41. JEDNOU ZLODĚJ, VŽDYCKY ZLODĚJ

1.5K 130 14
                                    

Okamžitě jak mi dojde co se právě stalo, ho od sebe odstrčím a on se zatváří překvapeně.
"Co se děje?" dožaduje se odpovědi a měří si mě zkoumavým pohledem, jakoby snad zjišťoval, jestli mi něco není.
"Doby kdy jsme tohle dělali už jsou pryč Nikolai" poodstoupím od něj a shovívavě se na něj usměju.
"Dělali jsme i horší věci než jen líbání. Pamatuješ na ten altán? " ozve se flirtovně a já se trochu začervenám při těch vzpomínkách, to je celý on. Dokonalý, okouzlující princ... A sukničkář.
"Neříkej mi, že jsi se s někým dala dohromady... Zrovna ty" odtuší a mě trochu zabolí, jakým způsobem to řekl. Zrovna já...
Vím, že do vzoru počestnosti a slušné holky mám daleko, ale zase tak hrozné věci jsem nikdy nedělala... Kradla jsem? Ano, mnohokrát. Zabila jsem někoho? Ano, ale vždycky si to zasloužili. Spala jsem s klukama, kteří se mi líbili nehledě na závazky? Ano, ale tolik jich zase nebylo. Vlastně byli jen čtyři.
"Ano, s někým jsem se dala dohromady" odpovím mu suše a on překvapeně zamrká.
"Vážně? A s kým? Vždycky jsem si myslel, že by jsi se mohla dát dohromady s Jacksem... Ale to bohužel nejde, potom co se stalo. Takže kdo je ten nešťastník?" dobírá se odpovědi, vím že se bude ptát tak dlouho, dokud mu to neřeknu.
Jacks by byl pro mě až moc dobrý... Ale nikdy jsem k němu necítila nic víc, než přátelskou a bratrskou lásku.
"S Tarinem" odpovím mu a sleduju jeho reakci, nejdřív se zatváří zmateně, potom zamyšleně a nakonec se svatouškovsky usměje.
"Aaaa, ten modrooký blonďák? Vzpomínám si na něj, jednou jsem to na něj zkusil na tom plese, kde jsi slavila své narozeniny. Visel na tobě pohledem, jako by jsi byla ze zlata" odpoví a úplně mě tím vyvede z míry. Ano, vím že spí jak s holkama, tak i s klukama... Ale že to zkusil i na Tarina jsem nevěděla, docela ráda bych to viděla. Asi bych se prohýbala smíchy z Tarinovo reakce.
"Nečekal bych, že je zrovna on tvůj typ" odpoví upřímně a prohrábne si hebké vlasy, přičemž mi dá na odiv svůj vypracovaný biceps.
A v tom mě to trkne. Ti dva jsou si tak podobní! Ne tedy vzhledově, to jsou jako den a noc. Tarin je spíš hezký, díky měkkým rysům a úsměvu kluka od vedle. Nikolai je typem klasické ostré krásy, jako by byl socha, bez jediné chybičky. Když nepočítáte to opilecké tetování co má zezadu na stehni.
Ale povahově... Jsou si až moc podobní. Šarmantní, chytří, nebojácní, vypočítaví svůdníci kterým žena velmi snadno podlehne.
"Vážně by jsi to nečekal? A koho by jsi čekal?" usměju se kysele a opravdu mě zajímá jeho odpověď.
"No já nevím... Někoho jako jsem já. Divoký a nespoutaný, přesto šarmantní a okouzlující" mrkne na mě a já se hlasitě rozesměju. Přesně to je i Tarin! A něco podobného by určitě řekl také.
"Krom toho... Jsem princ, hodně by sis polepšila od obyčejné zlodějky" stáhne zamýšleně obočí a zamumlá "Pořád jsem ještě nezjistil jak jsi mi ukradla ty hodinky".
Kdyby jsi jen věděl, že nejsem pouhá zlodějka... Stejně jako ty jsem urozené krve.
Jeho poznámce ohledně hodinek nevěnuje pozornost, vždycky se to ze mě snaží vytáhnout.
"Oba jsme zloději, zřejmě proto si tak rozumíme. Ani jeden z nás nevyrostl v luxusním paláci jako ty" odpovím mu a zakroutím hlavou. A tohle je největší rozdíl mezi Tarinem a Nikolaiem.
Nikolai nemá tušení jaké to je vyrůstat bez rodiny, bez lásky a bez peněz. Tarin to zase ví až moc dobře.
"Měl by jsi se vrátit domů Nikolai. Alysia nedávno obdržela dopis, Varent se chystá do války. Měl by sis přestat hrát na dobrodruha a ujmout se příprav, jako správný princ" oznámím mu a do jeho očí se vloudí zklamaný výraz.
"Vždycky jsi uměla uzemnit moje vyhlídky na trochu svobody" odpoví trochu suše, nepopírám to, protože je to pravda.
"Pořád jsi svobodnější, než jsem kdy byla já" odpovím mu a on se zatváří omluvně, "No to máš pravdu" usměje se.
"Já vím, že by jsi radši běhal po světě a zažil dobrodružství... Ale narodil jsi se jako princ, tak se tak musíš chovat. Jednou z tebe možná bude král, pokud si tvůj otec nevybere Alysiu jako nástupnici,oba máte na trůn stejné právo, i když jste nevlastní sourozenci. Pokud si vybere jí- což je podle mě opravdu rozumný nápad- potom si můžeš dělat co chceš" poplácám ho po rameni a on přikývne. Ví to, protože jsem mu to už mockrát opakovala. Alysia je jeho o rok starší nevlastní sestra, mají různé matky, protože Alysiina matka zemřela při porodu. A tak se její otec později znovu oženil a splodil Nikolaie.
"Občas si přeju, abych mohl žít jako vy... Být nezodpovědný a zažívat dobrodružství podle chuti" usměju se, "Přiznávám, že jsem toho zažila docela hodně. Něco z toho si budu pamatovat až do konce života, ať už chci nebo ne".
Sice umí být rozmazlený princ, ale stejně jako Dante, má prostě v sobě něco, co skrývá hluboko pod dokonalým královským zevnějškem. Rozum a dobré srdce.
"Vrátíš se tedy do Varentu co nejdřív?" zeptám se ho a on přikývne, "Ale jo, dokážu být zodpovědný když chci" zakření se a obejme mě.
"A kdyby jsi se rozhodla, že Tarin pro tebe není, víš na koho se můžeš obrátit" ukáže na sebe palcem a nepřestává se usmívat "Buď opatrná, snad se brzo zase uvidíme" dodá shovívavě, zakroutím hlavou a usměju se na něj.
"To se, bohužel pro tebe, nejspíš jen tak nestane" odpovím mu, pokrčí rameny "Nikdy nevíš Scarlet, osud je nevyzpytatelný" otočí se k odchodu a pomalu se vzdaluje k davu lidí na náměstí.
"Nikolai!" zavolám na něj s úsměvem, zvědavě se otočí. "Nechybí ti něco?" zakřením se na něj a zahoupu ve vzduchu jeho měšcem. Okamžitě si sáhne do náprsní kapsy a urychleně se ke mě vrátí, vyškubne mi ho z ruky a vrátí ho zpět kam patří "Ty se nikdy nezměníš" zavrtí hlavou s úsměvem, "To nejspíš ne, stejně jako ty se nikdy nezměníš" zavolám za ním. Než zmizí v davu, ještě stihnu zahlédnout jeho úsměv, když odpoví "Já už jsem se ale změnil" .
Někde uvnitř mě se ozval neodbytný pocit, že už jsem se taky změnila. Snad k lepšímu.

From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno Where stories live. Discover now