My criminal boy/ L.T.

61. Kapitola

Jack's pov

" Vážně je to s ní tak zlé?" zeptá se Simon, sedící na lince a pojídající hořkou čokoládu. Jeho zrzavé vlasy mu padají neposedně do obličeje, jeho oči mě sledovaly.

" Možná ještě horší" povzdechl jsem si. Do pusy jsem si vložil hranolku a opřel se o linku. " Když si představím, co musela všechno přetrpět a pořád se drží na nohou... Potkal jí strašný osud" Simon se lítostně ušklíbl. Vždycky byl takový. Staral se víc o druhé než o sebe.

" Ale teď má nás. A my ji pomůžeme" odpoví mi s plnou pusou čokolády. Jemně jsem se usmál. Pomalu jsem k němu přešel, stoupl si mezi jeho stehna a do dlaní vložil jeho obličej. Modré oči se vpíjely do těch mých. Jeho pihy na nose a na tvářích mi připomínaly hvězdnou oblohu.

" A proto tě tak miluju" pohladil jsem ho bříškem prstu po linii lícní kosti. Jeho ruce spočily za mém zátylku a přitáhl si mne do polibku. Měl jsem pro něj slabost. Do patnácti let jsem pořád trvdil, že jsem na 100% hetero. Ale potom, co se Simon a jeho rodina přestěhovali naproti nám se vše změnilo. Potkali jsme se ve skateparku. Byl jsem tam s Mattem se poflakovat a pak tam přišel drobný, nesmělý zrzek. S Matthewem si nebyli podobný vzhledově, ale měli v sobě úplně stejné jádro. Nebyla to láska na první pohled. Ale já cítil, mé srdce cítilo, že jsem chtěl být jenom s ním. Bylo těžké ho opustit. Trpěl jsem. A hodně. Ale to je ironie lásky. Pokud milujeme, musíme zárověň i trpět.

Leknutím jsem sebou škubl, když se zvonek rozezněl bytem. Simon se ode mě odtrhl a začal se chichotat.

" Nasral sis aspoň do trenek" dobíral se mě.

" Potom se mi tam můžeš podívat" vyplázl jsem na něj jazyk, otočil se a šel do chodby ke vchodovými dveřmi. Otevřel jsem je a následně se mi naskytl pohled na Matthewa.

" Nazdár brácho, jak se vede" nechal jsem ho vstoupit do bytu a pak jsem ho letmo objal. Vypadal ustaraně. Tak kdy on ustaraně nevypadá.

" Je tady Rose?" zeptal se.

" Jo je nahoře" přikývl jsem. Matthew si sundal boty a bundu, než se vydal chodbou ke schodišti. Rychle jsem se za ním vydal. " Počkej chvilku" chytl jsem ho za ruku čímž jsem ho stáhl ze schodu k sobě. Matthew se na  mě neochotně podíval. Vzdychnul jsem. " Neměl bych tě za ní pouštět" polkl jsem. Matty se zamračil.

" To jako proč?" Dlouho jsem mu neodpovídal. Jen jsem sledoval jeho oči, jeho ustrané oči. Vím, že o ní má strach. I já mám o ní strach. Jenže, ona potřebuje být chvilku sama. Přeje si to. " Měli bychom si sednout" řekl jsem. Matthew se nadechoval, chtěl něco říci na protest, ale nakonec ústa zavřel a následoval mě do obýváku. Na Simona se ani nepodíval. Posadil se do křesla naproti mě čekající, co ze mě vypadne.

" Věc se má tak, že je Rose nemocná" vyhrkl jsem ze sebe po chvíli ticha. Matthew zkameněl. Sakra. " Nemyslím fyzicky, ale psychicky je nemocná. Byla u psycholožky, která jí řekla, že má deprese" vysvětlil jsem mu to s velkou opatrností. Vím, jak se může snadno složit. Tak jako Simon. Matthew schoval svůj obličej do dlaní a dlouze ze sebe vydechl přebytečný vzduch. Ušklíbl jsem se. " Kámo, bude v pohodě, vždyť víš, jak je silná. Má tebe, mě, Simona, opičí prd- teda Nicka, jeho rodinu. Zvládne to" uklidňoval jsem ho. Nic neříká. Nic nedělá, pořád má schovaný obličej v dlaních. Ticho panuje bytem. Slyším jen jak Simon ve vedlejší místnosti odlamuje z tabulky kostičku čokolády.

" Měl jsem to poznat" vydechne ze sebe nakonec. Vzhledne ke mně. Pokrčím rameny.

" Schovává svoje emoce až moc dobře" dodám. Matthew přikývne.

" Chci za ní jít"

" Nechce nikoho vidět"

" Jacku, prosím, chci ji vidět" a tak jsme šli společně do jejího pokoje. Když se mi podívala do očí, měl jsem chuť jí obejmout a konejšit ji. Ale to radši přenechám Mattheowi. Naposledy se na mne podívá tím děkovným pohledem, než zavřu dveře od Rosečina pokoje. Pomalu sestupuju schody a vracím se zpět k Simonovi, který teď kouká do mobilu.

" Nepůjdeme koukat na seriály" zeptám se a Simon s úsměvem přikývne.

Další ho dne stávám s tíhou na hrudi. Nevim, jestli je to tím pocitem že včerejška, nebo Simonovou paží, jenž na ní spočívá. Vypínám budík a promnu si obličej. Simon dál poklidně spí. Jeho řasy se mírně třepotají, pravidelně uvolněně si vždy oddechne. Opatrně ze sebe sundavám jeho ruku a sedám si. Protahuju se tak, že v každé části v mém těle mírně křupne.

" Utíkáš za milencem?" ozve se za mnou Simonův chraplavý, ospalý hlas.

" Jo, už mě nebavíš, náš vztah už nemá cenu" odcitoval jsem nějakou paní z nějakého seriálu, který jsme viděli včera večer. Simon se uchechtl.

" Teď vážně, kam jdeš v osm hodin ráno?"

" Jdu si koupit motorku" informoval jsem ho. Před týdnem jsem našel inzerát na krásnou ZERO S ZF 7.2. A za dobrou cenu.

" Cože?" nadzvedl se a podíval se mi přímo do očí. " Ty si kupuješ motorku?"

" Jop" přikývnu.

" Zbláznil ses?!" vyjekl.

" Teď šílíš jako ta ženská ze včerejška, co zjistila, že jí její muž podvádí" natáhl jsem se pro tričko a navlékl ho na sobě.

" Tohle není prdel, Jacku?! Uvědomuješ si, jak je to nebezpečný?!?!" vyhoupl se do sedu vjíždějící si do vlasů.

" Simone, já opravdu nemám peníze na auto a ta motorka je jediný řešení" vysvětlím mu s klidnou hlavou. Vážně se nechci hned po ránu hádat. Simon se na mě dívá, ale nic neříká. " Hej, budu v pohodě. Už jsem jednou motorku měl, vzpomínáš?" Simon přikývl. Znovu se lehl, hlavu nechal padnout do polštáře.

" Jen se o tebe bojím" vydechne.

" Nic se mi ještě nestalo. Proč by se mi něco mělo stát teď?" Porkčí rameny. Natáhne ruku k mé tváři a pohladí mě. Jemně se usměju.

" Budeš mě vozit do školy?"

" Tak určitě" a oba se usmějem. Jenže to ještě nevím, co se stane.