My criminal boy/ L.T.

38. Kapitola

" A srdce mi málem puklo"

Louis se na mě nervózně usmál. Rebecca ho propalovala pohledem, který by ho mohl každou sekundu zabít. Cítila jsem krev proudit v mých žilách, rozdváděla do mého těla adrenalin a snad i lásku.

" No.. Ehm.. Měl jsem, teda mám, pro tebe překvapení, ale jestli je ti špatně tak ho můžu zrušit" řekl a popřel se o zeď. Po slově 'překvapení' jsem zbystřila. Překvapení miluju. Už snad od malička. Měla jsem snad jenom tři. Dvě narozeninové oslavy a králíčka. Ten bohužel umřel měsíc potom, co mi ho rodiče darovali. Dodnes nevím, na co umřel. Ani máma ani táta mi to nechtěli říct. Jen pořád dokola mluvili o tom, jak se dostal do nebíčka, kde je mu dobře. Matně si ho pamatuji. Měl čistě bílou srst jako sníh a na jedné tlapce měl černou skvrnku. Byl strasně maličký.

" Ne!" vyhrkla jsem ze sebe, ale rychle jsem se snažila potlačit tu radost ve mně. " Teda, špatně mi už není a.. Miluju překvapení" přiznala jsem s červenými tvářemi. Louis zvedl jen jeden koutek, čímž svůj úsměv uvedl do křivé roviny.

" Dobře, tak pojedem" odlepil se od zdi. Přikývla jsem a se slovy, že se půjdu obléknout jsem odešla do svého pokoje. V pokoji jsem na sebe hodila jen džíny a mikinu. Po opuštění mého pokoje jsem šla chodbou naslouchající rozhovoru mezi Rebeccou a Louisem.

" Pokud se jí něco stane Tomlinsone, tak ti vlastnoručně ufiknu koule" vyprskla na něj.

" Dávám ti mé slovo, že na ni dohlédnu. Vždyť je to má přítelkyně."

" Potom, co si jí udělal? Dokonale sis jí obmotal okolo prstu, tak, jako to děláš s každou. Louisi, znám tě dost dlouho na to, abych věděla, jaký jsi člověk. Fajn tvoje bejvalky byly jen pouhé štětky bez citu. Ale chudák Rose tě miluje i potom, co jsi jí udělal. Takže, pokud jí ještě nějak ublížíš u mě končíš" Cítila jsem chlad v jejím hlase až mě zamrazilo. Než Louis něco stačil říct, vpadla jsem do předsíně.

" Tak můžem" vydechla jsem ze sebe s úsměvem. Louis se na mě podíval a úsměv mi oplatil. Ještě na rozloučenou jsem Rebeccu objala.

" Kdyby něco volej" zašeptala mi o ucha. Lehce jsem přikývla. Potom mi Louis otevřel dveře. Na to, že je prosinec tak není žádný sníh. To asi budou další Vánoce bez sněhu. Louis mě odvedl k autu, do kterého jsme nasedli a vyrazili. Jeho auto bylo načichlé kouřem z cigaret a alkoholem. Na zadních sedadlech byl nepořádek. Zajímalo by mě, co dělal celý ten měsíc. Z rádia se linula písnička In the end od Black Veil Brides.

" Málem bych zapomněl, tohle si vem na oči" natáhl se dozadu na sedadla a podal mi červený šátek. Zmateně jsem se na něj podívala. " Prosím, jinak by to nebylo překvapení" podíval se na mě, ale hned strhl pohled, když musel zabočit. Do třesoucích roukou jsem ho vzala a zavázala si ho přes oči.

" Nevidíš nic?" zeptal se.

" Ne" zavrtěla jsem hlavou.

" Fajn" slyšela jsem v jeho hlase radost. Cesta trvala jen deset minut. Ani jeden z nás počas jízdy neřekl ani slovo. Když jsme přijeli na místo, Louis otevřel dveře na mé straně a s jeho pomocí jsem se dostala ven. Jeho dotek byl chladný. Dlaně měl vždycky studené.

" Tak co připravená?" stoupl si za mě a vzal uzel na temeni mé hlavy do rukou. S velkým nádechem a vzrušením jsem přikývla. Šátek mi pomalu rozvazoval až mi ho sundal. Mé oči se nejdřív museli přivyknout na světlo. Dech se mi zatajil, jež jsem si přečetla nápis: "Tetovací salón"

" Vím, že to je tvé přání. A chápu, že chceš zamaskovat tu jizvu. Nechci, aby ses každý den na ní dívala a přípomínala si tu bolest, co ti ten člověk způsobil" Cítila jsem jeho horký dech na mém krku. Pomalu jsem se k němu otočila. Ty jeho oči. Bože, jak mě hypnotizovaly. Je v nich lítost, částečně i smutek. Ačkoliv mi srdce bušilo jak splašené, chytla jsem ho jemně za ruku. Po mém gestu ztuhnul.

" Děkuju" vydechla jsem. Pára mi šla od pusy a do tvářích mě štípal mráz, jenž je barvil do červena. Louis se trochu pousmál, než chytil pořádně mojí ruku do svojí a vydal se se mnou v patách do salonu.

Abych pravdu řekla, bála jsem se. Seděla jsem na tom koženém křesle, listovala si katalogem v němž byly šablony krásných jelenů a mezitím si tatér připravoval svou tetovací strojek. Nemohla jsem se rozhodnout. Ale s pomocí Louise jsem jednoho jelena vybrala. Po několika minutách jsem měla jelena předkresleného na ruce na níž byla jizva. Zděsila jsem se, když tatér zapnul strojek.

" To asi bude hodně bolet" kníkla jsem k Louisovi, když jsem hleděla na tu jehlu, jak se nebezpečně přibližuje k mé kůži.

" No, začátek není tak hrozný spíš až ten konec" odpovědě mi s klidem v hlase. " Ale neboj, přežiješ to" usmál se na mě stiskávajíc mi pevně ruku. Z hluboka jsem se nadechla, abych zklidnila své tělo a uvolnila se. A potom mi jehla projela kůží.

Louis měl pravdu. Přežila jsem to. A konec byl fakt strašnej. Ale stálo to za to. Teď už se vezu v Louisovo autě a dívám se na své tetování, které mám překryté fólií. Na rtech mi hraje úsměv.

" Spokojená?" Zeptá se mě Louis.

" Strašně. Děkuju, Louisi" můj pohled spadne na něj.

" Za to neděkuj, růžičko"  jeho tvář zkameněla. Takhle zůstala až na příjezdovou cestu u domu Rebeccy a Hannah. Louis vypnul motor, ale nevystoupil. Ani já jsem nevystoupila. Jen jsme tam mlčky seděli. Louis chtěl něco říct, hledal slova, ale já ho předběhla.

" Odpouštím ti" zašeptala jsem. Překvapeně na mě otočil hlavu. V očích mu zajiškřil oheň. Najednou posmutněl a odvrátil hlavu.

" Růžičko ne-"

" Můžeš mi přestat skákat do řeči a aspoň jednou mě začít poslouchat" zarazila jsem ho." Ublížil si mi. Hodně si mi ublížil. Ještě před pár týdny jsem neměla na mysli, abych ti odpustila. Já.. Byla jsem zklamaná, ublížená, nevěděla jsem co dělat. Chtěla jsem tě opustit. Tebe a ostatní. Myslela jsem si, že to tak bude lepší. Že život bez tebe by byl jednodušší. Víš, proč jsem to neudělala? Protože tě miluju. A i kdybych tě opustila, stejně bych se vrátila, protože další osamělost bych nezvládla. Mám jenom tebe, Louisi. A ostatní. I když si mi ublížil, pořád tě miluju" Srdce mi bilo jak splašené do hrudního koše. Další tíha z mých zad konečně spadla. Louis se mi podíval omluvně do očí.

" Kurva" zaklekl než své rty přitiskl na mé. I když jsem nestála na nohou, cítila jsem, jak se mi podlomily kolena. Zase tu byl ten pocit, z něhož se mi zatočila hlava. Přitiskla jsem dlaň na jeho tvář. Jeho ruka vjela do mých vlasů a hrála si s nimi. Líbal tvrdě, ale snažil se i o něžnost. Cítila jsem, jak mi láska znovu obklopila srdce.