From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

33. PLÁN SE DÁVÁ DO POHYBU

Stojím v korunovační síni a všude okolo jsou krásně odění lidé. Barvy se míhají okolo mě stejně rychle jako obličeje, které ani nevidím, nedokážu se na ně podívat. Všechno je jako v mlze, která mi nechce dovolit prohlédnout ji.
Bílá sukně prošívaná zlatým vzorem peříček mi zašuští v přízračném vánku, hudbu slyším blízko i daleko, jako by jí hráli v jiné místnosti.
Cítím že mě někdo pozoruje, nebo něco.
"Scarlet" ozve se náhle těsně za mým uchem hřejivý ženský hlas a já se okamžitě otočím, nikdo za mnou však nestojí. Asi by mě to mělo vylekat, ale necítím neklid.
Chvíli ještě pátrám po zdroji hlasu a když se chystám otočit dopředu, uslyším ho znovu "Scarlet" tentokrát koutkem oka zahlédnu zlatý plášť, jasnější než všechny ostatní látky v místnosti.
Vydám se za osobou jistým krokem, dokud se přede mnou nezjeví celá její postava.
Dlouhé kaštanové vlasy jí sahají až k pasu v krásných kudrlinách, jsou jako pohlazení podzimu. Natáhnu ruku, abych ženě poklepala na útlé rameno, ale než to stihnu udělat, otočí se.
Je to krásná žena, étericky krásná, dokonce i jizva, která se jí táhne na běloskvoucí pleti, od pravého líčka až po bradu, jen její krásu podtrhuje.
A ty oči... Mají stejný odstín jako moje, dokonce i tvar nosu a pihy na něm jsou velice podobné těm co mám já. Ale žena je nepochybně straší, alespoň o dvacet let.
Mám neodbytný pocit, jako bych jí znala, přesto jsem si jistá že si jí nemám v žádné své vzpomínce.
Už otevírám pusu, abych se jí zeptala kdo je, když tu se usměje a pokyne rukou k otevřeným dveřím. Ne ke dveřím, jak zjistím když se na místo podívám.
Náhle obě stojíme na vrcholu nejvyšší věže paláce, vítr mi laská tváře a měsíční světlo osvětluje krajinu.
Znovu se podívám na ženu, která je mi tak podobná, když tu náhle se na schodech ozve dusot nohou. Mám z těch příchozích špatný pocit. Naposledy svou pozornost obrátím k ženě, ta se na mě hřejivě usměje, natáhne ke mě ruce a strčí mě přes okraj.

S trhnutím se probudím a zjistím, že si rukou drtím hruď. Jsem celá zpocená a dýchám jako po závodním běhu. Tarin vedle mě dál klidně pochrupuje.
Odtáhnu ruku a zjistím, že jsem ve spánku musela v dlani tisknout medailon, který se mi trochu obtiskl na hrudník.
Pomalu si lehnu zpět na měkký polštář a snažím se uklidnit dech, byl to jen sen.
Otočím se na poklidně spícího Tarina a přitisknu se k jeho hřející kůži, automaticky aniž by se probudil, mě k sobě přitáhne a obejme mě.
Byl to jenom sen, uklidňuju se a dech se mi zklidní. I když byl sakra hodně skutečný.

Potom co mě Tarin alespoň třikrát ujistil, že vypadám naprosto skvěle a jako ztělesnění nevinnosti se také vydal obléct do slavnostního šatu.
Nervózně si upravím pramínek vlasů, který mi vyklouzl z účesu. Česala jsem se skoro hodinu a přísahám, že mi málem upadly ruce. Zčásti to bylo proto, že se mi tak třásly, že dobu česání značně prodloužily.
-Jsem poctěn, že jsi se ve mě shlédla jako ve svém idolu- zavtipkuje Nix, který přiletěl otevřeným oknem a přistál na čelu postele.
Vypláznu na něj jazyk, vím že se mě snaží trochu rozptýlit. -Ztělesněná elegance- houkne pobaveně a spokojeně přijme pohlazení po hebké hlavě.
"Říkala jsem si, že se ti ty šaty určitě budou líbit" vtisknu mu lehký polibek na opeřené čelo.
Opravdu jsem si vybrala šaty, které jsou jeho zpodobněním, avšak nebyl to jediný důvod.
Látka šatů je tak bílá, že i čerstvě napadaný sníh by vedle nich zezelenal závistí.
Dlouhá sukně sahá těsně nad zem, přesně tak aby se látka neušpinila. Pas mi zeštíhluje korzet a směrem dolů od něj se vine vzor ze zlatých perutí. Rukávy na ramena mám doplněné krajkovýma rukavičkama, dost vzorovaných na to, aby překryly mou označenou kůži na pravé ruce.
Tentokrát nemám skoro žádný výstřih, chci působit nevinně jako spadlá rosa pro všechny ostatní, ale přesto dost smyslně, abych mohla ošálit prince.
-Věřím že se to podaří, musí se to podařit- zahouká Nix a já přikývnu. Musí se to podařit, protože nevím co bych dělala, kdyby ne.
-Hodně štěstí. Budu čekat na smluveném místě- rozloučí se a křídlem mě polaská po ruce.
Venku už je skoro úplná tma, za pár minut vyjdu z pokoje a vše se dá do pohybu.
Chci se posadit na postel, když vtom někdo zaklepe a mě se skoro zastaví srdce v hrudi.
Přišli na to? Zjistili nějak na co se chystáme? Prolétne mi hlavou záchvěv paniky, ale než se stihnu zeptat kdo je za dveřmi, osoba vstoupí.
Je to Tarin. V elegantní černé kazajce jeho modré oči září jako dva safíry. Blonďaté vlasy má upravené a po strništi, se kterým odešel, není ani stopy. Svaly se mu rýsují pod pevnou látkou jako vojákovi.
"Co se děje?" vyhrknu hned jak vstřebám každý centimetr jeho těla. Vykročí ke mě rázným krokem, jednou rukou mě uchopí za čelist a přitáhne si mě k sobě. V tom polibku je vášeň, smutek, síla i strach, všechno smícháno dohromady, všechno to co právě cítí a neumí to říct.
Po chvíli se odtáhne a zašeptá zhrublým hlasem "Nic se neděje Scar. Jen si chci užít poslední chvilku s tebou, chvíli klidu" tón kterým to řekl, mě znepokojuje. Jako by se bál, že se už znovu potom neshledáme.
Něžně ho políbím a vtisknu si do paměti jeho chuť, vůni a teplo. Papír a dřevo, voní přesně takhle.
"My to zvládneme" zašeptám mu mezi polibky a přitisknu se k němu ještě blíž.
Odtáhne se a upře svůj pohled do mých očí, vidím v nich tolik smíšených emocí, že bych je nikdy nedokázala popsat slovy. Možná taková slova ještě ani neexistují.
"Scarlet, já jen chci, aby jsi věděla jednu věc... Pokud se něco pokazí, tak ti chci říct, že tě mil-" prsty mu položím na rty a on se zatváří zmateně "Neříkej to Tarine. Ne teď. Řekni mi to potom, až bude všechno za námi" zašeptám a cítím jak se mi derou do očí slzy. Jsem slaboch.
"Alespoň budeš mít další důvod proč chtít, aby to všechno vyšlo podle plánu" zavtipkuju a on se usměje a přikývne. "Až to všechno skončí, věř mi že ti všemi možnými způsoby ukážu co k tobě cítím" zajiskří mu hravě v očích, zašimrá mě z toho v podbřišku a jakási tíha mi spadne z ramen.
Vezme do ruky mou dlaň a políbí mě na hřbet ruky, která má pod rukavičkou označení, jež ho předtím tak znepokojilo "Uvidíme se na plese" rozloučí se se mnou a zmizí na chodbě.
Chvíli počkám a pak sebejistým krokem vyrazím ven. Plán se dává do pohybu.

¿¿¿TARIN¿¿¿

U bohyně, nejradši bych jí popadl do náručí a utekl s ní někam hodně daleko.
V těch bílých šatech vypadá tak nadherně a nevinně, jako čerstvě padlý sníh. Skoro rudá barva jejich vlasů ten dojem ještě víc podtrhuje, je tak okouzlující.
V okamžiku kdy vstoupila do korunovačního sálu se i hudba na chvíli ztišila, všechni muži na ní upřely hladové pohledy a ženy zase pukaly závistí.
Vypadá jako nějaká šlechtična, jako by to prostě v sobě odjakživa měla a ani jí to v Doupěti nemuseli učit.
"To je zajímavé" odpovím nepřítomně té užvaněné postarší lady, která si nejspíš myslí, že si mě zaplatí pro večerní postelové hrátky.
Po očku sleduji Scarlet jak se baví s Loganem, už jen to jak se na ní dívá, ve mě probouzí nějaký pradávný ochranitelský instinkt.
Zadívám se radši na druhou stranu místnosti a spatřím Huntera jak se vybavuje s drobnou služkou v bledě modrých šatech. Hádám že je to Rash o které mi Scar říkala, to jak se dívá na hromotluka před ní, je až k pousmání. Opravdu by mě zajímalo, čím ty dvojčata krmili, že vyrostli do takových rozměrů.
Když už mluvíme o dvojčatech... Zapátrám v davu po Lucovi, ten je s velkým překvapením, u stolu s občerstvením a něčím se láduje. Alespoň někdo z nás není nervózní.
Uprostřed sálu sedí na trůnu Dante, pobledlý a unavený, ale zdá se při smyslech, když se naše pohledy spojí a on nepatrně pokývne na pozdrav.
Vedle něj sedí královna, celá v černém a každého se snaží uhranout svou ledovou krásou. Černé šaty pro černou duši.
Odvrátím od ní pohled, aby to někomu nepřišlo podezřelé.
Musím počkat až Scar opije a odláká mladšího prince, snad to bude brzy. Ale zdá se, že Dante moc nechce pít, jen se ke Scar stále víc nenápadně přibližuje. Hledí na ní jako vosa na sladký bonbon.
Zaženu vlnu vzteku a omluvím se z přítomnosti té ženy, jejíž jméno si ani nepamatuji.
Musím jen vyčkat, dokud nenastane správný čas. Všechno se musí povést, jestli ne... Nevím co bych dělal. Jediné co vím jistě je, že Scarlet z toho vyjde živá, i kdybych já měl zaplatit nejvyšší cenu za to, aby to tak bylo...