From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

24. OBVAZY

"Slyšíte to?" vytrhne mě z lehkého podřimování hlas Tarina a narovnám se, z krku se mi ozve nepříjemné křupnutí, jak se narovnal zpět do správné pozice. Au.
Vidim že i princ Dante se probírá, kdežto Hunter, Luca a Tarin jsou v pozoru.
Pozorně se zaposlouchám, nejdříve nic neslyším, ale pak se slabý zvuk donese až ke mě "To jsou... Zvony?" zeptám se a ostatní přikývnou.
"Co to znamená? " zeptá se nervózně Hunter, pravděpodobně si myslí, že nic dobrého to nebude. " Že můžeme ven, zvoní se na ně když je nebezpečí zažehnáno" vysvětlí nám princ s úsměvem a zvedne se, jako správný gentleman mi nabídne ruku a pomůže mi vstávat. Tarin se na naše spojené ruce nedívá moc šťastně i když mi Dante jen pomáhal. Dělám že jsem si jeho výrazu nevšimla.
"Takže můžeme ven? Je tam bezpečno?" chci se doopravdy ujistit, že nám venku už nic nehrozí.
"Pro vás ano" odpoví mi princ Dante a trochu zbledne, nejdříve nechápu co se děje, ale potom mi to dojde. "Pro nás ano, ale pro Danteho ne" Luca a Hunter se na mě tazavě zadívají, rychle jim vyklopím vše na co jsme s Tarinem přišli, jen vynechám moje osobní napojení na tohle všechno. Oba se nakonec tváří nadmíru rozrušeně a chvíli se na sebe zadívají, jako by slyšeli co si ten druhý myslí. Luca nakonec přikývne "Jo máš pravdu. Celé je to divné, ale jsi si jistý? ", načež Hunter lehce pokývne hlavou na souhlas. Všichni tři na ně soustředíme překvapené pohledy, ale jako první se ozve Tarin "Docela mě děsíte, vypadá to že si navzájem čtěte myšlenky", Luca se jen trochu usměje "No vlastně to děláme, vždycky jsme to dělali". Tarin zůstane stát s otevřenou pusou, já se rozhodně netvářím o nic více chytře,jen Dantemu pohrává na rtech úsměv. "Co je na tom tak vtipného?" šťouchnu do prince loktem a ten se na mě usměje ještě víc "Znamená to něco moc dobrého". Tahle chvíle je plná zmatku, vůbec netuším co se to tu právě odehrává,Tarin z toho taky není zrovna moudrý.
"Takže... Vysvětlí to někdo nebo nás necháte dál tápat? " povzbudím dvojčata i prince k řeči.
Jako první promluví Hunter s roztomilým ostýchavým úsměvem " Už od mala jsme spolu s Lucou propojení. A nemyslím tím jen jako dvojčata, ale něco víc. Slyšíme co si ten druhý myslí, cítíme co cítí ten druhý. Umíme i no... Vidíme to co vidí ten druhý" domluví a mě pomalu začne docházet proč to říká tak stydlivě, "Chceš říct... Že když jeden z vás je s holkou tak nejenom, že ten druhý to ví... Ale může to i vidět?".
Luca i Hunter se synchronizovaně podrbou na zátylku "Může se to stát, ale za ty roky jsme se to už naučili ovládat. Víme kdy se máme odmlčet" doplní mou nevyřčenou otázku Luca.
Moc mě tahle odpověď ovšem neuklidnila a tak se snažím zaměstnat hlavu jinak, "A co ty? Co ten úsměv?" vyhrknu trochu moc rychle na Danteho, abych zakryla své rozpaky. Tarin překvapivě celou dobu mlčí jako hrob.
"Tihle dva jsou důkazem, že se magie zase vrací. Není už jen v mé rodině, může jí mít kdokoliv", tak teď uhodil hřebíček na hlavičku. Magie se vrací? Takže nebyla jen v Sonemu a tady?
"To jako, že mít divné schopnosti teď bude normální?" zeptá se zamyšleně Tarin a všechny si nás změří pohledem, nejdéle se však zadívá na mě. To přiláká pozornost všech ostatních, ale jako první se zeptá Dante "Takže kromě tady dvojčat a mé maličkosti umí něco i Scarlet?", nervózně se při té otázce ošiju. Mám jim to říct? Jenže když nemůžu věřit někomu kdo má taky nadání, komu pak mám věřit?
Tarin čeká jestli něco řeknu a tak se k tomu odhodlám "Ano taky nejsem úplně normální", načež se Tarin uchechtne "No to už vím dávno, ale o tom tvém daru vím jen chvíli" a ještě na mě napůl vyplázne jazyk. Mám chuť ho plácnout.
"Takže co umíš?" zeptá se nakonec Hunter a vřele se usměje, chvíli váhám ale nakonec odpovím, z nějakého důvodu mám pocit, že těmhle lidem můžu věřit a to i princi
"Nic moc, umím mluvit se zvířaty ".
"Prej nic moc... Kdyby jsi to neuměla tak nás ta Zlopuma sežrala jak dvě maliny" utrousí Tarin a odfrkne si, "Takže proto jsem u tebe viděl tu sovu, nemáš jí jen tak" zapřemýšlí nahlas Hunter a ve tváři se mu objeví výraz pochopení.
"Ne, Nix je můj kamarád, pomocník a občas i rádce " potvrdím mu a doufám, že Nix se od těch útoků dostal co nejdál.
" Ale moje schopnosti teď nejsou důležité, musíme vymyslet co tadyhle s princem" svedu téma na náš největší problém.
"No, to je dobrá otázka" konstatuje Luca a opře se o kamennou zeď majáku, vylezli jsme na jeho vrchol, aby jsme měli lepší možnost obrany kdyby nás někdo chodbou sledoval. Z paláce střídavě stoupal oheň a k ránu už pak jenom kouř, i z téhle dálky vypadá fasáda i okna dost poničeně.
"Myslím si, že by jsme ho měli někde schovat" navrhne Tarin, ale já ho rázně utnu "Ne to nepůjde. Jak chceš asi někde schovat korunního prince? Každý ho pozná", Tarinovi nezbude nic jiného než mi dát za pravdu.
"Musím zůstat v paláci. Jenže když tam zůstanu zase budu pod vlivem toho posednutí či co to bylo", všichni se na chvíli odmlčíme abychom mohli přemýšlet.
"No dobře asi mě něco napadlo" ozve se po nějakém čase Tarin a všichni na něj zvědavě upřeme pohledy.
"Princ Dante se vrátí do paláce a nechá se znovu očarovat", už chci začít protestovat ale nenechá mě promluvit "Pokud jsem to pochopil správně, to něco mu dávají do něčeho co ráno konzumuje, stačí jen aby jsme zajistili, že ty dávky nedostane pravidelně. Bude tudíž pod vlivem těch čachrů machrů, ale ne úplně, částečně bude pořád sám sebou". Všichni nejdříve mlčíme, ale každý postupně začne přikyvovat na srozuměnou.
"Jenže jak máme zajistit že tu dávku nedostane?" zeptá se na nejdůležitější bod celého plánu Luca.
"To ještě promyslíme, ale teď už by jsme se měli vrátit nebo vyhlásí pátrání po korunnín princi ".

Kdyby se palácem prohnal hurikán asi by nadělal menší škody než útok Bezejmenných.
Dělobuchy které použili na vniknutí dovnitř rozhodně nebyli žádná hračka pro děti, na každém místě kde dopadli rozbili všechno křehké na padrť a všechno pevné ohořelo při výbuchu.
Rozdělili jsme se, dvojčata odvedli prince Danteho a všem sdělí, že ho chránili a dostali do bezpečí.
Já si vzala na starost kulhajícího Tarina, kterého jsem celou cestu podpírala a z posledních sil jsem ho dovlekla na svou postel. Můj pokoj jako zázrakem nebyl skoro poničený, jen všechny věci byly vyházené po podlaze, někdo tu něco hledal.
Otočím se a chci dovnitř pustit čerstvý vzduch, to nám oběma prospěje, jenže místo čerstvého vzduchu dovnitř jako blesk vpadne bílá sova, tedy spíš šedivá.
"Nix!" přiběhnu k němu a zmáčknu ho v lehkém obětí, bolestně zahouká a já se hned odtáhnu.
Levé křídlo má trochu pocuchané, nejspíš od tlakové vlny po nějaké silnější explozi.
"Ahoj chlape" ozve se z postele Tarin a chce se posadit "Ani se nehni, zůstaň ležet" okřiknu ho.
Rozhodnu se nejdřív prohlédnout Nix, opatrně mu křídlo prohmatám a naštěstí nevypadá zlomené. Přejdu k věcem vyházeným z mé skříně a vytáhnu brašnu s léčením. Najdu obvaz a opatrně jím Nix upevním zraněné křídlo k tělu, zvednu jeho opeřené tělíčko a postavím ho na polstrované křeslo. "Vím že to není ideální, ale musíš být někde kde je to měkké kdyby jsi ztratil rovnováhu" vtisknu mu lehký polibek na čelo a otočím se k druhému pacientovi.
Opatrně mu sundám botu ze zraněné nohy, ale i tak vidím jak zatnul čelist když jsem to udělala.
Ponožka je nasáklá krví a já se modlím aby nebyla jeho, nesnesu pohled na otevřenou zlomeninu.
Kotník má hodně oteklý, na dotek je horký a pulzující, "Zahýbej prstama" poručím mu jemně a s úlevou sleduju jak hýbe všemi pěti prsty.
Přinesu z koupelny mokrý kapesník, led bohužel nemám takže to musí stačit, přiložím ho na otok a pečlivě ovážu obrazem, aby s ním nemohl moc hýbat. Tarin mě s hlavou položenou na polštáři mlčky pozoruje.
Prohlédnu si zbytek těla a kromě pár škrábanců nic nevidím a tak se přesunu k ruce, k té kterou mu probodla vrhací hvězdice.
Sundám jeho krví nasáklý provizorní obvaz a ránu si prohlédnu "Nemyslím si že bude potřeba šití" řeknu spíš pro sebe než pro něj a odejdu znovu do koupelny kde vytáhnu láhev whiskey.
Povzdechnu si a otevřu jí, snažím se nemyslet na to že mě stála pěknou sumu peněz.
Vezmu látkový kapesník a poleju ho drahým alkoholem, přitisknu ho na Tarinivo ránu a jemně jí začnu čistit. Když jsem hotová vytáhnu další obvaz a ruku mu ovážu. Tarin až do teď mlčel a tak se na něj podívám, chvíli se mi dívá do očí a pak se zeptá "A já pusu nedostanu? Jsem si jistý že mi udělá líp", odfrknu si a usměju se.
Zamířím ke dveřím, chci si něco ověřit, Tarin ovšem promluví znovu "Víš, tohle by jsi měla dělat. Léčit lidi, vyzařuje z tebe takový klid, když to děláš, měla by jsi být lékař".
Na chviličku nevím co říct, neopovažuju se na něj ani otočit "Možná v jiný čas a na jiném místě Tarine. Ale tady a teď jsem jen zloděj a vrah", s těmito slovy vyjdu ven ze dveří a ani se neohlédnu. Kdybych to udělala, viděl by jak mi po tváři teče slza.

-------¿¿¿--------

Její odpověď mě zaskočila "Tady a teď jsem jen zloděj a vrah", kdyby jsi jen věděla Scarlet... Kdyby jsi jen věděla jak dobrá duše se v tobě skrývá, zahalená křivdou a těmi hrůzami. Ale já tě viděl jak dáváš peníze tomu sirotčinci v Safírovém městě. Viděl jsem tě s jakou nenávistí v očích se díváš na tamní prodej otroků, kdyby jsi mohla tak to tam spálíš na popel, tím jsem si byl tehdy jist.
A teď mi říkáš tím zlomeným hlasem, že jsi jen zlodějka a vražedkyně. Vím že si to myslíš. Ale pravda to není.
Kdyby jsi viděla tu bojovníci s laskavou duší, která potají dává peníze žebrajícím matkám a zraněným vojákům. Doufám že jednou se uvidíš taková jaká doopravdy jsi, taková jakou tě vidím já a jak tě viděl i Jacks.
Proč jsem ty vražedné zakázky bral vždycky já a on? Aby jsme nemuseli koukat jak tvé světlo vyhasíná pod tou temnotou, která zžírá duše každého kdo se takhle živí. Aby jsi jen kradla a nebrala životy, ale ne vždycky jsme tě mohli ochránit a s každým zářezem do lidského masa sis víc a víc začala myslet, že jsi vážně taková.
Nejsi Scarlet, jsi o tolik lepší než já, o tolik lepší než většina lidí tam venku.

--------¿¿¿--------