělá nic. Je mrtvé. Uvnitř své matky.

Rose nebyla nikdy na rodičovství připravená. Nečekala to, že by se jednoho dne stala matkou. Od jejích pubertálních let se vědělo, že početí dítěte nebude možné. Rose se s tím smířila poměrně rychle, protože v patnácti letech si sebe vůbec nepředstavovala jako matku. Pokud na ulici viděla dítě, nijak jí to smutek nevyvolávalo. Chtěla se spíše věnovat svým koníčkům. Ode dne, kdy jí doktor řekl, že je v očekávání, Rose byla vystrašená a šťastná zároveň. Jako kdyby se v ní něco prolomilo a vyvolalo mateřské pudy, jež v sobě zadržovala.

Na jednu stranu se bála. Nebyla vyrovnaná sama se sebou a měla se stát matkou. Jenže na tu druhou stranu ji to hrozně moc potěšilo. Věděla, kolik stovek možná tisíců párů se snaží o dítě, ale nevychází jim to. Tak proč by měla truchlit? Rose s Louisem zplodili zázrak. Samozřejmě ani jeden z nich na to nebyl připravený. Obzvlášť Louis, který to snášel těžce a proto od něj Rose utekla. Přeletěla půlku zeměkoule, aby její dítě bylo v bezpečí a daleko od něj a jeho sporů s gangem. Myslela si, že to bude tak nejlepší. Louis se s ní nikdy neuvidí, ona neuvidí jeho, zapomenou na sebe, Rose porodí, vezme si někoho jiného a budou spolu žít šťastně až do smrti. Jenže, život je plný neočekávaných převratů a tak se Rose s Louisem znovu shledali. Louis ji hledal půl roku, než ji našel. Mnohokrát to chtěl vzdát, ale něco ho pořád přemlouvalo, aby pokračoval dál. A proto tu byl. Vždycky tu pro ni byl. A i teď musel být tady pro obě dvě.

Rose se svíjela bolestí na lehátku, které ji vezlo chodbami nemocnice na porodnici. Byla připojena na kapačku a na něco, co by její bolesti mělo tlumit, ale nepomáhalo to. Vlasy se jí lepily na zpocené čelo. Nehty zakrývala do Jackovo ruky. Těkala očima po doktorech a sestřičkách, aby upoutala svou mysl od té nehorázné bolesti." Rose všechno bude v pořádku. Obě dvě budete" poslouchala Jackův vlídný hlas, jež je jevil jako z povzdálí.

Nádech, výdech, pauza. Nádech, výdech, pauza. Jejich ruce se náhle odpojili, když Rose vezli na ambulanci. Jack zůstal stát na nemocniční chodbě, opíral se o hůl a v hlavě si přehrával jen 3 slova: Ať to přežijou.

Hodiny se vlekly pomalu. Jako líná řeka proplouvající mezi těžkými kameny. Matthew- Jack ho zavolal hned, jak do nemocnice přijeli- chodil po chodbě sem a tam a občas si prohrábl vlasy ve snaze myslet na něco jiného. Srdce mu bilo rychle, nedokázal ukonejšit své myšlenky. Bál se o ní. Bál se o dítě, v níž žilo. On je měl chránit. Měl se o ně postarat. Připadal si tak nepotřebný a zahanbený. Věděl, že měl zabránit tomu, aby Rose šla s Louisem na schůzku. Teď toho docela hodně lituje. Jestli se jí nebo dítěti něco stane, bude to mít Louis na krku. Už pomyšlení na něj Matthew zatíná pěsti. Pokud ho uvidí, nebude se moc ovládat. Už od prvního pohledu se mu Louis nelíbil- jak jinak. Vůbec by to do Rose neřekl, že by chodila s někým takovým. Ale, jak už jednou řekl jeden nejmenovaný řecký filozof, nikdo si lásku neurčuje.

Matthew zaslechl kroky, které k němu přicházely. Pomalu se za němi otočil. Jeho obavy se vyplnily. Zatnul nehty do své ruky o něco silněji. Louis k nim mířil s kamennou tváří a rázným krokem. Tvářil se vážně, ale v sobě dusil paniku. Za nim šla Rebecca s Harrym. Matthew je neznal, jen od vidění, takže to v něm vyvolávalo menší strach. Jack se zvedl z tvrdé plastové židle. Věděl, že tohle nedopadne dobře.

My criminal boy/ L.T.Kde žijí příběhy. Začni objevovat