My criminal boy/ L.T.

27. Kapitola

Další den. Zatažené ráno. Měla jsem pocit, že se moje srdce ještě nezklidnilo. Pořád bilo tak silně a tak rychle. Dala jsem si ruku na místo, jenž bil ten orgán a zaposlouchala se do jeho melodie. Cítila jsem jeho bití, jeho rytmus, jeho sílu. Cítila jsem ho. Poprvé ty údery dávaly smysl. Rozlepila jsem od sebe oči a podívala se na stranu, kde by měl ležet Louis. Neležel. Přitiskla jsem si k sobě polštář a zabořila do něj hlavu. Voněl po něm, byla na něm stále stopa po nevinnosti. Moje stopa. Zvedla jsem hlavu z polštáře a podívala se po místnosti, kde mám věci. Když jsem je našla, pomalu jsem vstala navlékajíc na sebe svetr a kalhotky. Koutkem oka jsem zaznamenala můj pohyb v zrcadle, za kterým jsem otočila hlavu. Prohlížela jsem si samu sebe a dívala se na poznatky z předešlého dne. Fialové modřinky táhly linii po celém mém krku, přes rameno až ke klíční kosti a dál, vlasy byly lehce rozcuchané a dolní ret prokouslí. Opatrně jsem si na něj šáhla a jen vzpomínala, jaké to bylo, když se jich dotýkal. Když se dotýkal mého těla, když si mě vzal. Urovnala jsem si svůj svetr, vlasy taktéž a vyšla z pokoje. Moje tváře pomalu začínaly červenat, hned poté, co jsem zahlédla jeho. Stál v chodbě, jen v boxerkách a u ucha měl telefon. Měla jsem krásný výhled na jeho tělo což mě dostávalo do kolen. Držel se u toho na berlích a snažil se nezpadnout. Otočil hlavu mým směrem a věnoval mi úsměv. Díval se mi do očí, jakoby tam chtěl něco zahlédnout.

" Joo Jeffe, poslouchám tě" řekl do telefonu nespouštějíc ze mě oči. Obmotala jsem ruce okolo svého těla a ukázala mu směrem ke kuchyni, do které jsem chtěla jít. Jen přikývl hlavou. Odhodlaně jsem se rozešla, obešla ho a utíkala po schodech dolů. Z hluboka jsem ze sebe vydechla přebytečný vzduch a pro sebe se usmála. Udělala jsem si snídani sedající si na barovou židli. Poslouchala jsem Louisův hlas, který se chvíli i smál. Nerozuměla jsem slovům, ale i tak jsem ho vnímala. Po pár minutách už sestupoval schody. Moje srdce znovu začalo divoce bušit do hrudního koše, jenž vědělo, že za chvilku bude v mé blízkosti. Nemohlo zapomenout tu vášeň, co jsem s ním včera prožila a, co jsem mu odevzdala.

" Myslel jsem, že budeš ještě spát. Vždycky spíš hrozně dlouho" uvidím ho ve dveřích dobelhávajíc se směrem ke mně. ' Klid srdce. Sakra buď v klidu.' říkala jsem si pro sebe a odložila lžičku do misky otáčející židli k němu.

" Nespím hrozně dlouho" chráním se polikající sousto. Stoupne si mezi má stehna a dá mi neposedný pramínek vlasů za ucho. Cítím znovu jeho dech na mém obličeji a znovu skoro nic neslyším. " Jen, nebyl si tam, tak jsem vstala"

" Chyběl jsem ti?" povytáhne obočí a nahodí svůj lišácký úšklebek na rty než se znovu přiblíží k mým rtům.

" Looui" to bylo poprvé, co jsem vypustila tuhle zdrobnělinu jeho jména z úst. Docela jsem se nad tím zarazila, co jsem to vypustila. Jeho rty spočinuly na těch mých k tomu se ještě usmívající. Chytila jsem jeho tvář do dlaní a přitáhla si ho k sobě. Jeho tělo mě celou pohltilo, jeho vůně se mi vsakovala do pokožky. Splýval s mým tělem dokonale.

" Půjdeš se mnou dneska k doktorovi?" Zeptala jsem se ho, když jsem se odtrhla od jeho rtů.

" Dneska mě hodně bolí ta noha růžičko. Půjde s tebou Harry jestli ti to nevadí" chápala jsem ho a tak jsem s úsměvem přikývla hlavou.

" Rebecca mi včera dala další prášky proti bolesti. Jsou v nočním stolku" informuju ho.

" Dobře" usměje se a odejde od mého těla jdoucí ke dveřím. Dívala jsem se za ním a měla pocit, že mi explodovalo srdce. V jeho přítomnosti se celé zbáznilo.

***

" Bolí to" zakňučela jsem, když jsme vycházeli společně s Harrym z nemocnice. Stehy už jsem měla vyndané, jen uspávací látka vyprchávala.

" Mám ti to pofoukat?" povytáhl obočí sestupující schody. Hodila jsem na něj pohled alá. Větší blbec nemůžeš být? Harry už od té doby, co mě vyzvedl, je protivnej a nabručenej. Nevím, co mu je a co jsem mu udělala. Došli jsme k jeho autu, které odemkl a následně jsme si do něj sedli. Nastartoval a vyjel. Odvrátila jsem se od něho a radši sledovala ubíhající krajinu. Držela jsem si doposud zavázanou ruku snažící se nevydat ze sebe bolestný kvíknutí. Byli jsme potichu ani jeden z nás neřekl slovo. Po očku jsem se na něj podívala. Volant pevně svíral v ruce, oči upíral na cestu.

" Co ti dneska je? Co jsem ti udělala?" zeptala jsem se ho. Neodpovídal mi, mlčel. " Ještě před týdnem jsme byli v parku a byl si v pohodě. Co se děje, Harry?" pokračovala jsem a podívala se na něho. Volant sevřel ještě víc, tak, že mu klouby zbělaly.

" Unesli mi sestru" odpověděl mi. V ten moment jsem skoro zapomněla dýchat. Ústa se mi pootevřela.

,, Kdo?" Zeptala jsem se opatrně.

" Tohle je moje věc, Rose. Nesouvisí to s tebou"

" Proč jí unesli?"

" Jseš tak zvědavá až to není hezký. Bývalý gang, u kterého jsem byl před sedmi lety po mě chce prachy, který jsem jim "prý" ukradl"

" Kolik chtějí?"

" Dva miliony dolarů"

" Proč neřekneš někomu, aby ti pomohl?" otázala jsem se nechápajíc tuto situaci.

" Nechci je do toho tahat, Rose. Jsou to moje problémy, které si sám musím vyřešit" pokrčí rameny.

" Chci ti pomoct" řeknu a moje oči si ho pořád prohlíží.

" Umíš střílet z pistole?"

" Jednou jsem střílela" ohradila jsem se.

" Umíš vykrást banku? Umíš se schovat, tak, že by tě nikdo neslyšel ani neviděl? Umíš zachránit člověka? Umíš se vyhnout pěsti, která ti chce zkrášlit obličej?" pohlédne na mě se zdvyhnutým obočím.

" Ne" špitnu a odvrátím od něho zrak.

" Jsi hodná, ale do tohodle se nepleť" zabočí do ulice, kde je Louisovo dům a zastaví před ním.

" Buď opatrnej" odpoutám se.

" To jsem vždycky" pousměje se na mě, čímž mi ukáže své ďolíčky. Přikývnu a vystoupím z jeho auta. Dívám se, jak jeho auto odjíždí a mizí v dáli a jen si říkám, jestli byl dobrý nápad se ho ptát..