From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

1. Infiltrace

Obrovské dveře do místnosti pro uchazeče o místo zástupce kapitána královské stráže. To je první co jsem uviděla. Zamaskovaná ve volném černém oblečení a pláštěm s kapucí, která mi zakrývá obličej. První krok: přihlas se
Druhý krok: maskuj, že jsi holka jak dlouho to půjde
Krok tři: vyhraj

Plán na infiltraci hradu není nijak složitý, jelikož kvůli klání se dovnitř dostane každý kdo zaplatí za účast nebo každý kdo už prokázal své schopnosti.
Dojdu k bráně a chtě nechtě musím uznat, že to je vážně impozantní práce řezbáře. Složité spirály a květy se odvíjejí od slunce, které je posazené uprostřed. Znak královské rodiny, tyrkysové slunce a květ kouzelné bílé lilie. Symbol rodiny, která týrá naší zemi už desítky let, Redshirové.
Tyrkysová prý odráží barvu očí každého člena královské rodiny, takže pokud je nepoznáte podle nabubřelého někdy i násilnickeho chování, jejich oči je vždy prozradí.
A ta kouzelná lilie? Říká se, že první král rodu Redshirů vypil vývar z poslední kouzelné bílé lilie a vstřebal její sílu, která se v rodině dědí už stovky let po meči. Ale kdo ví jestli je to pravda, kouzelná síla se prý z jejich rodu už dávno vytratila, dávno předtím než šla tahle říše do sraček. Můj domov, říše Ember.
Z myšlenek mě probere zahoukání a zašustění křídel, ohlednu se a zhlédnu záblesk sněhově bílých křídel, jejich majitel mi vzápětí přistane na rameni.
"Nix, už jsem se začínala bát že zmeškáš můj vstup do paláce" pohladím Nix po hebké bílé hlavě a on zahouká - To bych si přece nenechal ujít -.
Usměju se "Tak co jsi pro mě zjistil?" stáhnu se kus od brány, aby si nikdo nevšiml že mluvím se sovou. Mysleli by si, že jsem se zbláznila. Taky jsem si to chvíli myslela, když na mě poprvé promluvilo zvíře. Bylo mi tehdy asi osm let a zrovna jsem se potají vykradla z doupěte, na střeše jsem narazila na malé vyhladovělé kotě, které se mi podívalo do očí a místo mňouknutí jsem mu rozuměla... Prosilo mě o jídlo. Nejdřív jsem myslela, že se mi to jen zdálo, ale pak promluvilo znovu, ne pusou, tou jen mňouklo, ale já tomu v mé hlavě rozuměla jako lidské řeči. Toho dne jsem si myslela, že jsem se zbláznila a také jsem si přivedla do pokoje první zvíře.
Nix zahouká - Haló vnímáš mě? - a nedůtklivě mě štípne trochu do prstu.
"Ano vnímám, jen jsem se trochu zamyslela" odpovím mu, zahouká
- Zase, měla by ses to odnaučit-.
Zamručím malou nadávku a ponouknu Nix, aby pokračoval v tom co tedy zjistil.
-V paláci je něco okolo 200 stráží v lehké zbroji, 20 v těžké zbroji a asi 10 účastníků klání- odmlčí se a já na něj zvědavě pohlédnu "A dál? Proč mlčíš?", trochu se ošije, pokud se tomu tak u sovy dá říkat.
-Mezi účastníky je i Tarin- zahouká potichu.
Zatraceně pomyslím si.
Tarin? Samozřejmě že tu ten idiot nesmí chybět, vždycky se mi snaží vyfouknout nejlepší práci nebo mi jí alespoň znepříjemnit.
On a ty jeho blond vlasy, vysoká atletická postava, modré oči, opálená kůže a přehnaně vysoké ego. Bohužel ego má vysoké celkem právem, je mazaný, velmi pohledný a dobrý v tom co dělá.
Já jsem jeho fyzický opak, mám tmavě hnědé až rudé vlasy, zelené oči a jsem o hlavu menší než on. Nevyhledávám pozornost lidí a nesvádím každého příslušníka opačného pohlaví, kterého vidím.
Ale co se týče naší práce... Jsme vyrovnaní soupeři.
Povzdechnu si, nenápadně zkontroluji všechny zbraně co u sebe mám.  Vrací dýky na rukou a jedna normální dýka na opasku, všechny skryji do záhybu pláště.
Dvě nouzové dýky na stehnech kontrolovat nemusím, protože je cítím při každém kroku.
Natáhnu si šátek přes pusu a dlouhý cop si hodím na záda pod plášť.
-Stejně se brzo provalí, že jsi žena. Když už ne při zápasu, tak to klidně může prozradit Tarin hned jak tě uvidí. Krom toho tvá postava je velice ženská- zahouká Nix a pomalu se vznese vzhůru.
"Tobě taky hodně štěstí" uchechtnu se a vydám se k bráně.
Zaklepu na to umělecké dílo a než má ruka dopadne po třetí otevře se.
Z kapsy vylovím železnou pečeť se sluncem a písmenem U - uchazeč. Než se voják předemnou stihne zeptat co chci, hodím mu jí. Prohlédne si jí "Jdete na poslední chvíli, jste poslední účastník na kterého se čeká" řekne trochu s výčitkou.
"Následujte mě " hodí mi pečeť zpět a já jí lehce chytnu, v mžiku je zase v mé kapse.
Kov je ještě teplý od jeho těla, když dopadá na dno kapsy.
Na nic nečekám a následuji strážce, je vysoký a vcelku pohledný, tělo má samý sval.
" Takže... Proč se chcete stát zástupcem kapitána? " zeptá se po chvíli mlčení. Neodpovím mu, jen ho dál následuji. Všímám si všech dveří, chodeb a schodů.
Zrovna procházíme okolo schodů vedoucích někam vzhůru, před nimiž stojí dva strážci.
Vsadím se, že to schodiště vede do části kde jsou ubytování Redshirové, i samotné schodiště je totiž velmi luxusně zpracované z bílého mramoru.
Ne že by tedy zbytek paláce nebyl působivý... To tedy je, přesně jak se od královské rodiny očekává. Všude mramor, ebenové dřevo a zlato. Nádherné sochy zachycující polonahé lidi, lesní zvířata i bájné tvory. Obrazy především se členy královské rodiny v detailním provedení.
Nejspíš tu není jediný předmět, který by na sobě neměl alespoň špetku zlata.
"Asi nebudete moc hovorný, že?" zkusí to voják znovu a tentokrát se na mě i otočí, probodnu ho pohledem. Nervózně se usměje a když se odvrací zamumlá omluvu.
Jdeme tedy beze slova a míjíme jednu hezčí místnost zadruhou. Střídá se tu všude mnoho barev, ale jedna převládá. Tyrkysová, je úplně všude. Na stěnách, kobercích či obrazech a závěsech.
Oni si žijí v takovém luxusu! A půlka Ember hladoví a umírá na tu děsivou nemoc!  stěží se kontroluji, abych nevybouchla.
Zaslechnu jak voják říká "Tady na nádvoří počkejte s ostatními účastníky, dokud klání nebude zahájeno" poté se vytratí.
Otevřu prosklené dveře a opět chtě nechtě musím uznat, že je něco na tomhle prokletém paláci nádherného. Obrovské nádvoří je plné květin, soch a všemu dominuje majestátní fontána přímo uprostřed toho všeho. Je to pastva pro oči i duši.
Alespoň do chvíle než se přede mnou objeví známá blond hlava, vůně šeříku a větru mi nepohladí tvář, a s kouzelným úsměvem na mě nepromluví "Ahoj Scar, říkal jsem si kdy se objevíš".

Budu ráda za každé hodnocení a komentář. Snad se vám můj nový příběh bude líbit ❤️