From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

12. PRINC

Netušila jsem co od pohádky z mé vlasti očekávat.
Rozhodně to ale nebyl příběh rodin, ve kterých se dědila různá magická nadání, od ovládání živlů až po vidění budoucnosti.
Stále nevím jestli těm příběhům věřit nebo ne, pokud měli takové schopnosti... Jak se povedlo Carnace překvapit Sonem a všechny v něm vyvraždit? Jak to, že to jejich věštci neviděli?
Ale na druhou stranu... By dával můj nevšední dar smysl, prostě jsem ho zdědila v krvi.
A tak jsem šla za Arnem do jeho pokoje, jenže tam nebyl. Slíbil že tu ještě dva dny zůstane, ale zmizel. Moje jediná šance na získání odpovědí se vytratila s ním.
Povzdechnu si a zavdám si z placatky, pohled upírám z nejvyšší věže kde jsem předtím potkala prince Logana.
"Nač ten smutek?" ozve se za mnou mužský hlas, my o vlku... Otočím se, neslyšela jsem ho přijít, jako by něco tlumilo jeho kroky.
"Jen vzpomínám " odpovím princi a jeho tyrkysové oči se zatřpytí, když se zastaví vedle mě.
"V turnaji si zatím vedete dobře, prý jste vyhrála první úkol" odpoví povzbudivě a usměje se.
Teď! Teď mám šanci si trochu získat jeho důvěru! Když budu postupovat správně.
"Máte pravdu princi, takové úkoly zvládám s přehledem " usměju se na něj lehce flirtovně a zastrčím si zbloudilý pramen za ucho.
" Tím jsem si jist " odpoví stále s úsměvem a sedne si vedle mě, přičemž přehodí nohy přes okraj, "Smím se vás na něco zeptat Scarlet?".
Přikývnu a upřu svůj pohled do jeho, "Proč se vůbec účastníte klání? Kdo jste?". Tímhle mě docela zaskočil, nečekala jsem že se o mě bude kdokoliv z královské rodiny jakkoliv zajímat tak brzy.
"Vlastně jsem nikdo, vaše veličenstvo. Jen dívka z lesa, můj otec byl voják a poté myslivec, naučil mě vše co uměl" lehce se pousměju, hraju na city. To mi jde dobře.
"Váš otec zní jako správný muž. Proč ho sem nepřivedete? " princ se ke mě trochu nakloní a čeká na odpověď.
"On už nežije, vaše výsosti. Padl v bitvě u Varentu před pěti lety" začnu mít vlhké oči, ano umím plakat na příkaz, někdy se to opravdu hodí, jako třeba teď.
"To je mi líto Scarlet. Proto chcete vyhrát? Aby na vás byl pyšný? " řekne posmutněle, a vypadá to upřímně, přece jen sám ztratil otce. Přikývnu a nechám jednu slzu vyklouznout ven, rychle jí setřu, ale tak aby to viděl.
"Jsem si jistý, že vyhrajete Scarlet. Bylo by zajímavé mít na takové vysoké pozici ženu jako vy" opatrně mi položí ruku na rameno. A já otevřu stavidla.
Brečím a brečím, až se skoro zalykám, uslzenýma očima se podívám na trochu zmatený výraz prince Logana. Opřu svou hlavu o jeho hruď a dál pláču, poklepává mi rukou na zádech a utěšuje mě. Slyším jeho dech a rychle tlukoucí srdce, přímo pod mou dlaní.
Muži nikdy neví, co dělat s plačící ženou,přesně na to spoléhám.
A tak falešně pláču, dokud se neuklidním a rychle se neodtáhnu, s malým šokem ve tváři. "U bohyně! Co to dělám? Moc se vám omlouvám vaše výsosti!" otírám si mokré oči a dál se mu omlouvám.
On se na mě jen vřele usměje, "To nic Scarlet, nemusíte se omlouvat" řekne, a já místo omluv začnu děkovat.
"Netuším co to do mě vjelo, takhle se vám tu vyplakávat na rameni " zavrtím hlavou a přitáhnu si nohy do objetí.
" To nevadí. Každý potřebuje občas trochu lidského kontaktu. Asi to bude znít hloupě... Ale co kdyby jste dnes přišla na večeři do mé komnaty? Můžeme si popovídat a trochu vám zvednout náladu. Co říkáte? " ohromeně se na něj zadívám, ale souhlasím, "Bude mi potěšením princi".
Usměje se a dá se k odchodu, "V sedm vás vyzvedne sluha" řekne na odchodu a vřele se usměje,poté se otočí a odejde.
A takhle se milé dámy... Získává důvěra prince.

"Co se tváříš tak kysele? " zazní otázka hned co vstoupím do mého pokoje,kde se v MÉ posteli pohodlně rozvaluje Tarin.
"Co tu sakra zase děláš? Vypadni z mojí postele! " utrhnu se na něj, hned jak zavřu dveře a začnu ho za nohu tahat dolů z mého čistého povlečení. Je těžký jako kůň a ještě se mému pokusu směje,
"To že jsme uzavřeli spojenectví neznamená, že můžeš do mého pokoje vlézt, kdykoliv se ti zachce!" přestanu se snahou ho sundat dolů a hodím po něm naštvaným pohledem "Jak si se sem vůbec dostal? Měla jsem zamčeno".
Roztáhne ústa do úsměvu a z kapsy vytáhne šperhák, "Sice nejsem tak rychlý jako ty, ale taky to umím". No samozřejmě že to umí, všichni v doupěti to umí.
Stále naštvaná si sundám kápi, masku jsem dala dolů hned při příchodu, abych na něj mohla řvát.
"Mimochodem přišel ti balíček" řekne a kývne hlavou ke stolku u krbu, kde skutečně leží moc hezky zabalený balík.
Je to bílá krabice převázaná sametovou rudou mašlí, zvědavě k ní přijdu a nadzvednu víko.
"Páni" vyklouzne ze mě, když spatřím co je uvnitř.
Jsou to krásné šaty, vytáhnu je z krabice a dlouhá sukně se rozprostře až k podlaze. Šaty mají jednoduchou dlouhou a trochu načechranou sukni s květinovými ornamenty, jednoduchý korzet a výstřih ve tvaru V, ramínka jsou spadlá, aby byla mimo ramena.
"Co to má být?" ozve se za mnou Tarin a já si najednou vzpomenu, že je v místnosti také, otočím se na něj "Copak nevidíš? Jsou to šaty" řeknu kysele. A nepochybně si je mám vzít na dnešní večeři s princem.
Stáhne obočí k sobě, "To vidím, že to jsou šaty. Ale proč je máš?" založí si ruce na hrudi a zvedne se z mojí postele.
"Jsou na dnešní večer a nic ti do toho není. A teď už konečně jdi" odpovím mu a znovu se zadívám na šaty, které stále držím před sebou.
"Myslel jsem, že dneska večer budeme spolu zase pátrat, jako odpoledne" odpoví naštvaně a přistoupí blíž, otočím se na něj.
" Nemusíme spolu pátrat pořád! Klání je teprve na začátku, máme času víc než dost. Můj svět se netočí jenom okolo tebe Tarine! Krom toho... Tohle je součástí hledání " odpovím mu prudce a položím šaty zpět. Teď už se tváří opravdu naštvaně, stejně tak i já, "Fajn, pro mě za mě si klidně pátrej dál sama" oznámí mi a rychle odejde, bouchne dveřmi a pak slyším jeho kroky na chodbě, ale nemíří do svého pokoje, ale někam dál.
Je nemožnej! Myslí si, že je středobod vesmíru! Ani trochu se nezměnil. Odfrknu si a otevřu okno, aby se Nix mohl vrátit, včera večer se nevrátil, takže dnes snad dorazí.
Rozvalím se na posteli, kde je teď všude cítit šeřík. Naštvaně popadnu peřinu a polštář, oboje hodím vyvětrat na terasu.