My criminal boy/ L.T.

35. Kapitola

Third pov

" Růžičko, otevři oči"

Rose nakrčila nos, když ucítila opar alkoholu, jenž vycházel z Louise. Unaveně otevřela oči, zadívala se na Louise, který se tyčil nad ní s křivým úsměvem na tváři.

" Ty jsi opilý?" Zeptala se ho a promnula si oči. Neměla náladu se s ním vybavovat, včerejší den byl strašný. Chtěla to zaspat.

" Trošičku" ukázal na prstech tu trošičku. " Růžičko, potřebuju tě" vydechl jí do rtů, na které se hrubě natiskl svými. Rose byla tak zmatená, byla ještě rozespalá a tak mu polibek oplácela. Oči se jí zavíraly, ale Louisova přítomnost je nechala otevřené. Rose se pod ním zavrtěla, což Louise rozpumpovalo. Hlasitě jí zavzdychal do rtů.

" Louisi jsem unavená" Louis ignoroval její slova a pokračoval v líbání jejího spodního rtu. Rose ho chytla za ramena snažící se ho od sebe odtáhnout. " Jsi opilý. Běž spát" Neměla vůbec žádnou sílu ho od sebe odtrhnout.

" Nemůžu, když tě tu vidím jenom polonahou" zavrněl jí do krku. Pro Rose to bylo nepříjemné. Docela se i bála. Chtěla Louise odstrčit, ale ten se ještě víc vzpíral. Jeho ruce zkoumaly její tělo až to Rose nahánělo husí kůži.

" Louisi, prosím, přestaň" žadonila ho. Louis pevně sevřel její ruce a dal je jí za hlavu. A rychle z ní strhnul tričko. Rose vzlykala nad bezmocí. Nemohla dělat nic. Jen ležela na posteli nechávajíc se osahávat. Mělo by to být příjemný, ale nebylo. Rose to nechtěla. Louis ze sebe svlékl všechno oblečení než svojí dívku ukryl pod svým tělem. A pak Rose cítila opět bolest, jenž začala proudit do celého jejího těla.

,, Louisi, to bolí, prosím, přestaň, prosím... Prosím"

Když po několika minutách, což Rose připadalo jako hodiny, Louis odpadl celý udýchaný a zpocený, usnul. Rose si sedla na okraj postele a tiše vzlykala. Její tělo se celé třáslo, na krku a ramenách měla modřiny. Než vstala rychle se oblékla. Jak jí to mohl udělat? Byl opilý, ale tohle tak ponižující, bolestivé. Šla tiše jako myška do obýváku, kde se schoulila na gauč do klubíčka. Tma byla okolo ní, jediný zdroj světla byl měsíc venku. Vrhal na její uslzenoul tvář paprsky světla. Strašně moc jí všechno bolelo. Ruka, na které měla jizvu vysílala další bolest. Okolo zápěstí měla červené pruhy. Pořád cítila ten pevný stisk na jejích rukách. Ublížil jí. Sliboval, že to nikdy neudělá. Sliboval to. Ještě včera si je představovala spolu šťastný. Teď leží na pohovce schoulená, znásilněná, ponížená, zneužitá. Nikdy jí nebylo hůř.

Co udělá Louis zítra ráno? Znovu jí ublíží?

Rose se při té představě začala klepat. Snažila se zavřít víčka a usnout, jenže to nešlo. Posadila se a vzápětí sykla bolestí. Ve vedleší místnosti slyšela Liama chrápat. Mohla by za ním jít, říct mu všechno čímž by se jí ulevilo. Jenže to nešlo. Tak moc se styděla. Opět si připadala znovu sama. Tma a temnota jí obklopovala. Znovu si lehla, objala své tělo křečovitě zavírající oči. Zběsile dýchala, aby zarazila slzy, které se jí tlačily do očí. Hrudní koš se jí zvedal v rychlých intervalech. Srdce tluklo tak, že se Rose bála, že exploduje. A pomalu upadala do spánku, ze kterého se už nechtěla probudit.

***

Louis zasténal, když otevřel oči, jenž do nich uhodilo ranní světlo. Převalil se na záda a promlul si obličej dlaněmi.

" Doprdele" vydechl nad úporem bolesti hlavy. Něco mu ale nesedělo. Kde je Rose? Když se podíval na její půlku postele, zhrozil se. Na bílém, sametovém povlečení byla krev. Vyhoupl se do sedu. Proboha, co udělal? Louis navzdory bolesti rychle vstal, oblékl se aspoň do tepláků a vyšel z pokoje jdoucí do kuchyně. Tam už byl celý jeho gang. Hannah připravovala snídani, Zayn s Liamem a Niallem seděli u stolu a Harry s Rebeccou stáli u kuchyňské linky a o něčem se bavili.

" Ale, ale, dobré ráno" zasmála se Hannah. Louis se podrbal na zátylku než do kuchyně vešel.

" Dobré" řekl zmateně. " Neviděli jste Rose?" zeptal se.

" Šla do sprchy, když jsem vstal" odpověděl mu Harry a napil se kávy. Louis neváhal ani vteřinu a šel ke koupelně. Slyšel šum vody. Potichu zaklepal.

" Růžičko?" když nedostal odezvu, vzal za kliku. Hned, jak Rose uviděl, věděl, že udělal něco hrozného. Seděla ve sprchovém koutě, voda po ní tekla různými směry. Byla bez trička, měla jen podprsenku a tepláky. Na Louise nijak nezareagovala. Jen tiše vzlykala a nechala si vodu máčet vlasy, taktéž tělo. Louis udělal k ní pár kroků.

" Růžičko" promluvil k ní. Natáhl k ní ruku, ale Rose se ještě víc stáhla do rohu. Konečně viděl něco v jejích očích. Byl to strach. " Růžičko, mluv se mnou, moc si toho nepamatuju a na prostěradle je krev"

Rose se při zmíňce o krvi ještě víc rozbrečela. Natočila se mírně k němu, aby mohl pohlédnout na její modřiny na krku, ramenou a bocích. Škrábance na jejích žebrech byly hluboké a červené. Louisovi obavy se začaly naplňovat.

" Rose já potřebuju vědět, co jsem ti udělal. Znásilnil jsem tě? Ublížil jsem ti? Od toho je tam tak krev?" Rose na něj pohlédla s očima plnými strachu, bolesti a smutku. Hromada slz sklouzla po jejích tvářích než mu přikývla.

Znásilnil ji.

" Panebože, Rose, je mi to tak líto, já se strašně omlouvám" chtěl se jí dotknout, ale opět se mu zase vyhnula. Rose nepřetržitě vzlykala až to šlo slyšet do kuchyně.

" Co se to tu děj-, panebože Rose!" objevila se Hannah ve dveřích. Šla k Rose, vypnula sprchu a vtáhla ji do své náruče. " Co se stalo!" vykřikla Louisovi do tváře. Louis nebyl schopen něco říct. Jen tam seděl, díval se na dívku, kterou neskutečně zklamal. " Co se stalo?!" opakovala Hannah. Louis vstal opírající se o umyvadlo. Všichni už teď stáli u dveří koupelny, kde všechno dění sledovali.

" Já ji znásilnil" zašeptal.

" Co si udělal?!"

" Já ji znásilnil!" zařval to z celých plic. Hannah zalapala po dechu. A všechno se najednou změnilo.