My criminal boy/ L.T.

41. Kapitola

,,Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom není konec" Tohle jednou řekl impozantní zpěvák, skladatel a člověk John Lennon. V pouhých 40 letech byl zavražděn člověkem, který byl jeho největší fanoušek. Když ho vyslýchali a dali mu otázku proč to udělal, vrah Mark david Chapman odpověděl: ,, Protože jsem se chtěl stát Johnovou součástí." Někdo by řekl, že ten člověk je šílený. Z poloviny má pravdu. A ta druhá polovina? Jeho myšlenka dává smysl. Zamilujeme se do člověka, kterého máme jak vzor nebo se stal součástí našeho života a úplně ho převrátil vzhůru nohama. Toho člověka tak milujeme, že pro něj uděláme cokoliv, aby jsme ho mohli dál milovat, dál ctít, dál obdivovat. Milujeme a zároveň se zabíjíme. Nebo nás zabíjí člověk, jenž ho milujeme. Nechci pana Chapmana omlouvat, ale touto "nemocí" onemocněl. Obdivoval a miloval Johna Lennona až se chtěl stát jeho součástí. Ano, zapsal se do jeho života, ale tou krutou a vzrácenou stránkou. My lidé se tak ženeme za láskou, za někým, koho vroucně milujeme, ale vlastně se tím pomalu zabíjíme a ani si to neuvědomujeme. Protože, když ten druhý nám ublíží, potom naše tělo to nemůže přijmout. Srdce jakoby se smrsklo přestávajíc bít, protože ho tíží ta bolest. Bije jenom pro lásku, ne pro bolest. Proto je nám zle, nemáme chuť žít, chce se nám brečet několik dní. Tak dává tělo najevo, že naše srdce je zlomené, ublížené. Nevíte co dělat, jak žít. S tím nám nikdo nepomůže. Ani rodina, ani přátele nikdo. S tím si musíte poradit vy. I když to bude to nejhorší, co jste za život zažili, vždy se tím musíte protloukat sami.

***

" Let číslo 4521-I5 odlétá za patnáct minut" zhluboka jsem se nadechla, když jsem stála před přepážkou u kontroly. Za pár minut budu sedět v letadle a za 12 hodin už budu v Kanadě. Už mě nic ani nikdo nepřemluví. Zapomenu na všechno. Zapomenu na svůj minulý život. I když to bude velmi těžké.

Po pár minutách kontroly jsem se dostala do letadla a po dalších pár minutách vzlétla. Od okamžiku, kdy se letadlo odpojilo od země, spadla ze mě úzkost a strach. Teď už mě nemůže nikdo zastavit. Dívala jsem se z okýnka na zem, která už byla od nás pár kilometrů. Letěla jsem poprvé, takže to bylo pro mě něco krásného. Ale krásu hned znovu vynahradil stres, když mi mobil oznámil příchozí zprávu. Nejdříve jsem to chtěla nechat být, ale po už desátém vyzvánění jsem vytáhla mobil z kapsy. Měla jsem od Louise 12 nepřijatých hovorů a snad třicet esemek, kde jsem. Chvíli jsem měla nutkání mu odepsat, ať se nestará, že už je konec, ale nakonec jsem z mobilu vyndala SIM kartu a rozlomila jí na dva kousky. Simku jsem vyhodila a mobil znovu zastrčila do kapsy. Sbohem, Louisi.

Third pov

Dvanáct hodin uběhlo jako voda a Rose už byla v Kanadě. Venku už se stmívalo a dívka si hledala hotel v němž tuto noc přespí. Na chvíli se vrátíme na druhou stranu Zeměkoule. V malém, nenápadném městě, v jednom domě na zahradě seděl Louis s monoklem pod okem (který mu udělal Harry), v jedné ruce flaška s alkoholem v druhé dopis, jenž napsala Rose. Četl si ho pořád dokola. Četl si úhledné písmo dívky, jenž pro ní by byl ochoten zemřít. A teď, je pryč. A neví, kde je. Zmizela. Nikdy pro ní nebrečel. Neměl důvod. Ale teď, když je pryč, těhotná a nechala mu jenom dopis, jedna slza mu stekla po líčku. Rychle jí setřel hřbetem ruky a zdlouhavě se napil z flašky tvrdého alkoholu.

Harry, který zrovna přišel, ho sledoval mezi dveřma se založenýma rukama na prsou. Díval se pronikavě na Louisova záda a měl co dělat, aby dokázal udržet nervy na uzdě.

" Byla tam?" Zeptal se Harry s pevným hlasem, ale i s náznakem naděje. Myslel tím, jestli byla Rose ve svém bytě. Louis chvíli mlčel, ale po chvíli ze sebe vydal jen pouhé: "Ne"

" Kde je?"

" Nevim" pokrčil rameny Louis. Harry k němu přešel a vzal si od něj dopis, který začal číst. Cítil bolest za Rose. Tolik bolesti si ona nezasloužila. Když si přečetl celý dopis, znovu ho vrátil Louisovi.

" Co chceš dělat?" Předcedil mezi zuby.

" Nevim" odpověděl Harrymu a zapálil si cigaretu ze které dlouze popotáhl.

" Kurva Tomlinsone, ty máš nasráno v hlavě? Do prdele schop se a běž jí najít!" Křičel na něj Harry a pronikavě si ho přeměřoval. Louis mlčel a hrál si s cigaretou mezi prstama.

" Má pravdu Harry, ona sem nepatří. Ona ani to dítě. Proto jsem řekl, že to nechci. To dítě by bylo v nebezpečí." utrousil Louis a podíval se do Harryho zelených očí. Harry měl co dělat, aby mu neudělal dalšího monokla na druhém oku.

" Stojíš o ní?" Zeptal se Harry co nejklidnějším hlasem.

" Je můj život, Harry" zašeptal a vyfoukl kouř dýmu cigarety.

" Jestli jí chceš zpátky, najdi jí a omluv se jí" to bylo poslední, co Harry řekl, než se otočil a zmizel v domě. Louis ještě před tím než si popotáhl z cigarety, vyslovil slovo " zpátky."