From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

35. BOD ZLOMU

"Logane? Jak to? Měl by jsi být mimo..." dostanu ze sebe zaraženě a knihu přitisknu těsně k hrudi.
"Mám vůči jedům a podobným věcem dobrou imunitu, to je zase moje pokrevní dědictví" usměje se na mě chladně a lehkým krokem se začne přibližovat, jako kočka, která se plíží ke kořisti.
"Musím říct Scarlet, že jsem se tebou nechal ošálit, uhranula jsi mě a já byl slepý vůči všem náznakům, že to pravě tebe celou dobu hledám" usměje se nevesele a mě přejede mráz po páteři,pomalu od něj začnu couvat. Jenže kam mám jít? Jediná cesta odtud je ta, kterou jsem přišla.
"Ty jsi mě hledal? Ale tvoje matka-" spustím zmateně, ale on mě přeruší "No jistě, má nebohá matka. Už dávno jsem předčil veškerá její očekávání, už dávno všechno řídím já! Ona sice všechno začala tehdy v Sonemu, ale poté mě učila jak pokračovat. Jsem mnohem silnější a chytřejší než kdy mohla doufat, potom co mě splodila s nějakým sluhou. Nesnesla pomyšlení, že by měla porodit dalšího syna toho královského slabocha! Díky jejím kouzlům nikdo nepoznal, že nejsem Dastův syn, nikoho nenapadlo, že bych někdy mohl vládnout já... Ale to se dnes změní... Díky tobě a tvým kamarádíčkům" nahlas se rozesměje, jeho hlas se roznese po celé místnosti zatímco se snažím vstřebat vše co říká.
Jsem tak překvapená ze všeho co se právě děje, že ani nemůžu logicky uvažovat... Nedokážu vymyslet ani plán útěku...
"Snad ti nevadí, že jsem váš plán trochu poupravil. Dřív než ten tvůj Tarin stihl mou matku zavraždit, udělal to někdo jiný. Přestože jste chtěli vliv mého posednutí zmírnit, stejně jsem bratra přinutil, aby naší matce podřízl hrdlo... Tak aby u toho byli svědci. Nikdy se z něj nestane král, místo toho ho za vraždu královny matky čeká smrt. A já namísto něj konečně usednu na trůn, bez toho aby se mi matka snažila cpát své rady a názory... Bez bratra, který by měl větší právo na trůn... A se zdrojem věcného mladí a síly po mém boku" zastaví se a natáhne ke mě ruku, jeho obličej je stále stažený do toho děsivého úsměvu "Buď mi vydáš sebe a tu knihu po dobrém... Nebo po zlém, můžeš si vybrat".
Nemůžu tomu uvěřit. Ten laskavý Logan, který mě zval na oběd... Byl to jen klam, mnohem lepší než který bych já kdy dokázala vytvořit.
A to co provedl svojí vlastní rodině... Přinutil svého bratra, aby zavraždil jejich matku... Jako by pro něj ani jeden neznamenal nic víc, než jen odpadky na ulici.
"Co zamyslíš dál? Stát se věčným králem a dál co?" vyštěknu na něj, když konečně trochu posbírám zpět svou odvahu a čistý úsudek.
O krok se ke mě přiblíží a já opět couvnu, knihu opatrně zastrčím do malé brašny co mám u boku, couvnu znovu, když tu zády narazím na stěnu. Jsem na konci místnosti.
"Co dál? Hmm, po tom co zničím rodinu Winterhallů si zaberu jejich území a majetek, díky čemuž zaberu celé zbylé území Ember. A poté jsem se ještě úplně nerozhodl... Buď budu prodávat otroky ve velkém do Baco, nebo zpřístupním naše pobřeží zdejším pirátům a udělám z nich korzáry v mých službách. Možná udělám obojí, přece jen... Budu král celé říše. Ještě jsem se úplně nerozhodl, jestli svoje síly potáhnu na jiné světadíly, podmanit si víc území zabere spoustu času" přísahám bohyni, že jsem nikdy u člověka neviděla takhle zlý a děsuplný výraz. A že jsem viděla spoustu nehezkých věcí.
"Ale na všechno tohle budeš potřebovat roky ne-li desetiletí, to se přeci nestane přes den" snažím se ho udržet u mluvení, zatímco hledám cokoliv co by posloužilo jako zbraň.
"Ano. Bude na to potřeba roky, možná pár desetiletí, možná i půl století... A tady přichází na řadu tvoje účast. Tvoje krev mi zajistí všechen čas, který bude potřeba. Tvoje geny mi poskytnou silné dědice, kteří udrží vládu i potom co už tu nebudu. A tvůj rozkrok mi dodá víc magické síly, některou kterou bych někde jinde našel. Takže klidně pokračuj ve zdržování drahá Scarlet... Je to jedno... Stejně tu se mnou zůstaneš až do konce tvých dní" domluví a svižným tempem zamíří ke mě. Popadne mě za zápěstí až mi zapraští kosti, vtom si všimne označení na mojí dlani, čímž na chvíli ztratí pozornost a já jí využiju. Volnou rukou se po něm oženu velkým rubínem, který jsem nepozorovaně vzala z hromady vedle mě, zatímco mluvil.
Chvilka nepozornosti mi stačila, abych ho vší silou udeřila do hlavy a během vteřiny se princ skácel k zemi.
Možná jsem mu dala dost silnou ránu, abych ho tím zabila, nehodlám tu však ztrácet další čas zjišťováním, zda je to pravda. Nehodlám se k němu už ani přiblížit.
S trochou štěstí tady podlehne otřesu mozku a nikdo ho nikdy nenajde.
Přeskočím jeho bezvládné tělo, z rány kterou jsem mu způsobila vytéká pramínek rudé krve. Je rudá jako ten rubín, kterým jsem ho praštila. A který stále držím.
Znechuceně drahý kámen upustím a co nejrychleji se vydám pryč. Jsem už skoro u mlhy, když o něco zakopnu a upadnu. Obličejem narazím na tvrdou zem a rozseknu si ret, cítím jak mi v ráně škube a pálí. Opatrně si rukávem otřu krev, která mi z rány vyteká, zatímco cítím její sladkou kovovou chuť v ústech.
Podívám se pod nohy o co jsem to vlastně zakopla, ale nic tam není.
Jediné co vidím je Logan, který ke mě natahuje ruku, jako by v ní něco držel. "To od tebe nebylo hezké, dal jsem ti na výběr, že to může být po dobrém... Ale ty jsi mě prostě musela praštit. Takže to bude po zlém" obličej se mu stáhne ve zlostnou grimasu s nehezkým úšklebkem.
Nehodlám zjišťovat co znamená to po zlém a chystám se zvednout... Jenže nohy mám stažené neviditelným lanem.
S hrůzou v očích po té věci hmátnu, ale nic nezachytím, vůbec nic.
"Říkal jsem, že už mi neutečeš" zasměje se Logan a po čele mu steče pramínek krve, a pak mě začne tím neviditelným lanem přitahovat k sobě, zatímco mumlá nějaká zvláštní slova.
To není možné, jen ženy mohou být čarodějnice... Nemůže být čaroděj! Ale přesně tak se to i zdá.
Zoufale se snažím čehokoliv zachytit, zarývám nehty do podlahy až se mi lámou, ale je mi to nic platné. Loganovo magie je silnější.
A tak se prostě otočím a sednu si, zatímco si mě přitahuje blíž a blíž... Začnu po něm házet co mi přijde pod ruku. Poháry, drahé kameny, dokonce i knihy, Bohyně mi to odpust.
Když ho konečně trefím jedním velkým smaragdem naštve se. Hodně.
"Tak a dost! Mám těch tvých dětských her po krk" rozkřikne se a cukne rukama na stranu, ve stejnou chvilku se moje tělo odstrčí a vší silou narazím do jednoho z podpěrných sloupů.
Zaslechnu ošklivé křupnutí a svalím se na zem, ochromená nárazem i novou bolestí. Při tom nárazu jsem se stihla bránit rukama... A při tom jsem si zlomila vřetení kost v levé ruce, dost možná i ulnu, podle toho, že se zápěstím nemůžu hnout.
Zaskučím bolestí a zadívám se na prince, který se ke mě vleče pomalým krokem. Do očí mi vyhrknou slzy, zoufalství i bolesti.
Bohyně prosím, tohle se nesmí stát... Nesmí mě zajmout. Kdokoliv kdo mě slyší... Prosím pomoc.
"Jen plakej, alespoň mi budeš moct vyléčit tu ránu co jsi mi způsobila. Byla to pěkná šlupka, to ti musím přiznat. Ale ne dost velká" už je u mě a pomalu mi setře slzy, které se mi nekontrolovatelně řinou po tvářích. Mokré prsty potom přiloží na své temeno a to místo lehce zazáří. Když ruku odtáhne není na ní žádná krev, a to mě vyděsí víc než celá tahle událost.
Takže je to pravda... Můžu vyléčit rány... Můžu dát nesmrtelný život... A teď mě kvůli tomu čeká život v kleci.
To prostě nemůžu přijmout, nebudu už dál žít ve vězení. Nebudu už loutkou nějakého ambiciózního hajzla. To prostě nedopustím.
Klekne si vedle mě a chce mě posadit, ale já se pohnu první, vytáhnu Tarinovu dýku z boty a bodnu s ní přímo k Loganovu krku, kde však narazí na neviditelnou překážku. Jako by měl kůži ze železa.
Nespokojeně mlaskne "Ty to prostě musíš zkoušet dál, jako bys to pro sebe chtěla udělat ještě horší" jen co to dořekne mi vlepí facku, až se znovu svalím na zem.
Tvář mě teď štípe a do očí se mi znovu nahrnuly slzy. "Já ti přeci nechci ubližovat Scarlet, ale ty se mnou prostě po dobrém nepůjdeš... Tak co jiného mi zbývá?" zavrtí hlavou a za zlomenou ruku mě vytáhne na nohy, až se mi z bolesti před očima roztančí mžitky.
"Prostě mě nech jít, klidně ti dám litr svojí krve tady a teď... Jen mě nech odejít" zaprosím a nemůžu vlastním slovům uvěřit. Klidně ho odprosím na kolenou, jen ať můžu žít svobodně někde hodně daleko odtud. Někde s Tarinem.
"Bohužel... Tvá krev musí být čerstvá, takže tě opravdu nemůžu nechat odejít" začne mě pomalu strkat do mlhy a já sebou škubu a narážím do něj, abych mu unikla.
To ne... To se radši na místě podříznu než abych se mu podvolila, znovu pevně sevřu dýku, připravená bodnout do svého krku. Promiň mi to Tarine...
Logan si však mé ruky všimne, ale vyloží si to špatně "Zkoušej si co chceš, ale jsem odolný vůči útokům z blízká, nemáš šanci mě s nějakou zbraní byť jen škrábnout. Tvá taktika s kamenem mě zaskočila, to uznávám... Příště se to nebude opakovat. Příště už mě zblízka zranit nedokážeš ničím... " usměje se, když tu mu odpoví další člověk, který se zjevil z mlhy.
"Jaké štěstí, že sebou mám tohle" zahřmí hlubokým hlasem Hunter a než se na něj stihnu otočit, vystřelí na prince šíp.
S Loganem to škubne dozadu a pustí mě až zakolísám, z ramena mu kouká šíp a zlostně na nás hledí.
Ale Hunter na nic nečeká a vystřelí znovu, tentokrát zasáhne stehno a princ klesne na zem.
Rozběhnu se k Hunterovi a popadnu ho zdravou rukou za nastavenou dlaň "Pospěš musíme vypadnout a to hodně rychle, nahoře se rozpoutalo peklo" sykne na mě a ani se na prince nepodívá, když zamíří do mlhy.
Věnuji Loganovi poslední pohled, vidím jak se svíjí na zemi, mám chuť ho jít dorazit, ale nemáme čas. Celý palác teď bude plný stráží.