From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

2. KRÁLOVSKÁ RODINA REDSHIRE

Zhluboka se nadechu "Ahoj Tarine, co ty tu chceš?". Jeho úsměv se ještě víc roztáhne a v očích se mu objeví jiskry "Třeba jsem tu jen proto, že jsem tě chtěl vidět. Nebo proto, že se mi prostě chtělo zajít si do paláce zrovna, když se koná klání" zakoulím očima, náfuka jeden.
Chystám se okolo něj projít dál, ale on mi zastoupí cestu, vůně šeříku a větru mi zavoní přímo pod nosem. "Ale notak Scar, jsi nějaká nedůtklivá, měla by ses trochu uvolnit, jako tehdy" na tváři se mu objeví malý úšklebek. Cítím jak mi zahořely tváře a než si to uvědomím, už jsem těsně u něj a jeden z mých vrhacích nožů je položený na jeho třísle. Maličko zbledne, ale úšklebek mu nezmizí, "Tehdy jsem jen měla slabou chvilku a jestli o tom budeš znovu mluvit ujistím se, že můj nůž našel správné místo".
Než stihne něco odpovědět, přeruší nás chichot nějakých žen, podívám se za Tarina a uvidím jich celý hlouček. Urozené a dvorní dámy ze zdejšího paláce si Tarina prohlíží a něco si u toho štěbetají. Znovu zakoulím očima a rychle nůž vrátím zpět na místo.
"Měl by ses jít věnovat támhle dámám... Přece jen je to to v čem jsi nejlepší " utrousím směrem k němu a obejdu ho. Zamířím k fontáně a opřu se o ní, začnu si jí prohlížet. Opět je to nádherná umělecká práce, tyrkysový mramor se od kulatého středu odvíjí jako plameny, na okrajích jsou dvě veliké zlaté lilie. Trochu si poodstoupím a podívám se trochu lépe, fontána je vytvořena, aby vypadala jako vystouplý znak Redshirů. Jak jinak.
Podívám se na ostatní účastníky klání, čtyři z nich vypadají, že si účast v klání koupilo, nejspíš jsou to jen nevýznamní šlechtici, kteří se chtějí dostat ke dvoru. Šest zbylích vypadá jako bojovníci a ti se sem touto cestou jistě dostali, stejně jako já. Všichni jsou vysocí, silní a mají u pasu velmi dobře ukované zbraně, takže to budou bývalí rytíři,co se chtějí vrátit zpět do královské přízně. Pak už je tu jen Tarin a já, dva zloději, špehové a příležitostně i zabijáci.
Já většinou radši volím nenásilnou cestu, plížím se stíny a kradu či vyzvídám. Tarin občas krade, občas zabíjí, podle toho co mu víc hodí.
Střelím po něm rychlým pohledem, zrovna dělá oči na ty urozené dámy. Neviním je za to, je pohledný, dobře oblečený a umí se chovat, jistě si myslí, že je urozeného původu, jenže nemohou být dál od pravdy.
Opět se zaměřím na bývalé rytíře, předtím jsem si toho nevšimla, ale dva z nich vypadají jako bratři.
Oba mají hnědé vlasy, podobnou výšku i držení těla, ale jeden z nich má přes oko dlouhou jizvu, měl štěstí, že o oko nepřišel. Vlastně mu ta jizva jen přidává na mužnosti, oba bratři vypadají vcelku k světu.
Ten s jizvou mi ale přijde nějak povědomej. Odkud ho ale znám? zeptám se sama sebe.
Uslyším houknutí, a podívám se směrem s vysokému dubu v jednom rohu nádvoří, Nix je na svém místě, jak jsme se domluvili. Říká, že už jdou.
Vzápětí se na nádvoří objeví deset stráží a za nimi tři postavy. Královna Kara, je menší než jsem si představovala, možná tak o pár centimetrů vyšší než já. Věk je na ní už trochu znát, ale stále je pohledná. Žádný div, že její zesnulý manžel, král Dast si místo jeho domluvené snoubenky vybral jí. Prý ho svedla den před jeho svatbou s tou nešťastnou dívkou. Havraní vlasy má spletené do složitého účesu, který vypadá jako koruna posázená perlami. Šaty má černé na znamení smutku a na prsou se skví znak královské rodiny. Oči má chladné a vypočítávé, stejně jako krásnou tvář.
Po její levici stojí její nejmladší syn, Logan. Havraní vlasy po matce nezdědil, má vlasy barvy slunce a tyrkysové oči jsou jasné i na tu dálku.
Hezkou tvář ale po ní zdědil bezesporu, překvapivě ale vypadá mile a rozhodně ne tak krutě. Pokud vím, mělo by mu být tak dvacet,jen o rok víc než mě.
Modrá róba mu ladí s očima, kterými nervózně těká mezi účastníky.
Po kralovnině pravici stojí její straší syn a dědic trůnu, Dante.
Vypadá stejně jako jeho bratr, jen o pár let starší. Tomu je myslím dvacettři a funkce krále se zatím neujmul jen proto, že ještě před smrtí jeho otce se přihlásil na výcvik coby voják. Očividně ani budoucí král neunikne slibu, který vojáky zavazuje k určitému odslouženému času. Ještě půl roku a bude králem,jenže narozdíl od jeho mladší kopie nevypadá mile, ale spíš znuděně.
"Poklekněte, přichází královská rodina Redshirů, královna Kara Redshire Gamon, následník trůnu Dante William Dast Redshire a jeho bratr Logan Anthony William Redshire.
S navalujícím odporem klesnu na koleno, skloním hlavu a poté ji zase zvednu. Podívám se na královskou rodinu a čekám až nám dovolí vstát.
Snad celou věčnost se nic neděje a koleno mi začíná tuhnout, jak je opřené o kamennou zem.
Konečně nám královna pokyne, abychom vstali a já to s radostí udělám. Klanět se těmhle zrůdám... Co si asi Nix pomyslí. Co by si Jacks pomyslel?
"Vítejte v našem hlavním městě Carnace a v našem paláci" promluví královna sametově jedovatým hlasem "Jsme poctěni, že jste se všichni přihlásili do tohoto neobvyklého klání. Jistě si říkáte, jak je možné, aby někdo z obyčejného lidu mohl být hned zástupcem kapitána naší stráže" usměje se a mě přeběhne mráz po zádech.
"Naši rádci nám dali najevo, že by se naší stráži hodilo trochu změnit zaběhlou rutinu. Jistě víte, že vstup do královské stráže mají jen privilegovaní jedinci z určitých rodů... " nadechne se a pokračuje. " A z toho důvodu jsme vydali příkaz na uspořádání turnajů jejichž vítězi se o toto místo mohou ucházet. Jeden z vás se stane vítězem a tím získá, toto výsadní postavení a spoustu dalších výhod, jako například nový dům a velice slušný obnos peněz. Přeji vám všem tedy hodně zdaru, nechť vyhraje ten nejlepší " ukončí svojí zdlouhavou řeč a předstoupí Dante.
"Aby toto klání proběhlo poctivě, na každý úkol či zápas budu dohlížet já nebo můj bratr Logan. Nyní vás sluhové doprovodí do vašich přidělených komnat, klání bude zahájeno za dva dny, přesně v poledne " oznámil nám znuděně a tím ukončil tyto srdceryvné žvásty.
Poté se královská rodina otočila a odešla, bez toho aby nejmladší princ řekl jediné slovo.
Náhle se vedle mě objevil vysoký stín, nejspíš sloužící. Ucítím příjemnou vůni lesa a oceli. Otočím se na něj a zarazím se, je to ten kluk s jizvou na oku, zblízka vypadá mladší než jsem si původně myslela, dost možná je mu okolo dvaceti,ale díky opálené pokožce to nejde přesně určit.
"Tebe neznám, proč pak se tu tak maskuješ? Jsi snad hledaný zločinec, či co?" promluví melodickým hlubokým hlasem, lehký přízvuk ale nelze přeslechnout. Přízvuk z ostrova Lobar se nedá splést. Tito dva bratři tedy pochází z docela velké dálky.
Trochu pozvednu hlavu a podívám se mu do očí, ale mlčím. Jestli ho neprozradil přízvuk, tak hnědá až oranžová barva očí určitě, tou se totiž vyznačují právě lidé z ostrova Lobar.
"Jsi němej nebo co? " nadzvihne pravé obočí a trochu se ke mě nakloní, poté mi nastaví ruku "Já jsem Hunter a tohle je moje dvojče Luca" kývne zvesela na Lucu a ten kývne na mě.
Potřesu Hunterovi rukou a mávnu na jeho dvojče.
"Nejsi moc hovornej teda, budu ti říkat Silencio", usměje se na mě vřele, víc než bych od takového muže čekala. A rozhodně bych nečekala, že při jeho úsměvu mi lehce poskočí srdce. Zlobivá a hloupá holko, kvůli tomu tu přece nejsi pokárám sama sebe.
"Vidim že toho náfuku Tarina už znáš, ten starší chlápek tamhle u stromu je Arno, bývalý rytíř. Docela milý chlápek, ale taky toho moc nenapovídá, nejspíš si budete rozumět.
Ten zrzek u fontány je Lyn, to je podobnej náfuka jako Tarin. Ten plešoun je Vise, o tom nic nevím a ten vedle něj je nejspíš jeho kamarád, ale neznám jeho jméno.
A jak vidíš ten zbytek... No ti rozhodně svoje místo tady nevyhráli" opět se na mě usměje. Hop.
Proč mi tohle vlastně říká? A proč mi přijde tak povědomej?
Než se stihne Hunter opět rozmluvit přijde ke mě drobná dívka. Může jí být tak patnáct víc ne.
"Pojďte se mnou prosím, zavedu vás do vašeho pokoje, pane -? " odmlčí se a čeká až jí sdělím své jméno." Hunter mě ale předběhne "On nemluví, říkám mu Silencio".
"Dobrá tedy, následuje mě prosím pane Silencio" dívka se otočí a už míří pryč. Kývnu na Huntra a Luca a vykročím za ní.