My criminal boy/ L.T.

34. Kapitola

Louis' s pov

" Taky tě miluju" šeptal jsem ty slova jen pro ní, když ode mě utíkala, její oči byly pohlcené strachem, střely mě ohlušovaly. Díval jsem se za ní ještě malou chvilku a loučil jsem se s ní. Věřil jsem, že jí vidím naposledy. Že ona mě vidí naposledy. Sebral jsem všechny svoje síly a vyšel kupředu směrem k Joshovi. Byl na konci haly, mířil na mě hlaveň pistole. Než vystřelil, sklonil jsem se. Měl jsem pocit, že mi kulky lítají jen centimetr od mé hlavy. Všude na zemi byla krev. Kaluže částečně i kapky. Schoval jsem se za jednu větší bednu. Naproti, na druhém konci jsem viděl Zayna. Střílel po nepřátelích. Nasadil by svůj vlastní život, aby zachránil Hannah. Neviděl jsem jí. Nikde. Nabil jsem svojí zbraň, vstal, namířil na dva muže, kteří měli šátek ve vlasech a vystřelil po nich. Oba byli na místě mrtví. Pamatuju si je. Moc dobře. Znáte ten pocit, když jste naštvaní a nezastavíte se? Ten pocit mi teď koluje v žilách. Nedá se zastavit ani kdyby šlo o váš život. Jen jdete, jdete si pro nepřítele, máte chuť mu rozbít hubu, tak, že ho ani vlastní matka nepozná. Šel jsem k Joshovi, střílel jsem po každém, kdo mě chtěl zastavit. I on po mě střílel. Já nebyl pozadu. Můj krok byl rázný. Kryl jsem se, co to šlo a snažil se toho zmetka zasáhnout. Ale po chvíli mi došel zásobník. Zbraň jsem zahodil. Zdálo se, že mu taky došel. Teď byla moje chvíle. Rozeběhl jsem se k němu, čapl ho za jeho mikinu a mrštil s ním vší silou o zem. Zaskuhral. Z jeho ramene vytekl ještě větší proud krve. Obkročmo jsem si na něj sedl dávajíc mu pěsti do obličeje. Z nosu mu začala téct rudá krve, ze rtu taktéž.

Když jsem to nečekal, povalil mě on pod sebe. A teď jsem dostával já. Bolest se šířila z mého obličeje do mého těla až do konečků všech prstů. Snažil jsem se bránit, ale ruce mi zkroutil pod svýma nohama. Po jedné největší ráně mi začalo pískat v uších. Nic jsem neslyšel. Měl jsem před sebou její tvář. Její úsměv. Její oči. Myslel jsem jen na ní. Jak se smála, když utíkala zahradou přede mnou. Jak jsem cítil její srdce bít. Jak jsem cítil její vůni, když jsem jí líbal krk. Měl jsem jí před sebou a chtěl jsem k ní natáhnout ruku.

" Jsi tak naivní, Tomlinsone" slyším Joshe. Pohlédnu mu do obličeje. " Nahláváš si, že jí miluješ i když máš srdce z kamene. Ona tě možná miluje, ale ty jí ne. Nemůžeš nikoho milovat, protože už nemáš žádné city. Ani to zkurvené bezpečí jí nemůžeš dát. Jsi jen kus hovna" Krev se ve mě vařila. A v ten moment jsem věděl, že ho teď  na tomto místě zabiju. Plivnul jsem mu do obličeje mojí krev, kopnul ho do rozkroku a povalil pod sebe. Ani jsem nevěděl, co dělám, jak jsem měl před očima černo. Klouby na rukách mě bolely, jeho krev jsem měl na nich a snažil se z něj vymlátit duši. Vzal jsem ho za mikinu, vytáhl ho na nohy a opět s ním mrštil o zeď. A pořád jsem to dělal, dokud neměl obličej celý od krve. Na zdi byla krev i na podlaze. Naposledy jsem s ním švihnul než se mu podlomily kolena padajíc k zemi. Nadzvedl jsem nohu a vší silou mu jí zarazil do obličeje.

" Louisi to stačí!" slyšel jsem Zayna. To mi ale nebránilo to udělat znovu a znovu. " Tomlinsone už má dost! Je mrtvej!" jeho ruce mě chytly za bundu a odtáhly ho od jeho těla. Díval jsem se na něho, jak se od něj vzdaluju jen si říkajíc: " Už jí nikdy neublížíš"

" Pusť mě, Maliku" řekl jsem s klidem. Nepustil mě, tak jsem se z jeho sevření dostal já. Všichni se na mě dívali. Byli naživu. Hannah, Rebecca, Liam, Niall a Zayn. Dívali se na mě jako na nějakou zrůdu. Vytáhl jsem si z kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálil. Naposledy jsem pohlédl na Joshovo tělo než jsem zavelel k odchodu.

Cesta k chatě byla krátká. Jel jsem v autě sám. Venku se stmívalo. Měl jsem krev na obličeji, na oblečení, měl jsem jí všude. Nesnažil jsem se jí ani setřít. Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou. Odpalky jsem házel ven okýnkem. Z rádia se ozýval hrubý hlas Andyho Blacka. Zpíval písničku Wake up. Když jsem dorazil na místo, rychle jsem vylezl z auta a jako první vešel dovnitř. Strach mě pohltil, protože jsem nic a nikoho neslyšel. Chtěl jsem už zakřičet její jméno když v tom jsem jí uviděl ve dveřích obýváku. Stála tam, dívala se mi do očí, byla zhrozená. Ale stejně i přes to, že  jsem měl na sobě krev mi vběhla do náruče. Pověsila se mi na krk, v ruce mačkala mé tričko.

" Je pryč. On je pryč. Všechno je pryč" šeptal jsem jí do vlasů. V ten moment, kdy ty slova opustily mé rty a dolehly k ní se jí podlomily kolena. Držel jsem jí pevně, tisknul si jí k sobě a už nikdy jí nechtěl pustit.

***

" Takže, už jsem v bezpečí?" zeptala se mě. Její pokožka mě hřála na hrudi. Hrála si s mými vlasy a přitom se mi dívala do očí.  Přikývl jsem. Její ruka sklouzla z mých vlasů na mou odhalenou klíční kost. Obkreslovala její linii.

" Už nemusíš mít strach" těžce vydechla přitiskující se na mě. Přikrývka zahalovala půlku jejího obličeje. Něco ještě zamumlala než se ponořila do říše svých snů. Ale to už neslyším, co říkala. Snažil jsem se taky usnout. Její vůně mě obklopovala, čímž mě to uspávalo snadněji. Ale to mě nesměla vyrušit Hannah.

" Louisi, spíš?" slyšel jsem její hlas.

" Ne" odpověděl jsem.

" Super tak pojď dolů, půjdeme dnešek zapít" po posledním slově zavřela dveře a zmizela. Hluboce jsem si povzdechl než jsem vstal, oblékl se a vytratil se z pokoje, kde spala dívka, kterou jsem miloval.