23. Kapitola

2.9K 91 0
                                    

Další den. Zamračené odpoledne.

" Hano, přidávej na ten obraz zářivý barvy" napomenula jsem s lehkým úsměvem Hannah, když na svůj obraz chtěla napatlat znova šedou.

" Fajn" zabručela a vybrala si žlutou barvu. Rebecca se tomu zasmála. Všechny tři sedíme na podlaze v mé obrazárně a malujeme nebo kreslíme. Louis jel na nějakou akci a pro moje bezpečí mi tady nechal holky. Liam je přeci jen trochu oslabený a proto hlídá v autě před domem.

Špinavé prsty od uhlíku si protřu a namaluju na obličej lícní kosti. Ten obličej patří Louisovi. Dešťové kapky začnou bubnovat do okna a hromy se začínají ozývat.

" Nenávidím podzim, chci znovu léto" zaškemrá Rebecca a udělá smutný pohled. Hannah jí to odsouhlasí a já zůstávám ticho. Totiž, miluju podzim. Miluju, když se můžu dívat na směsi barev, která mě obklopuje.

Do ruky mi začne pulzovat bolest a dokonce mě i donutí zkřivit tělo. Chce se mi skoro brečet bolestí, jak mi náhlá bolest vystřelila do ruky. Položím uhlík na stranu a za ruku se chytnu.

" Bolí to?" Optá se mě Hannah a já na souhlas přikývnu. Svaly mi stuhnou z toho, jak se snažím zbavit bolesti. Sáhnu si do levé kapsy kalhot, vytáhnu platíčko léků a vyloupnu si aspoň dva prášky. Potom je spolykám bez zapití.

" Rose, lituješ?" Zeptá se Rebecca a podívá se mi do očí. Její otázku nepochopím.

" Čeho bych měla litovat?" Zkroutím obočí. Rebecca se podívá na Hannah a Hannah se podívá na Rebeccu.

"Lituješ toho, že jsi s Louisem?" Zarazila jsem se nad slovama, jenž vypustila Rebecca z úst. Dívala jsem se jí do očí a nervozita mi začala pomalu proudit krví. Srdeční činnost se rozpumpovala a začala sílit. Mám litovat, že jsem s Louisem? Mám litovat toho, že mě přitáhl do maléru? Sklopila jsem zrak ke svým prstům.

" Nevím" špitla jsem potichu. Hannah s Rebeccou zmlkli. Cítila jsem jejich pohledy na sobě a hlavu jsem nechala sklopenou. " Uvažovala jsem, že od něj odejdu. Hned jsem to potom zavrhla" pokračovala jsem.

" Ne, že bych ti to s Louisem nepřála, ale, nebude ti líp kdyby si od něj odešla? Někam hodně daleko? Přitáhl tě do takových sraček, ze kterých se možná ani nedostaneš. Máme tě rády Rose, ale chceme, abys byla v bezpečí" dívám se do Hanniných očích a jen si říkám Má pravdu? Mám odejít?

"Já, nevím. Jedna půlka mě chce být s ním a ta druhá chce být v bezpečí" pokrčím rameny.

" Miluješ ho?" Vyhrkne Rebecca. Trhavě se nadechnu a sevře se mi hrudník až se mi blbě dýchá. Cítím k Louisovi něco víc než přátelství. A nevím, jestli i on cítí to samé. Je to vrah a mafián. Dala jsem se obličej do dlaní a vyslovila slovo, které vystihovalo mojí situaci.

" Nevím"

Nikdo z nás už neměl slov. Seděli jsme v té místnosti v tichosti a ani jedna se neopováží něco říct. Náhle zaklepání a zavrtání dveří mě donutilo zvednout hlavu a podívat se na dotyčného. Louise.

" Ahoj" pozdravil nás a s lišáckým úsměvem ke mně došel a věnoval mi tvrdý polibek na rty.

" Ahoj" špitla jsem nazpátek když se odtáhl.

" My už asi půjdeme. Ahoj zítra, Rose. Čau, šéfe" zvedly se holky, nechaly svoje obrazy na podlaze a odešly z místnosti.

" Jak ses měla?" Zeptal se Louis a sedl si vedle mě upírající na mě pohled.

" Dobře. Někdy mě pobolívá ještě ta ruka" odpovím mu. Přikývne hlavou a svůj pohled přesměruje na můj obraz.

" Já nemám tak výrazné lícní kosti" řekne a uchechtne se.

" Máš" lehce se usměju a ukazováčkem přejedu po linii jeho výrazné lícní kosti. Ukazováček mám špinavý od uhlíku takže mu tam udělám černou šmouhu. Všimnu si, že se mi dívá na rty. Pocítím, jak mi začnou hořet tváře. Nenadám se a jeho rty jsou na těch mích. Celou mě povalí na podlahu a vytyčí se nade mnou. Ruce si spojím vzadu na jeho krku a zavřu oči. Jeho ruce spočinou na mých bocích a jeho jazyk si probojovává cestu do mých úst. Srdce mi divoce buší a pocit viny sílí. Ale, nechávám se unášet vlnou rozkoší. Cítím, jak mi motýlci začnou lítat v břiše a taky cítím jeho ruce na mém břiše pomalu vyhrnující moje tričko. Můj dech se stane nepravidelným kvůli nejistotě a stydlivosti. Chci mu něco říct, ale moje tričko mi rychle vyhrne. Tváře už mám v jednom ohni.

" Jsi tak kurvesky nádherná, růžičko" zašeptá mi do úst a skousne mi spodní ret. Skoro zasténám nad jeho činem. Jeho rty spočinout na mém krku, kde udělá pár modřinek. Slastí vzdychám a svírám v pěstech jeho vlasy. Polibkami sjíždí níž. Zastaví se na mé klíční kosti kterou líbá a mírně kousá. Dovádí mě tohle k šílenství. Jiskřičky a hvězdičky mám před očima. Opět sjíždí níž až na moje břicho. Chci mu říct, že nejsem ještě připravená, ale nedokážu ze sebe vydat ani hlásek. Červené modřinky mi dělá na břiše a já vím, že zítra budou určitě fialové.

" Hej Louisi! Pojď dolů potřebujeme něco probrat!" Ozve se z přízemí Harryho hlas.

" Nemůže to počkat!" Zavrčí nepříjemně Louis.

" Ne!" Louis si naštvaně odfrkne a vstane.

" Promiň, za chvíli se vrátím" věnuje mi na sekundu pohled a potom zmizí z místnosti. Hlasitě si oddechnu a zavřu oči. Kdyby nebylo Harryho moje panenství by bylo zbaveno na tomto místě. Vjedu si rukou do vlasů a párkrát se z hluboka nadechnu. Potom si na sebe vezmu moje tričko, vstanu a uklidím uhlíky. Obraz opřu o zeď a vyjdu z pokoje. Jdu potichu po chodbě a slyším známé hlasy.

" Do prdele Nialle, proč si mi nezavolal!" - Louis.

" Než jsem vytáhl zbraň, tak zmizel, vole, natož abych ti volal" - Niall

" Kde byl, Horane?" - Harry.

" Na Green Street" - Niall.

" Tam má byt Rose" - Harry.

" Hledá jí" - Hannah.

" Nenajde jí. Nesmí. Nialle, Harry jedeme. Becco, pohlídejte jí" - Louis. Potom už slyším následné kroky a bouchnutí dveří. Pokud mě najde, už nebude úniku.

My criminal boy/ L.T.Kde žijí příběhy. Začni objevovat