My criminal boy/ L.T.

54. Kapitola

Roses's pov

O dva měsíce později

Od Nového roku uběhli dva měsíce, které pro mě uběhli strašně rychle. Ale za to, to byl snad nejlepší začátek Nového roku, jež jsem kdy měla. Matthew mi zvedl plat, takže jsem si mohla i něco většího dovolit. I náš vztah se zlepšil. Teď bych bez něho nedala ani ránu. Každé ráno jsem šla s úsměvem do práce a zase z ní vyšla s úsměvem na tváři. Pořád mě něčím rozesmíval a navzájem jsme se pošťuchovali. Bohužel, tohle nemůžu říct o Simonovi. O té doby, co jsem do kavárny přivedla Jacka se jeho chování změnilo. Byl více zamklejší, někdy vůbec celý den nepromluvil. Zdál se mi i smutnější. Snažila jsem s ním prohodit pár slov, ale vždycky mě odbyl výmlovou a odešel do skladu. Bylo mi to docela líto, jenže jsem s tím nemohla nic dělat.

A abych se dostala k té hlavní věci, Nick mi sehnal byt. Říkal něco o tom, že ho má pracovně . Byla jsem neskutečně šťastná, když mi to říkal. Byt byl poměrně velký a vybavený. Měl předsíň, kuchyň propojenou s obývákem, koupelnu, balkon a v druhém patře byli dva pokoje. Hned, jak jsem se to dozvěděla, že ten byt bude patřit mě, rychle jsem utíkala k Jackovi, abych mu oznámila tu novinu. Když jsem mu to všechno horlivě říkala, rozbrečel se. A já s ním. Splnila jsem slib, který jsem mu dala. Dostala jsem ho z ulice a začali jsme spolu bydlet.

Byla jsem ráda, že jsem se konečně osamostnila a odešla od Nickovy rodiny. Ne, že bych tam nebyla šťasná, ale měla jsem pocit, že tam prostě nepatřím. Ale všechno díky patří jim. Hlavně Clare s Jane, které mi dělaly hodně psychickou podporu. Všechno se obracelo k lepšímu. Začala jsem bydlet s Jackem, měla jsem práci a byla už ve čtvrtém měsíci těhotenství. Od toho incidentu v nemocnici se nestalo nic závažného. Miminko se vyvíjelo dobře, ale pořád jsem musela brát léky. Bříško už jsem měla docela vyboulené.

Dokonce jsem byla přemluvena Clare, abych změnila vyzáž, když se mi změnil život. Takže mám vlasy obarvené na světle hnědou až skoro do blond a jsou o hodně zkrácené. Vypadám jako jiný člověk, ale Jane říká, že mi to moc prospělo. Takže abych to všechno shrnula, za ty dva měsíce se toho událo docela dost. A byla jsem šťastná. Měla jsem okolo sebe lidi, které jsem měla ráda a konečně se mi začalo dařit. Konečně můj život začínal mít smysl.

***

Bylo krátce po poledni, sníh padal na křesla na balkónku, který jsme zatím neotevřeli. Clare seděla na lince, povídala mi o jejím novém spolužákovi, jež s ní chodil na dějepis. Bytem se nesla vůně slaného popkornu vycházející z obýváku, kde se Jack díval na Přátele. Praskající oheň v krbu k tomu dodával příjemnější atmosféru.

" Ach bože on je tak sladkej Rose" rozplívala se Clare. Tiše jsem se uchechtla. " Znáš tě pocit, když ho potkáš a ani nemůžeš mluvit, jak si do něho zakoukaná?" Napila se z hrníčku a upírala na mě ta svá modrá kukadla.

" Znám až moc dobře" přikývla jsem. Z obýváku se ozval Jackův zvonivý smích.

" No a co ty a Matthew?" Lišácky se usmála.

" Co by bylo. Jsme jenom kamarádi" pokrčila jsem rameny. Clare protočila panenky.

" Bože Rose, ty nevidíš, jak se na tebe ten kluk dívá vždycky, když kolem něho projdeš? A abych byla upřímná, taky na něm necháváš oči viset." mrkla na mě zpoza hrníčku. Kousla jsem se do rtu, červenající se.

" To není pravda" špitla jsem. I když Clare měla pravdu, rozhodně jsem jí to nemohla říct. Mezi námi nastalo ticho. Nebylo trapné avšak příjemné. Jack se párkrát nahlas zasmál a dřevo krbu praskalo. Z mých myšlenek mě vyrušilo zapískání esemesky. Můj mobil, který ležel nedaleko mě jsem vzala do rukou a podívala se, kdo mi napsal.

Matthew: Ahoj, co děláš? :)

Me: Ahoj, je u nás Clare, proč?

Matthew: Aha, no myslel jsem, jestli by ses se mnou nechtěla projít..

Me: Jasný že bych chtěla :)

Matthew: Tak fajn, za hodinu tě vyzvednu? :)

Me: Dobře :)

" Copak tě tak rozesmálo?" Zašvitoří Clare. Nejdříve ji nevnímám, pořád si čtu zprávu, jež mi poslal Matthew a potom se na ní podívám.

" Co?" Povytáhnu obočí.

" Říkám, co tě tak rozesmálo?" Zopakuje mi to se stejným zvědavým tónem hlasu.

" Ale nic" položila jsem telefon na stůl, natáhla se pro hrníček se čajem a dlouze se z něj napila. To bude dneska dlouhý den.

***

Tentýž den, mrazivý večer

Studený vítr mě švihal do obličeje, hrál si s mými vlasy a donutil mé tělo, aby se začalo klepat zimou. Vlny na jezeru šuměly, čímž mě přiváděly do příjemné nálady. Matthew šel vedle mě, tváře měl stejně červené od mrazu tak jako já. Převážně mluvil on. Já se smála. Svaly na břiše mě od smíchu bolely. Bylo mi s ním dobře. Za ty dva měsíce, mi nebylo líp. Pořád vykládal historky ze svého dětství, nebo co se mu přihodilo, když otevíral kavárnu. Měla jsem chuť chytit ho za ruku, ale nakonec jsem jí potlačila. Chtěla jsem se mu dívat co nejvíce do očí. Nikdy mě nepřestanou fascinovat. Jsou tak nádherné, tak odlišné. Ztrácela jsem se v nich. Teplo z něj sálalo, takže jsem šla těsně po jeho boku. Naše ruce se několikrát o sebe otřely.

Abych pravdu přiznala, začala jsem zapomínat na Louise, na Rebeccu s Hannah, na Harryho a ostatní. Už jsem nestávala každé ráno s tíhou smutku na prsou. Nemyslela jsem na ně ve volných chvílích, kdy jsem myšlenky nechala jen tak plynout. Spíše jsem myslela na přítomnost a budoucnost, na důležitější věci. A na Matthewa. Ten kluk se mi zaryl do mysli. Myslím, že se i do srdce. Nevěděla jsem, co k němu cítím. Nebylo to stejné tak jako u Louise. Avšak jsem k němu něco cítila, ačkoliv jsem nevěděla, co to je.

Nebyl den, abych s ním neprohodila pár slovo. Pořád jsme si o něčem povídali nebo se jen tak pošťuchovali. Začínal si o mě dělat starosti,i o to malé, jež rostlo ve mně. Byl tak starostlivý, hodný a milý. Někdy mě to až dojímalo, že má někdo o mě starost. Po dlouhé době jsem se cítila zase milována.

Jdeme mlčky podél břehu rozbouřeného jezera. Slunce pomalu zapadá za obzor, na obloze postupně vykukují hvězdy spolu s měsícem. Zabořila jsem obličej více do šály okolo mého krku, abych se schovala před prudkým studeným větrem.

" Je mi s tebou dobře, Rose" řekne vážným hlasem po chvíli ticha.

" Mě je s tebou taky dobře" špitnu s červenými tvářemi. Matthew přehodí svou paži okolo mých ramen a přitáhne si mě k sobě. Ztratím přitom rovnováhu, takže mu spadnu do náruče objímající ho okolo jeho štíhlého těla. Dívám se nahoru na něj, abych mohla spatřit ty jeho oči. I on se podívá do mých očí a usměje se. Já se taky usmívám.