My criminal boy/ L.T.

72. Kapitola

Rose's pov

Když se Louis do Matthewa pustil, v jedné vteřině jsem myslela, že ho zabije. Nedokázala jsem se pořádně nadechnout jak mě strach a bezmoc obklopily. Dívala jsem se, jak Louis dává Mattheowi pěsti do obličeje a Matthew mu je oplácí. Z nosu mu tekla rudá, hustá krev. Nikdo z nás se nedokázal pohnout. Jako kdyby všechny svaly na těle se přeměnily v kameny. Chtěla jsem něco vykřiknout, jenže krk se mi stáhnul. Byli v sobě. A byli odhodlaní si ublížit. Krev jim tekla po obličeji, ale to jim vůbec nebránilo. Ani Rebecca se do toho nechtěla pouštět. Řvala na Louise a párkrát se odhodlala ho zkusit strhnout. Jenže Louis byl plný agrese, vzteku. Viděla jsem mu to v očích. Ty ďábelské plamínky se nedaly přehlédnout. Louis náhle strhnul Matthewa a mrštil s ním o zeď tak, že se Matthew nepříjemně bouchl do hlavy. Vyděšeně jsem vykřikla. Nakonec je od sebe odtrhla ochranka, která rychle přiběhla. Oba dva se na sebe dívali s vraždnými pohledy.

" No tak pánové, uvědomte si, že jste v nemocnici" houkl na ně docela obtloustlý muž s pleškou, který držel Louise. Jen nachvíli, jen opravdu na chvilku se otočím na Louise, jestli je v pořádku. Opravdu jen na chvíli a potom přejdu k Mattheowi, který už se uklidnil. Muž ho pustí a já se k němu vrhnu. Myslím, že si toho Louis všimnul.

" Jsi v pořádku?" Zeptám se ho a položím mu dlaň na tvář. Cítím pod ní lepkavou krev. Matthew jen přikývne.

" Jsem v pohodě, můžete mě pustit" slyším Louise, jak odporuje. Ohlédnu se. Obtloustlý muž ho s nejistotou pustí a pak nás společně s druhým mužem opustí.

" Přeskočilo ti, ty debile" vrhne se na Louise hned Rebecca. Louis se za ní ohlédne.

" Ty drž hubu" vyštěkne na ní a hřbetem ruky si otře zakrvácený obličej.

" Jsi psychopat" řeknu směrem k němu. Zarazí se. Ruku svěsí podél těla a jen se na nás dívá. V jeho očích nic nevidím. Nedokážu rozpoznat, co se mu honí hlavou, i když jsem to dokázala vždycky vyčíst bravurně. Bojím se. Srdce mi divoce buší. Louis se ještě chvíli na nás dívá než ze svého opasku vytáhne zbraň a namíří ji na Matthewa. Zhrozím se. Lidé na chodbě začnou křičet a utíkat. Cítím, jak Matthew strne.

" Louisi polož-" Rebecca se snaží Louise uklidnit, jenže je zaražena.

" Říkám ať držíš hubu!"vyštěkne zuřivě znovu na ní. Dívám se na hlaveň pistole a nedokážu uvěřit, že se to právě děje.

" Rose ty víš proč tu kurva jsem. Obě dvě vás chci zpátky.
Od té doby, co tě znám jsi mě doháněla k šílenství. Bylo toho tolik, čím jsme si prošli. A já vím že jsme byli, jsme a budem ve všem spolu. Uvědomuju si, že jsem to tenkrát posral, ale chci to teď napravit. Rose ty patříš ke mně. K nám." Dívá se mi do očí a říká mi tyhle srdceryvný slova, když míří pistolí na hlavu mému snoubenci. Tohle je Louis. Ten pravý nefalšovaný Louis, jež je citlivý, ale do jisté míry si zachová tu tvrdou, ledovou masku. A chce mě zpátky i přesto, co mi udělal. Dlouho mlčíme. Čeká se, co já na to odpovím. Dívám se mu do očí a přitom držím Mattheowo ruku.

" Nikdy jsem k vám nepatřila" vydám ze sebe pološeptem. Louis se ušklebí.

" To není pravda. Rose ty víš, čeho jsem schopný. Víš, že by mi teď nedělalo problém ho odstřelit" pokývne hlavou k Mattowi. " Neudělám to pod jednou podmínkou. Pokud mi teď odsouhlasíš, že strávíš se mnou jeden den, nechám ho. Když ne.." palcem odjistí zbraň. " Kulka mu projede hlavou"

" To neuděláš" zavrtím hlavou. Louis se ušklíbne a pokrčí rameny. Jsem v pasti. Zase lapena. Nedokážu si představit, že s Louisem strávím den. Těch pár minut před omdlením mi bohatě stačilo. Ale na druhou stranu nenechám Matta umřít. V žádném případě. Vím, čeho Louis schopný a tomuhle by se určitě nebránil. I když je v nemocnici plné lidí s ochrankou. Je mi až do pláče jaký tlak na mě vyvinul. Louis dál nedokáže čekat a tak dá prst na spoušť. Musím jednat.

" Tak dobře!" Skoro ty slova vykřiknu z plných plic jen aby nechal Matthewa na pokoji. " Dobře, udělám to. Ale teď už prosím odlož tu zbraň" snažím se volit správná slova. Stačí jen blbý tón hlasu a Louis by na protest začal střílet. Zbraň na mé požádání odloží. Spadne mi velký kámen ze srdce. Snad všem. Zašeptám nepatrné díky, ale nevím, jestli je slyšet.

" Zítra ve dvanáct tě vyzvednu. Buď připravená" dá si pistoli znovu za opasek, vytáhne si krabičku cigaret a jednu si zapálí. " Jdeme" houkne na Rebeccu, věnuje nám poslední pohled než se rozejde chodbou k východu s Rebeccou v patách. Když mi zmizí z dohledu, otočím se na Matthewa a pevně ho obejmu. Objetí mi pevně oplácí. Zhluboka se nadechnu, přitisknu mu tvář na hruď a rozbrečím se. Noční můra začíná.