From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

26. POCIT

-Scarlet? Probuď se, máš se přece sejít s Loganem- vytrhne mě ze spánku Nix svým zahoukáním a já otevřu oči,jen abych se podívala do jiných očí modrých jako oceán, jejichž majitele právě polila červeň a odvrátil se.
"Kolik je?" vypravím ze sebe a cítím jak také rudnu, i když jen malinko. -Něco málo po osmé, slyšel jsem před chvílí odbíjet hodiny- zahouká na mě z křesla bílá sova a milosrdně přejde to co právě viděl.
Zvednu se a vezmu si do koupelny oblečení na převlečení, svůj kožený oblek tu musím nechat Rash, aby ho nechala opravit a vyčistit. Natáhnu si kožené hnědé kalhoty a bílou halenku, vlasy stáhnu do culíku a lehce se nalíčím, abych zakryla modřinu na líci, ke které jsem přišla bůhví kdy.
K čertu s krytím, ta maska už mi lezla krkem, ať si mě vidí kdo chce budu zase sama sebou. Chystám se nanést balzám na trochu popraskané rty, když se ke dveřím přibelhá Tarin a opře se o rám. Chvíli na mě hledí a až pak promluví "Nechoď tam Scar", vykulím na něj oči, tímhle mě tedy zaskočil. "Musím tam jít. Konečně mi chce ukázat ten úkryt Tarine, to kvůli čemu jsme tady už máme tak blízko" odpovím mu a povzbudivě se na něj usměju, konečně tenhle úkol budeme moct ukončit. Vykoupím se z toho srabu, který mě sem dostal. Nikdy nezapomenu na Leovu tvář té noci, když jsem mu vrazila jeho vlastní dýku do oka. A stejně tak nevymažu z paměti následky toho činu, Jacks kvůli mě zaplatil nejvyšší cenu a přitom jsem to byla já kdo za všechno mohl. Ne... Ne já. Leo.

Ten zkurvysyn mě v noci vytáhl z postele a dýku mi přitiskl ke krku, "Konečně tu tvojí nevymáchanou držku zavřu, ale předtím drahá Scarlet... Si trochu užijeme" chtěla jsem začít křičet, ale jeden lehký pohyb ostří po mém krku a začala mi téct krev i z tak malé ranky. Chytil mě za vlasy a praštil mou hlavou o noční stolek až mi křuplo v nosu a před očima se mi roztančily hvězdičky. Otočil si mě čelem k sobě, zasedl mi nohy a sladce se usmál "Takhle je to mnohem lepší", mozek mi běžel na plné obrátky, dýka pod mým polštářem byla moc daleko, nic čím bych ho praštila jsem přes slzy v očích neviděla. Už jsem myslela, že mě podřízne, když tu mi čepel rozřízla noční košili a odhalila skoro všechno z mé maličkosti. Ne, jen to né. Přemýšlej! V tu chvíli, kdy se sklonil k mým prsům se ve mě cosi pohnulo, nebyla to nevolnost, ale nenávist. Divoká a zvířecí nenávist. Ani jsem nevěděla, že jsem to udělala dokud jsem neměla zuby zakouslé v jeho krku a nehodlala jsem ho pustit ze sevření. Pusu mi zalila železná chuť krve, ale já přesto trhala dál, dokud o sebe mé zuby bolestivě nenarazily a já se odtrhla. Leo zařval a ohnal se po mě dýkou, zatímco si druhou ruku přidržel krvácející ránu. Vyplivla jsem kus jeho masa a rychlostí, daleko větší než jsem u sebe kdy viděla, jsem mu dýku vzala a když jsem se napřímila ohnala jsem se jí. Zarazila jsem jí tomu parchantovi do toho jeho černého oka tak hluboko, až jsem cítila jak špička narazila do jeho lebky. V jedné vteřině si držel krvácející ránu a v druhé se svalil na podlahu mého pokoje s dýkou v oku. Chvíli jsem na něj zírala s vyceněnými zuby, jako nějaké zvíře, dokud ve mě opět něco neklaplo a já si uvědomila co se stalo. Muselo to celé trvat jenom pár vteřin.
Do kůže se mi opře studený vánek a já se podívám na rozpáranou košili, všude je na ní krev, která nepatří mě. Sáhnu si na ústa a odtáhnu zakrvácené prsty, stihnu ještě popadnout prázdnou vázu, než se pozvracím a pak znovu. Zrovna se nadechuju a čekám jestli znovu nevrhnu, když do pokoje vpadne zrzavá hlava. "Scarlet!" vytřeští na celou tuhle scénu Jacks své laskavé hnědé oči a přižene se ke mě jako divoká voda, zvedne mě ze studené podlahy a přitiskne mě ke svému teplému tělu, natáhne mi svou bundu, aby mě zakryl. "U Bohyně co se to tu stalo?" zeptá se po chvíli mlčení, když už neudrží svou zvědavost na uzdě. Chabě se usměju "Pamatuješ si, jak mě měl Leo vždycky v oblibě? Ukázalo se, že to bylo víc než jsme si mysleli. Asi ho dopálilo, když jsem mu vyfoukla tu zakázku s diamanty. Rozhodl se mě zbavit a předtím si ještě trochu užít". "Doufám že shoří v hlubinách Hox, parchant jeden" uleví si Jacks a posadí mě na postel, přinese namočený kapesník a začne mi omývat tvář, ruce se mu trochu třesou a když přestane, řekne to čeho jsem se bála "Tohle je velký problém Scar. Větší než si myslíš".