My criminal boy/ L.T.

52. Kapitola

Rose's pov

" Matty" hlesl Jack, dívající se zaraženě na Matthewa. Vzájemně si vyměňovali pohledy a mlčeli. Matthew to zřejmě nevydržel a tak Jacka vtiskl do pevného objetí. Absolutně jsem nechápala. Opírala jsem se o pult dívající se na ně. I Simon za mnou se díval.

" Ehm.. Vy se znáte?" Zeptala jsem se opatrně, když se od sebe odtáhli. Na svých rtech měli šťasné úsměvy.

" Známe se prakticky od dětství" odpověděl mi Matthew věnující mi pohled. " Kde jsi byl kámo?" obrátil se znovu na Jacka.

" To je dlouhý příběh" silně polkl a sklonil zrak. Matthew přikývl.

" Pojď, musíš mi to říct" Pokynul mu, aby si sedl k nebližšímu stolku. To také udělali a začali si povídat. Otočila jsem se na Simona, který v ruce držel utěrku a hrneček. Díval se jen na Jacka. Byl jako v tranzu.

" Ty Jacka taky znáš?" Optala jsem se. Simon sebou škubnul.

" Kde jsi ho potkala?" Zeptal se on mě, nevnímající mou otázku. Teď se nepřetržitě díval do mých očí, jako by na tom závisel jeho život.

" Ehm.. No... Na ulici" vydechla jsem ze sebe poníženě. Simon nejevil žádné známky emocí. Nemohla jsem na něm poznat jestli je překvapený, šťastný nebo naštavaný. Jen se mi díval do očí jakoby mi z nich chtěl něco říct. Poté zrak přemístil na Jacka, chvilinku se na něho díval a potom hodil hrnek s utěrkou na pult a odešel od pultu do skladu. Stála jsem tam u toho pultu, střídavě jsem se dívala na Jacka a na dveře skladu a absoultně nepobrala to, co se právě teď stalo.

 ***

18:03

Nebylo tak snadné celý den mlčet, koukat se, jak se Simon potají dívá na Jacka, který si povídal s Mattym. Snad dvě hodiny si Matthew a Jack povídali, než Jack vstal, znovu Mattyho objal, rozloučil se se mnou a odešel. Celý den jsem se snažila na to nemyslet, prostě vypnout, věnovat se tomu, co mám dělat. Zákazníci dnes byli obzvlásť milí. Kávarnou se nesl smích, šum a pozitivní energie, jenž na mě příjemně působila.

Bylo několik minut po zavíračce a já utírala hrníčky od vody, aby byly na zítra připravené. V kavárně bylo ticho. Bylo jenom slyšet cinkání hrníčku a mé občasné pobrukování. Matthew byl v zadu, připravoval bedny s kávovými zrnky na zítřek a Simon už šel domů. Ani se nerozloučil a vylétl z kavárny do sychravého počasí.

" Rose, můžu se tě na něco zeptat?" Z mých myšlenek mě vyrušil Mattyho hlas. Leknutím jsem sebou škubla. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet. " Promiň, nechtěl jsem tě vylekat" omlouval se.

" To je dobrý, neslyšela jsem tě přicházet" mávla jsem na tím rukou. Jasně, ptej se" přikývla jsem s úsměvem, utírající z hrníčku kapku vody. Matthew si sedl na pult, takže byl zase o něco vyšší.

" Ehm, je pravda, že jsi byla s Jackem na ulici?" Když jeho slova opustila jeho ústa a došla ke mně, teď nebylo tak snadné potlačit ten hromadící stud a poníženost. Přestala jsem v utírání hrníčku a položila jsem ho na linku. Kousla jsem se do rozpraskaného rtu. Cítila jsem, jak se krev dostala do mých tváří. Neodvážila jsem se mu ani podívat do očí. Dlouho jsem mlčela. Připadalo mi to jako věčnost. A on se na mě pořád díval čekající na mou odpověď.

" Jo" hlesla jsem, když jsem se odvážila. Slyšela jsem, jak se trhavě nadechl. " Utekla jsem z Anglie kvůli mému bývalému příteli, protože.. Nechtěl naše dítě" Ty slova šly z mých úst a tak bolely. Hruď se mi sevřela, hrdlo též. V krku se mi usadil smutek, který nešel spolknout. Bolest, kterou jsem v sobě potlačovala jsem začala cítit. Tu bolest, která chtěla ven, ale já ji to nedovolila. Nemohla jsem se před ním složit. Před ním ne. Nikdy. " Žila jsem s Jackem na ulici asi pět dní. Potom mě našel jeden pán a odvezl mě k jeho rodině. Pomohli mi se dostat odtamtud" snažila jsem se nadechnout, ale nešlo to. Snažila jsem se potlačit ten smutek, bolest, to utropení v sobě. " Promiň, že jsem k tobě nebyla upřímná" nehty jsem zaryla do své pokožky na ruce.

" Ne, to já se omlouvám, že jsem se na to ptal" seskočil z pultu a obešel ho ke mně. Vzhlédla jsem k němu a podívala se do těch jeho očí, které mě nepřestaly fascinovat. " Rose, nedus to v sobě. Nemá smysl to potlačovat. Bude ti hůř a hůř. Ale věř mi, všechno to jednou skončí. Vím, že to teď bolí, ale jednou to přejde. Ale mi strašně líto, co se ti stalo. Tohle sis nezasloužila." Ten velký kámen v mém zlomeném srdci po jeho vlídných slovech spadnul jako tíha vesmíru na mých zádech. " Pojď sem" řekl a přitáhl si mě do objetí. Paže ovynul okolo mého těla a bradu si dal na mé temeno. Jeho vůně mě celou obklopila, jeho teplo rovněž. Měla jsem hlavu na jeho hrudi, poslouchala jeho tlukoucí srdce. Přitiskla jsem se k němu víc. Nevzlykala jsem. Nebrečela jsem. Před ním ne. Nikdy.

***

23:59

" Rose honem, nestihneme to!" táhl mě za sebou Jack po zasněžené střeše, na kterou mě horko těžko dostal. Běželi jsme ruku v ruce až nakonec střechy, vítr si hrál s mými vlasy, studený vzduch mně šlehal do obličeje. Jack se zastavil na kraji střechy a díval se do dáli. " Za chvilku to začne" zašeptal. Dívala jsem se s ním, jestli něco neuvidím. A pak to začalo. Ohňostroje začaly vybuchovat na obroze v jiných barvách a tvarech. Bylo jich tolik, že jsem je nedokázala spočítat. Byla to nádhera. Ty jiskřičky na obloze se vmíchaly do hvězd jako malá světélka připomínající světlušky.  Jack mi dal ruku okolo pasu, přitiskl si mě k sobě a díval se se mnou na krásu ohňostrojů. Tímto dnem začínala nová etapa mého života. Konečně jsem obrátila stránku v mé knize života. Měla jsem okolo mě nové lidi, novou práci, nový život. Lepší, nový život. Bez Louise, bez strachu, bez utrpení.

" Šťastný Nový rok, Rose"

" Šťastný Nový rok, Jacku"