76. Kapitola

1.7K 79 6
                                    

Já vím, jsem hrozná, že přicházím s další kapitolou po snad dvou měsících. Fakt se moc omlouvám, ale mám doma hodně problémů. Avšak, Vaše podpora a komentáře mě nabuzují k tomu, abych nadále psala! Moc si toho vážím a děkuji Vám moc!

Love you all.💕
-A.S.

Matthew s Rose si povídali ještě dlouho do noci. Probírali všechno možné, jako kdyby spolu nemluvili celá léta. Rose spíše nechala mluvit Matthewa. Vždycky to tak u nich bylo. Matthew byl spíš ten ukecaný a Rose k němu dokonale pasovala, protože uměla lidem naslouchat. Pokaždé se dívala do jeho odlišných očí, sledovala jeho posunky a máchání rukou do všech světových stran a nenechala si ujít ani jediné slovo. Matthew měl hlas, který byste poslouchali před spaním jako ukolébavku. Byl to ten typ člověka, jež by byl dokonalým chlapcem, slušným teenagerem a impozantním mužem. Rodiče se o něj moc nezajímali, protože byli zahlceni prací.

Matthew vzal vše do svých rukou a snažil se vychovat jeho bratra, Simona. Už od útlého dětství měli mezi sebou hezký vztah. Vlastně, Matthew byl první, komu se Simon svěřil s jeho sexuální orientací. Strašně se styděl to říct před rodiči a dalo by se říct, že se bál. S Jackem chodil už měsíc, ale pořád mu něco bránilo to někomu říct. Matthew si ho jednoho dne vzal bokem a opatrně se ho na to zeptal. Simon nejdříve váhal. A pak přikývl s tíhou na srdci. Matthew ho objal a konejšil ho slovy, že je to v pořádku. Vždycky si vzájemně pomáhali a naslouchali.

Rose takové štěstí neměla. Byla ještě hodně mladá, když ji zemřela matka a později i otec. Neměla žádné příbuzné, kdo by se o ní postaral, takže začínala žít sama. Začala malovat a prodávat své obrazy jako pouliční umělkyně. Později začala fotit a fotky prodávala na internetu za pár pencí. Přerušila studium na střední škole a chodila na nějaké brigády, aby se uživila.

Bylo toho málo, co si vydělala, ale stačilo to na to, aby přežila. Poté objevila obrazárnu, do kterého následně začala chodit. Paní Greenové hned padla do oka a stali se kamarádkami. Paní Greenová byla její jediným světlem v životě. Podporovala ji, učila a snažila se, aby se z Rose něco stalo. Protože její talent byl až nesmírně velký. Paní Greenová v ní viděla potenciál. A pak Rose potkala Louise. A její život začínal mít smysl. Nedokázala si představit život bez něho. Byl neodolatelný a tajemný co ho na Rose tak přitahovalo. Nespočetně krát jí zklamal. Ale nespočetně krát jí udělal šťastnou.

Když už byla tma, Matthew se rozhodl odejít, a nechat tak Rose odpočinout. Viděl v její tváři náznaky unávy. Víčka se jí klížila, skoro je nedokázala nechat otevřené. Matthew se nad ní nahnul, políbil ji na čelo a zašeptal: " Odpočiň si. Kdyby něco, jsem hned vedle" Rose zakývala lehce hlavou a pousmála se. Matthew poté opustil místnost a nechal ji v nemocničním pokoji samotnou. Rose se víc zabořila do postele, položila si ruce na bříško a hleděla do stropu nad sebou ve snaze utřídit si myšlenky v hlavě. Bylo toho tolik, co potřebovala nějak střebat a smířit se s tím. Zaposlouchala se do ruchu, jež panoval na chodbě a rozeznávala známé hlasy. I když jim nerozuměla, věděla, že mluví Matthew a Louis. Bála se, co se z toho vyklubí, avšak byl to tichý a klidný rozhovor. Byla zvědavá, o čem si povídají. Tak klidně, že si nechtějí navzájem rozbít obličej. Náhle utichli. Rose netrpělivě čekala, co se stane dál. A nečekala dlouho. Dveře se se skřípáním otevřely a do místnosti vpadl Louis. Jejich pohledy se hned střetly, což v Rose vyvolalo něco, co už znala dávno. Ty třepotající motýlky v břiše a zběsile bijící srdce.

" Nevzbudil jsem tě?" optal se opatrně přecházející k její posteli.

" Ne, nemůžu usnout" přiznala se mu. Louis si sedl vedle ní na postel. Rose se zahleděla do jeho modrých očí. Byly stejné, jaké si pamatovala. Mohla by se do nich koukat tak dlouho, až by se v nich utopila. Louis k ní natáhl ruku a odhrnul ji neposedný pramínek vlasů za ucho. Rose vtiskla jeho tvář do jeho hřejivé dlaně.

" Tak moc si mi chyběla" špitne Louis chraplavým hlasem.  " Rose.. Já.. Moc se ti omlouvám za to, co jsem ti udělal. Nejradši bych se za to zastřelil" sklopil pohled k bílým přikrývkám, aby zamaskoval svůj stud v očích. Rose sevřela jeho druhou ruku ve své.

" To nedělej. Malá by pak neměla tátu" řekla spíše pobaveným hlasem, aby ulehčila situaci.

" Pořád pro ni nemáme jméno" Louis se ušklíbl a pohlédl ji do tváře. Rose pokývla hlavou ve znamení souhlasu. " Docela jsem o tom přemýšlel. A napadla mě Sydney." Rose nad tím jménem zapřemýšlela. Znělo hezky, když ho Louis vyslovil.

" Není špatné. Naopak, je hezké" pousmála se Rose. " Sydney. Moje malá Sydney" pohlédla na své břicho a dlaní ho pohladila. Louis se na tím usmál a i on pohladil Rosečino břicho. Potom se k němu nahnul, políbil ho a nakonec políbil jemně Rose na rty. Lehnul si vedle ní na postel a přitom dával pozor, aby ji nějak neublížil. Rose se otočila k němu a opřela si hlavu o jeho hruď. Tohle jí snad chybělo nejvíce. Jeho teplo, jeho vůni.. Chyběl jí. A moc.

***

Noc, 3:13

Rose se s těžkým dechem vyhoupla na posteli do sedu a kníkla. Bolest, která ji donutila se probudit kolovala v jejím těle jako líná řeka proplouvající mezi těžké kameny. Cítila pod sebou něco mokrého, prostěradlo se lepilo na její kůži. Odhrnula přikrývku ze svých nohou a zjistila, že ji praskla voda. Bylo to tady. Rose rodila. S dalším návalem bolestí stiskla tlačítko vedle své postele, které zazvonilo na sesterně. Srdce ji bilo splašeně, takže pípání přístrojů se zrychlilo. Neuběhla ani minuta a sestřičky vrhly do pokoje. Za nima se řítil ospalý Louis.

" Co- Co se děje?" vykoktal ze sebe ospale a promnul si oči. Přešel k její posteli a chytil ji za ruku.

" Pane Tomlinsone, běžte prosím na chodbu." vybídla ho sestřička a začala se věnovat Rose.

" Ty rodíš?!" vyhrkl ze sebe, když viděl mokrý flek pod Rosečiným tělem.

" Pane Tomlinsone, na chodbu!" jejich ruce se odpojily a sestřičky ho už násilně vyváděly na chodbu. Rose se ještě před tím na něj podívala a pousmála se. Oba dva si začali uvědomat, že jejich dítě je na cestě. Že jejich Sydney se brzo narodí.

" Miluju tě!" zakřičel na celou chodbu, když se za ním zavřeli dveře.

" Taky tě miluju" zašeptala Rose a zavřela oči.

My criminal boy/ L.T.Unde poveștirile trăiesc. Descoperă acum