My criminal boy/ L.T.

51. Kapitola

Jack's pov

" Já.... Já asi potratila" když její klepající hlas došel ke mně a když začala panikařit, nevěděl jsem, co dělat. Zvedla se z postele, zezadu na kalhotách měla rudý flek o velikosti golfového míčku a dlouhá linie, která mi připomínala řeku, se táhla po jejím stehně, přes lýtko až dolů k nohavici. Rose začala nekontrolovatelně brečet. Její vzlyky a nářeky se odrážely od stěn do mých uší.

" Rose, klid, ššš" vstal jsem z postele chytající ji za klepající ruce. Celé tělo se jí třáslo. " Všechno bude dobré, Rose uklidni se" snažil jsem se mluvit co neklidnějším hlasem. I tak se neuklidnila. " Rose zavedou tě k doktorovi, ano?" Vložil jsem do dlaní její tvář. Slané slzy jí tekly po tvářích.

" Bojím se o něj" hlesla.

" Všechno bude dobré Rose"

***

Trvalo to snad hodinu, než Rose vyšetřili. Stál jsem na chodbě (spíš jsem chodil se a tam), měl jsem ruce zaražené hluboko v kapsách a čekal, než má kamarádka přijde z ordinace. Škrábance mne nepříjemně pálily, cítil jsem, jak se můj rozseklý ret otevřel a do pusy se mi dostala krev. Zašklebil jsem se nad její pachutí. Hodiny naproti mě ukazovaly půl sedmé.  Otřásl jsem se nad náhlým průvanem ledového vzduchu. Na chodbách a obecně v celé nemocnici byla docela zima. Rychle jsem se otočil směrem ke dveřím, které jsem slyšel otevírat. Rose vyšla s ulevým úsměvem na tváři. Zadíval jsem se na ní plný očekavání.

" Dítě je v pořádku" vydechla ze sebe. Neváhala ani vteřinu a pověsila se mi okolo krku. Pevně jsem jí obětí opětoval.

" Říkal jsem ti, že bude všechno dobré" řekl jsem. " A kvůli čemu to bylo?"

" Byla to krevní sraženina" odtáhla se ode mě " A taky jsem si dneska nevzala léky, takže to mělo další důvod" Ovinula si paže okolo svého těla a zhoupla se na patách.

" Hlavně že je to dítě v pořádku" hlesl jsem. Rose přikývla." Zavolal jsem Nickovi z tvého mobilu. Bude tady každou chvíli" informoval jsem jí vracející jí mobil. Abych řekl pravdu, ten její zachránce Nick, je pěknej debil. Nikoho tak pohrdavého jsem nikdy nepotkal.

" To si nemusel. Došla bych tam" mobil si zastrčila do kapsy džínu, jež byly pořád špinavé od krve a sedla si na židli nedaleko nás.

" Ehm, ten kluk na tapetě.. To je Louis?" Nejdřív jsem vážně nechtěl zavolat Nickovi, aby pro Rose přijel, ale bylo mi jí tak líto. Když jsem mobil zapnul, na tapetě byla Rose ležící v posteli a za ní byl hnědovlasý kluk s potetovaným krkem, kterému nebylo moc vidět do obličeje, protože ji líbal na krku a objímal ji okolo pasu. Rose na té fotce vypadala šťastně. Koukala se na mě těma hnědýma očima, které byly pné jiskřiček. Teď, když se na mě dívala, ty jiskřičky už tam neměla.

" Jo, to je on" špitla. " Zapomněla jsem si jí změnit, byla jsem na ní zvyklá takovou dobu, že už jí ani nevnímám" zašklebila se dívající se na špičky svých bot.

" Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat" podrbal jsem se provinile za zátylku. Doprdele, jsem blbec.

" To je v pohodě" mávla rukou, podívala se mi do očí a pokusila se o úsměv. " Louis už je pro mě nikdo" řekla to tak chladně s takovou bolestí. Kdybych toho člověka někdy potkal, nakop bych ho do koulí, tak, že by mu upadly.

" Rose!" Trhl jsem sebou, když neznámý hlas za mnou vykřikl Rosečino jméno. Otočil jsem se a zahlédl muže středního věku v kabátě a s dokonale upravenými hnědými vlasy. " Rose, jsi v pořádku? Je v pořádku dítě?" mě absolutně nevnímal a rychle šel Rose obejmout okolo ramen.

" Ano je v pořádku. Byla to jen krevní sraženina a má zapomětlivost" odpověděla mu s klidem. Nick, jak jsem tipoval, si oddechl.

" To je dobře. Pojď půjdeme domů. Když jsem to řekl Jane, málem to s ní seklo" pomohl Rose na nohy a když jsem tak nenápadně vkročil do jeho cesty, konečně se na mě podíval.

" Ty musíš být Jack" povytáhl obočí. Nemůžu si pomoct, ale tenhle člověk mi připomíná opičí prdel.

" Ano, to jsem já" řekl jsem s pevným hlasem.

" Rád jsem tě poznal, kluku" usmál se. Já si zachovával kamennou tvář.

" Přijdeš zítra Rose?" podíval jsem se na ní.

" Jasný, vždyť je zítra Nový rok" přikývla.

" Rose, neměla bys-"

" To je v pořádku, Nicku, budu v pohodě. Zítra se za tebou stavím a vezmu tě ke mně do práce až tě pustí" mrkla na mě. Usmál jsem se. Potom se Nick s ní po jeho boku rozešel, nevěnoval mi ani jediný pohled a zmizeli.

***

Dalšího dne rána, jsem se zbudil s docela dobrou náladou. Vstal jsem, umyl se, ustal po sobě postel a s úsměvem jsem došel na recepci, kde jsem podepsal nějaké papíry o propuštění z nemocnice. Když jsem vyšel z nemocnice, venku už na mě čekala Rose.

" Dobré ráno, no není to ale dneska krásný den?" pozdravil jsem jí a kochal se zataženým počasím.

" Dobré ráno. Jak vidím, tady někdo vstal dobrou nohou" tiše se uchechtla.

" Tak víš co, musíš to brát pozitivně, neumřel jsem" zazubil jsem se na ní.

" Ty jsi fakt idiot" a s těmi slovy jsme se rozešli ulicí směrem k její práci. Cestou jsme si povídali o všem možném. No, hlavně jsem mluvil já, abych to přivedl na pravou míru. Rose se buď usmála nebo přikyvovala. Studený vzduch mě vždy zaštípal v plicích, když jsem se zasmál nad svým vtipem, který očividně pro Rose vtipný nebyl, ale i tak se zasmála. Šedá šála okolo jejího krku zahalovala skoro polovinu jejího obličeje. Vlasy jí česal vítr, obláčky  jejího teplého dechu se vždy rychle rozplynuly.

" No, tak jsme tady" zastavila se u malebné kavárny naproti mně. Šla ke dveřím, podívala se na mě a pokynula mi, abych jí následoval. Když jsme vešli a já ucítil teplo, které mě obklopilo jak nějaká deka pocit blaženosti nastal.

" Ahoj Simone" pozdravila Rose zrzavého a mne povědomého kluka, který stál za pultem.

" Jacku?" promluvil na mne známý hlas za kterým jsem se otočil. Srdce mi v ten moment vyskočilo až do krku, když se mi naskytl pohled na kluka, kterého jsem znal až moc dobře.

" Matty" hlesl jsem.