My criminal boy/ L.T.

59. Kapitola

Roses's pov

Další den, kavárna, 17:40

Bylo kolem půl páté, už dávno po zavíračce a já sklízela hrnky od kafe nebo od čajů. V místnosti byla čím dál větší zima, která mi rýsovala na pokožce husí kůži. Litovala jsem, že jsem si nevzala do práce svetr. Teď bych za něj dala cokoliv. Špinavé hrníčky jsem odnesla do kuchyně a vrátila se k pokladně.

" Taky je ti taky taková zima?" vylezl ze skladu Matthew s krabicí kávových zrnek.

" Strašná" otřásla jsem se, vyždímala hadr a začala otírat kávovar.

" Na dnešek hlásí sněhovou bouři" informoval mě a šoupl krabici pod pult. Kaštanové vlasy mu přitom sklouzly do obličeje.

" Já vím" přikývla jsem a znovu se otřásla, když jsem na to jen pomyslela. Náhle jeho teplá ruka spočinula na mé paži.

" Jsi tak promrzlá" hlesl. Pohlédla jsem na něj v okamžik, kdy si sundával jeho černou mikinu. " Na, vem si jí" Chtěla jsem být slušná a odmítnout ho, ale zima, jenž pomalu prostupovala skrz kavárnu mě donutila, abych si jí vzala. Poděkovala jsem mu a navlékla si jí. Jeho vůně, která z ní vyzařovala mě celou obklopila. " Nech to bejt, Rose. Simon to zítra udělá. Radši si uděláme čaj" zastavil mě v mé práci leštění kávovaru. Hadr jsem teda hodila do dřezu a koutkem oka zahlédla něco za výlohou. Začalo sněžit. A hustě. Povzdechla jsem si. Než se vrátím domů, bude už tma. A ještě větší zima.

" Co se vlastně včera stalo? Jack říkal, že jsi byla smutná" optal se mě zaneprázdněný Matthew. Hrdlo se mi sevřelo spolu s hrudí. Nemůžu mu říct o včerejšku.

" Nic se nestalo. Znáš Jacka, vždycky všechno moc překrucuje" odpověděla jsem mu. Své oči jsem upírala na něj.

" Dobře" pohlédl na mě, usmál se a pak nalil vařící vodu do hrnečku. S poděkováním jsem si od něj hrneček vzala a hned si cucla horké tekutiny, která mě aspoň trochu zahřála. " Myslím, že se jen tak domů nedostaneme" pokývl hlavou k výloze, za kterou jsem se otočila. Nebylo ani vidět na ulici, jak sníh hustě padal. Bylo to jako čistě bílá clona, jenž nedovolila nikomu se k ní přiblížit. Vydechla jsem. Můj horký dech se hned přeměnil v malé obláčky. Matt se ušklíbl. " Půjdu pro deky, hned jsem tady" A zmizel ve skladu. Mikinu jsem si víc natáhla přes prsty, tak, aby mi nebyla na ně zima. Matt za chvíli přišel s velkou šedou dekou. " Sedneme si sem?" Pokývl na místo u pultu. Přikývla jsem. Obešla jsem pult, sedla si vedle Matta, přetáhla si přes sebe deku a doufala, že tu neumrznu.

" Ach bože" vydechla jsem a natiskla se k němu. Tiše se zasmál, dal mi ruku okolo ramen a natáhl se pro svůj hrníček. " Lepší?" zeptal se po chvilce. Pokývla jsem. Z našich hrníčku se kouřilo, sněhové vločky s vítrem bubnovaly do oken, teplo mě příjemně hřálo a Matteova přítomnost k tomu příjemnému pocitu přidávala.

" Ani nevím, jak jste se poznali s Jackem" promluvila jsem jako první po dlouhém tichu. Uchechtl se.

" Já a Jack. Známe se prakticky od malička. Mě bylo pět, když jsme se přestěhovali hned vedle jeho domu. Ani si nedokážeš představit, jaký voloviny jsme vyváděli." Zasmál se nad jeho vzpomínkami. " Uběhlo několik let a Jack zdivočel. Začal chodit na párty, opíjel se do němoty, kouřil trávu. Šlo to s ním vážně z kopce. Než ho rodiče vykopli, tak jsme se znovu přestěhovali. Snažil jsem se mu volat každý den, ale nebral mi mobil, nereagoval na esemesky. Jack Danielson prostě zmizel z mého života" napil se čaje a přitáhl si k sobě deku. " Byl jsem tak šťastný, když jsem ho znovu viděl. Ani nevíš jak." Pozvedl koutky úst do úsměvu. " Měla jsi taky takovou kamarádku nebo kamaráda?"

" Ne, neměla. Byla jsem radši sama s knížkou nebo s plátnem a štětci" zavrtěla jsem hlavou. " Vlastně, když to tak vezmu, nikdo se mnou nechtěl kamarádit. Všichni mě brali jako podivínku, protože jsem až moc četla" Matty zavrtěl hlavou a uchechtl se.

" Tak to jsme dva. Teda, já moc nečetl, ale nechtěl jsem chodit na ty nekonečné párty plné drog, sexu a alkoholu. Radši jsem strávil pátek s videohrami" napil se svého čaje, který ho zahřál. Usoudila jsem to z jeho pohledu. Pousmála jsem se.

" Jsi perfektní, Matty" uniklo mi ze rtů. Podíval se na mě s úsměvem.

" To je hezké, ale myslím, že si to moji rodiče nemyslí" jeho úsměv teď nahradil smutný úšklebek.

" Proč?" povytáhla jsem zvědavě obočí.

" Odejít ze školy a zařídit si kavárnu nebyl pro ně dobrý nápad. Chápeš, chtěli ze mě mít doktora. Pokračovat v jejich stopách. Ale já si prostě chtěl zařídit malou kavárnu, protože jsem věděl, že tohle je něco pro mě. Už jsem s nimi nemluvil skoro dva roky" Bylo mi ho tak líto. Tak milý, hodný a ohleduplný kluk si nezasloužil něco takového. Dívala jsem se teď na něho s lítostí v očích.

" To je mi líto" hlesla jsem chytajícího ze teplou ruku. Jemně mi jí stiskl.

" No, nechme to plavat. Co ty? Chybí ti někdy Anglie?" Rychle změní téma. Nevěděla jsem, jestli jsem ho tím hodně nevykolejila. Nejistě jsem polkla, než jsem zpustila.

" Ani ne" řeknu upřímně. Pohlédnu do jeho modrých očí, kde vidím zmatení" Víš, vždycky jsem chtěla odtamtud vypadnout a studovat někde jinde. Jenže jsem měla jen úspory na letenku a studium s bydlením nepřicházelo v úvahu" ušklíbla jsem se. " Pak jsem potkala jeho a život se mi převrátil vzhůru nohama. Za každou cenu jsem chtěla být jenom s ním. A pak..." nasucho jsem polkla, když jsem si vzpomněla na tu noc, kdy mi ublížil, ponížil, pošpinil. Matt stále upíral své oči na mě. Nadechla jsem se a pomalu vydechla, než jsem znovu pokračovala. " Pak mě znásilnil" Cítila jsem, jak se jeho tělo ztuhlo. " Nevěděla jsem, jak dál. Chtěla jsem umřít. Chtěla jsem prostě zmizet, propadnout se, tak hluboko, aby mě už nikdo nevytáhl nad hladinu. Po měsíci, nebo dvou se přišel omluvit. A já mu odpustila. Plánovali jsme společné Vánoce, zase si mě dokonale obmotal okolo prstu. Myslela jsem si, že se vrátíme do starých kolejí, ale potom jsem zjistila, že jsem těhotná."

Dala jsem si ruku na břicho hladící ho bříškem prstu. " Když jsem mu to řekla, začal šílet. Říkal, že si to nemůžu nechat, že musím jít na potrat. A dál už to znáš" na chvilku jsem pohlédla do jeho očí, a ačkoliv se mi chtělo brečet, statečně jsem se jemně usmála.

" Nechápu, jak ti to mohl udělat" kroutil nevěřícně hlavou.

" To já taky ne" pokrčila jsem rameny. " Ale hlavní je, že jsem tady, mám práci, byt, Clare s Jane a Nickem, praštěného Jacka a tebe. A jsem šťastná" Nebylo tak snadné dívat se do jeho očí, ve kterých byla lítost. Neposedný pramínek mu spadl do obličeje. Nejdřív jsem potlačovala nutkání mu ho zastrčit za ucho, ale nakonec jsem to udělala. Matt se mi nepřetržitě koukal do očí.

" Miluju tě, Rose" zašeptal, než si mě jemně přitáhl k sobě. Jak se nakláněl, otřel svůj nos o ten můj. Ani jeden z nás se nepohnul. Pak přitiskl rty na mé. Má chladná dlaň spočinula na jeho tváři. Jeho ruce se obmotaly okolo mých boků, aby si mě přitáhl ještě blíž. Cítila jsem, jak mu silně buší srdce. A i on musel cítit, jak silně buší mě.