My criminal boy/ L.T.

65. Kapitola

Third pov

" Ou, ahoj Matthewe" pozdraví ho stroze jeho matka. " Co tu děláš?" zeptá se ho. Matthew stojí se založenýma rukama na prsou a s tvrdým pohledem hledí do její tváře. Viděl ji poprvé za dva roky. Byla úplně stejná. Na tváři neměla jedinou známku stárnutí. Pořád to byla pohledná žena.

" Můj kamarád a Simonovo přítel je zraněný. Toho sis nevšimla?" Matthew povytáhne obočí. Matka s otcem se na něj dívají vražedným pohledem. Zdá se, že jsou zaskočeni.

" Nebuď na mne drzý, Matthewe. Pořád jsem tvoje matka" pokárá ho. " A kdo je tohle?" podívá se na Rose, která se určitě chtěla odtamtud vypařit. Rose se zbarvily tváře do červena, když jí paní Deaverová zmínila.

" Má přítelkyně" řekne se zaťatými zuby Matt. Matka si ji přeměří jako nějakého prašivého psa. Rose se zvedne a jde s nataženou rukou k paní Deaverové, jenže jí Matthew zastaví v polovině cesty.

" Jsem ráda, že vás poznávám" řekne Rose vyplašeně. Matthew si s ní proplete prsty přitahující si ji k sobě. Paní Deaverová se ušklíbne, když sjede k Rosečinu docela vypuklému bříšku.

" To jste nebyli ani schopný nám dát vědět, že čekáte dítě?" Dá si paní Deaverová ruku na prsa. I Mattheowo otec jen nevěřícně civí na Rose a svého syna. Ani on tomu nemůže uvěřit.

" O to teď nejde. Nepřišli jste náhodou za Simonem?" zavrčí Matthew. Rose si stoupne více za jeho záda. Měla chuť vyběhnout z nemocnice a ušetřit si tyhle nervy.

" Ale ano, zlatíčko moje" vzpomene si paní Deaverová na Simona, který sklíčeně stojí u dveří Jackovo pokoje a naslouchá tomuhle rozhovoru. Matka si ho konejšivě přitiskne na hruď, uhlazující mu zrzavé vlasy. Simon letmo matku obejme zpátky. Nechtěl, aby tu jeho rodiče byli. Nikdy neměli moc v lásce Jacka, kvůli jeho divokosti a nespoutanosti. Vždy mu kladli na srdce, aby s ním přestal chodit, že se k sobě vůbec nehodí. Simon tak trochu pochyboval, jestli nejsou oba dva homofobové. Jenže, vždycky tuhle myšlenku zapudil, protože to byli přece jeho rodiče, jež ho měli podporovat. Být mu oporou. Měl pocit, že mu jediný Matthew rozuměl. Vždycky.

" Co se vlastně stalo?" optal se hrubým hlasem pan Deaver. Matthew je mu hodně podobný. Zdědil po něm modré oko. Od matky má to druhé šedivé. Na sobě má černý kabát a dlouhé černé kalhoty. Hnědé strniště už má docela dlouhé, vlasy taktéž.

" Byli jsme se s Jackem projet a no.. On.. Spadl do řeky a.." Simon se snažil zadržet slzy. Z hluboka se nadechl, aby mohl pokračovat. " A bouchnul se do hlavy o kámen. Byl na sále asi tři hodiny" hlas se mu od pláče klepal. Paní Deaverová si ho znovu pevně přitiskla k sobě. Matthew nevěřícně kroutil hlavou. Nemohl uvěřit tomu, jaká je jeho matka herečka. S citama jí to nikdy nešlo. " Půjdu zase za ním.." odtáhne si od matky Simon s kamennou tváří.

" Dobře drahoušku, půjdu s tebou" vezme ho kolem ramen matka a společně vejdou do Jackovo pokoje. Na chodbě zůstávali Matthew, Rose a pan Deaver. Nikdo nevěděl, co říct. Zároveň se i báli něco říct. Rose se pořád schovávala za Matthewem, který zuřil a pan Deaver se drbal na zátylku.

" Matthew, vážně máme Jacka rádi a-"

" To říkej někomu jinému" přerušil syn svého otce. Pan Deaver si povzdechl.

" Vím, že jsme se k vám nechovali jako rodiče, ale-"

" To je dobře, že to víš. Řekni to i matce, aby to věděla, protože jí to očividně ještě nedošlo. Víte co, nechte nás se Simonem napokoji. Bude lepší, když se už vůbec nebudeme stýkat a vy se zbytečně nebudete muset už přetvařovat. Vím, že Jacka skoro nenávidíte, takže, proč jste tady, huh? Abyste ukázali, jak "skvělí rodiče jste"? To sotva." Matthew udělal pár kroků ke svému otci a podíval se mu výhružně do očí. " Zmizte z našeho života" zašeptal to tak, aby to slyšel jenom jeho otec, který vůbec nepobíral. Nikdy neviděl Matthewa tak naštvaného. Dokonce z něj měl strach. Teď to nebyl ten hodný kluk, který se snažil pomoc každému, koho miloval. Teď se ukázala jeho temná stránka. Ta stránka, která v něm rostla už od dětství. Dokonce z něj měla strach i Rose. Pan Deaver se nakonec narovnal, podíval se do synovo očí a pronesl: " Je mi to líto, Matte. Opravdu je mi to líto" a s těma hle slovy odešel.

***

Tentýž den, 23:13, temná noc

Simon se nadechl čerstvého vzduchu, když vyšel poprvé za ten den z nemocnice. Sedl si na studený okraj schodů, vytáhl si krabičku cigaret a jednu si hned zapálil. Kouř se dostal do jeho plic jako neřízená střela a donutila ho, aby se rdousivě zakašlal. Venku panoval klid, lidé odcházeli z práce domů, manželé chodili za svými manželkami a dětmi, bezdomovci se chystali usnout a toulavé kočky se snažily najít v popelnicích něco k snědku. Zrzavý kluk se otřásl nad náporem zimy. Ve zmrzlé ruce držel cigaretu, jeho oči se koukaly do dáli, sledovaly noční oblohu. Měl pocit, že nic necítí. Že jeho emoce nadobro opustily. Že spolu se slzami odešly.

Matthew svého bratra následoval. O několik minut později stál opodál a díval se, jak se jeho bratr svíjí pod náporem zimy. Pod nohama mu křupal sníh, když šel k němu a sednul si vedle něho. Simon se na něj letmo podíval a popotáhl si z cigarety.

" Myslel jsem, že si s tím přestal" podíval se Matthew do Simonovo tváře. Zrzavý kluk jen pokrčil rameny vyfukující ze sebe kouř.

" Rozbolí mě vždycky po cigaretě hlava tak, že nevnímám realitu" zachraptěl Simon. Matthew se ušklíbl. Věděl, že to není správné. Ale nic nedělal. Nic mu neřekl. Respektoval to. Musel si uvědomit, že Simon už je dospělý. Teda skoro. Už nepotřebuje ochranářského bratra. Vyrostl. Až moc rychle.

" Je mi to líto, brácho" hlesl Matthew. Jeho bratr se nepřetržitě koukal před sebe. Mezi prsty držel cigaretu, za které stoupal kouř, z oblohy se snášely vločky a jeho oči se plnily slzami. Když ho Matthew objal, Simon se rozbrečel. Jeho vzlyky nebyly tiché. Konečně pustil ze sebe přebytečný smutek a strach. Objímaly se tak dlouho, že cigareta zhasla. Nastal konec.