From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

45. NEPŘIPRAVENÁ

"No, tak teď rozhodně nikam pár hodin nepůjdeme" oznámí nám Dante, když za sebou zavírá vchodové dveře a začne ze sebe sklepávat sníh.
"Venku se spustila pořádná vánice" vysvětlí, když si sundá z obličeje šálu a pomalu se začne svlékat ze zimního oblečení.
"Aaa to jsi ty Dante, já už myslel, že nám do úkrytu přišel Král hor" zasměje se Luca a podá mu horký čaj, Dante ho s kyselým úsměvem přijme, "Pokud vím... Tak neměřím přes dva metry a rozhodně nejsem tak chlupatý" odpoví mu princ sarkasticky. "No o tom by se dalo docela polemizovat" poškrábe si Luca čelist a významně se u toho na Danteho zadívá.
Na tváři mi cukne úsměv, Dante se ještě nedokopal k tomu, aby se oholil. Ale třeba se mu zalíbil ten divoký horalský styl... Kdo ví. Každopádně už tolik nevypadá jako princátko.
"Jak se odtud vůbec chcete dostat? To zase půjdeme zpět po stejné cestě?" zeptá se Hunter a zadívá se na nás.
Sedím tam opřená v Tarinově náručí, mám podezření, že si ze mě udělal osobní kamna, protože se tváří tak spokojeně.
Trochu uvolní stisk rukou, které mám omotané okolo břicha, "Kdepak. Čeká nás něco lepšího... Schválně kdo z vás už někdy zkoušel horolezectví?" usměje se na ně záludně.
Nikdo neodpoví, spíš se zatváří trochu vyděšeně. Přemáhám se, abych se neculila jako idiot. Tarin je tahá za fusekli... Tedy částečně.
"Jen klídek vy hrdinové. Použijeme zajištěnou stezku, jsou na ní připevněná bezpečnostní lana" zasměje se Tarin a znovu se ke mě přitáhne, hlavu mi položí na rameno, kde jsem ještě před pár hodinami měla krvavé šrámy od pařátů Nix.
"Teda snad tam ještě jsou" zašeptá mi s úsměvem do ucha, tak aby ho ostatní neslyšeli. Tím lezením si ušetříme alespoň den cesty a přitom je to jen pár metrů vysoko. Prostě rozhodně lepší cesta.
"Jestli se chceš umýt Dante, tak stačí říct. Pomůžu ti nanosit sníh" obrátím se na prince zatímco si všichni ostatní představují šplhání, které je asi čeká.
"Moc rád! Klidně bych se do té vody naložil na celý den" zasní se blaženě a zvedne se, aby znovu vyšel ven.
"To ani zdaleka nejsi jediný" zamumlá Luca do svého hrnečku a vědoucně se na mě podívá.
Cítím jak se mi krev nahrnula do tváří, odkašlu si a taky se zvednu. Tarin mě jen nerad pouští, ale udělá to.
Když procházím okolo Luci, "omylem" ho nakopnu do lýtka, které bylo v mé cestě.
Zaškaredí se, ale drží jazyk za zuby.
Musel nás s Tarinem ve vaně slyšet, jak tam... Dovádíme. Myslela jsem že všichni spali, když jsme si užívali jeden druhého. No, očividně jsem se spletla.
Popadnu kýbl a vyrazím s ním ven, naštěstí jsme tady v závětří, takže vánice ne vánice, můžeme jít pár metrů od úkrytu a nebát se, že spadneme přes okraj.
Kleknu si vedle Danteho a začnu nabírat sníh, děláme to tak mlčky dokud oba vědra nenaplníme. Čekám že vyrazí do úkrytu, ale Dante pořád klečí ve sněhu.
"Přemýšlela si co se stane až se shledáš se svojí rodinou?" zeptá se do větru před ním, ale je jasné že mluví na mě. Tak proto se tolik hrnul zpátky ven? Chtěl si promluvit.
"Jak to myslíš? No, samozřejmě budu šťastná a všem nám budu moct zařídit nový klidný domov" odpovím mu s váhavým úsměvem.
"Tak jsem to nemyslel... Jsi připravená stát se princeznou? Nebo ještě hůř, budoucí vládkyní?" zadívá se na mě, vím že to nemyslí jako urážku, i když to tak trochu zní.
Popravdě jsem nad tímhle moc nepřemýšlela. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet.
"To budu řešit až se tam dostaneme" odpovím mu prostě, na tohle se teď zaměřuji nejvíc. Dorazit tam spolu se všemi společníky a zařídit nám nový domov. A pokud budu mít štěstí, tak třeba přežil někdo kdo má na trůn větší nárok než já.
"Scarlet, něco ti řeknu. A to jako někdo, na koho měla vláda přejít naprosto neočekávaně, takže to vím z první ruky." položí mi dlaň v rukavici na rameno a naléhavě se mi zadívá do očí
"Koruna je těžké břímě a to jí ještě ani nemusíš mít na hlavě. Můžeš si myslet, že řídit zemi bude jednoduché, když budeš mít desítky rádců... Ale není to tak. Je to těžké, nebyl jsem ani korunovaný, a ani připravený na takovou zodpovědnost a náhle na mě padla plnou váhou. Koruna může být hezký symbol moci... Ale její tíha tě může snadno rozdrtit". Takže on nebyl utahaný jenom kvůli tomu posednutí... Ale i kvůli tomu co na něj najednou padlo z ničeho nic. Vláda nad tisíci.
Chvíli na něj hledím a nevím co mu odpovědět, samozřejmě že vládnout není nic lehkého... Ale snad to nikdy ani nebudu muset zjistit.
"Dante... Já to chápu. Ale i kdybych měla někdy něčemu vládnout, což si nemyslím... Moje země je v troskách, prakticky už neexistuje. Není čemu vládnout a nejspíš už ani nebude" nejsem si jistá, jestli je to pravda, ale doufám že je. Nemůžu přece nikomu vládnout. Já? Zlodějka a špeh, žádná královna.
"Tvoje země sbírá síly na protiútok. Až se objeví jejich princezna... Oni v tobě uvidí naději. Uvidí v tobě znamení, že osud stojí na jejich straně Scarlet. Budou chtít znovu všechno vybudovat a budou tě chtít jako jejich zástupce, tím si můžeš být jistá. Nechápej mě zle... Ale jsi na něco takového připravená?" zírám na něj a upřímně nevím co mu odpovědět. Jistě že nejsem připravená. Nebudou chtít za vládkyni někoho kdo vedl život jako já... Neumím vést lidi ani někomu vládnout, přestože jsem nejspíš měla jednou korunu zdědit. Odehrálo se moc věcí, které by se daly brát jako znamení, že já rozhodně na trůn usednout nemám.
Když Dante vidí, že mu nejspíš nedpovím, zvedne se a začne kýbl odnášet do úkrytu, "Beru to jako ne" odpoví než zaleze zpátky dovnitř.
Chvíli ještě zírám do bílé vánice, která zuří za okrajem naší skrýše, ale nakonec se zvednu a vrátím se zpět do tepla.
Postavím kýbl vedle Danteho, který už má vodu skoro horkou a ani se mu nepodívám do očí.
Vím, že nejsem připravená. Nechci vládnout... Chci jen najít svojí rodinu, to je všechno.
Posadím se k ostatním a zachumlám se do Tarinovo připravené náruče. Rash všem zrovna vypráví něco co zažila v paláci. Ale moc jí neposlouchám, ztrácím ve svých myšlenkách.
"To je docela užitečná informace, že jo Scar?" vytrhne mě z přemýšlení, když uslyším své jméno z Tarinových úst.
"Cože? Um, no jistě" vyhrknu pohotově, i když vůbec nevím o čem je řeč.
"Už jsou to roky co z Lobaru přichází zprávy o rebélii, lidé tam nejsou spokojení s Carnackou nadvládou" přitaká Rash, šťastná že mohla poskytnout nové informace, které se k nám nedonesli.
"Tamější zástupci královské rodiny se to snaží všemožně ututlat, ale sem tam se po paláci šířily zprávy o nepokojích" mluví dál a úplně z ní sálá nadšení. Kdežto Luca a Hunter se tváří dost rozmanitě. Nevím jestli jsou naštvaní nebo hrdí. Nebo obojí.
"Mohli by se z nich stát spojenci Sonemu! " ozve se nadšeně Tarin a zářivě se na mě usměje, nejspíš v tom vidí jakousi naději.
Nejspíš i Tarin by se hodil na vládce víc než já... Je chytrý, uvažuje strategicky když chce a umí vést lidi. A ti lidé ho poslouchají.
"Možná" přikývnu s trochu menším nadšením, ale snažím se to zamaskovat. Třeba bych mohla vládnout... S ním po boku bych to možná i zvládla.
Zatímco se ostatní znovu pustí do debaty, opět se pohroužím do vlastních myšlenek.
Po čase si všimnu, že se k nám přidal i hladce oholený Dante, s malou krvavou rankou na čelisti od břitvy.