From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

39. TÁBORÁK

"Zatraceně! Scarlet tohle mi nedělej! Budu z tebe mít infarkt... Jsi tak tichá, že tě nikdy neslyším přicházet" chytí se za hrudník Luca, který se zrovna díval do mého hrnce, který stojí na plotně.
"Promiň, prostě takhle chodím" pokrčím rameny a usměju se, přihodím do sáčku zbytek sušených bylin a vložím ho do vroucí vody v hrnci.
"Co se ti to stalo? Máš ve vlasech trávu. A zepředu-" otočím se na něj a on zmlkne, zakroutí hlavou, uchechtne se a vyjde ven.
Zadívám se co ho na mě tak pobavilo. Moje bílá košile má na sobě jasné barevné otisky Tarinových dlaní.
Sice jsme se oba po našem milování omyli v jezírku, ale na oblečení jsem se opravdu nedívala, když jsem se místo toho mohla kochat nahým Tarinem.
Protestoval jako malé dítě, že do té vody ani náhodou nevleze, že je moc studená... Tak jsem ho jemně vzala za ruku, postupně ho zatáhla až po pás do vody a řekla "Tady. Cítíš můj vnitřního plamen? Cítíš snad zimu, když se mě dotýkáš?" a přitiskla jsem si jeho dlaň mezi ňadra.
Přejel mi prstem mezi nimi a slibným hlubokým hlasem zašeptal "Už mi není ani trošičku chladno".
A tak jsme se pomilovali znovu, přímo ve vodě, vodopád nám prýštil na hlavu tisíce kapiček, když jsme oba znovu došli do sladkého konce.
"Tohohle se nikdy nenabažím" políbil mi krk a vynesl mě ven z vody, kde jsme se na zemi shoulili a užívali si přítomnost toho druhého, dokud se slunce nezačalo klonit k obzoru.
"Co to vaříš? Chtěla jsem začít dělat večeři" objeví se od schodů Rash a nadzvedne pokličku dřív než jí stačím odpovědět.
"Bylinky?" začuchá nad hrncem a tázavě se na mě zahledí, "Ano, bylinky. Věř mi, že ode mě by jsi nic jíst nechtěla... Umím jen vajíčka a i ta dost často přetáhnu" zažertuju.
"Co je to za bylinky? Nějaký čaj? Tu vůni neznám" dumá dál nad obsahem hrnce, takže si ani nevšimla mého zašpiněného oblečení.
"Dá se říct, že je to takový čaj" vezmu jí pokličku z ruky a vrátím jí na hrnec, snad do toho nebude dál šťourat.
Omyl. "Ale noták, jsem kuchařka, chci to vědět" zamrká na mě řasama a ústa se jí roztáhnou do nevinného širokého úsměvu.
Fajn. "Je to odvar na zabránění těhotenství. Spokojená?" zůstane na mě zírat a tvář se jí zbarví jako růžička, "Um, aha. Jasně. Promiň." vykoktá ze sebe až mě to rozesměje, "Jak je možné, že ho neznáš? Vždyť ho používá každá holka" zavrtím hlavou a ona ještě víc zrudne.
Trochu zvážním, "Neříkej mi... Kolik je ti Rash?", zeptám se jí, vlastně to ani nevím. Vypadá tak mladě, že jsem nad tím nikdy neuvažovala.
"Před pár týdny mi bylo sedmnáct" pípne, že jí sotva slyším, rukama si začne nervózně hladit cop. "A ty jsi ještě s nikým ne-...?" zeptám se překvapeně, je moc hezká a roztomilá, ani se mi tomu nechce věřit. Myslela jsem, že ona a Hunter spolu už něco měli...
"Nikdy" pípne znovu a zadívá se na mě jako by čekala, že jí to snad budu vytýkat. "Ale to přece nevadí. Každý si může čekat tak dlouho, jak uzná za vhodné" snažím se jí povzbudit a to jí trochu uklidní, zhluboka vydechne.
"To není že bych nechtěla... Hunter se mi moc líbí, víc než kdo předtím. Jen se toho prostě bojím " vyhrkne najednou a rozhlédne se jestli nás nikdo další neslyšel.
"Viděla jsi jak je Hunter velký? Jsem mu sotva po hrudník... Chápeš... Bojím se toho" přizná se mi a já tak úplně nevím jak zareagovat. Sama jsem s Hunterem párkrát spala, takže chápu co myslí. Jenže ten statný bojovník má něžnou duši, takže se nemá čeho bát.
"Nemusíš se ničeho bát, věř mi. Také jsem se toho bála a to jsem byla o rok mladší než ty... Ale prostě jsem do toho šla po hlavě a nakonec to byl hezký zážitek" povzbudím jí, neví co jiného bych jí na tohle téma mohla říct.
"Měla jsi toho kluka ráda? Byl to Tarin?" zeptá se a mě bodne v hrudi. Ne nebyl to Tarin, ale toho kluka jsem měla moc ráda, i když ne stejně jako mám teď Tarina.
"Měla jsem ho ráda jako bratra ve zbrani a velmi blízkého přítele. Ale ne, Tarin to nebyl", byl to Jacks. Myslela jsem si, že to děláme jako protislužbu jeden druhému, z blízkého přátelství, ale nikoliv z lásky. Jenže jen Bohyně ví, jestli už mě v tu dobu miloval nebo to ještě nevěděl.
Po kuchyňce se rozlije vůně bylin, odvar je hotov. Opatrně sejmu hrnec z ohně a Rash vykřikne. Zadívám se na ní co se stalo a ona v šoku zírá na mé ruce, hrnec jsem vzala bez utěrky do holých rukou.
"Jen klid. Nic mě nepopálí" usměju se a ukážu jí dlaň, ani malá spálenina. V klidu se zase posadí na židli a zakroutí hlavou. Naliji odvar do hrnku.
"Co já tady mezi vámi vůbec dělám? Nepatřím mezi vás... Nemám žádné schopnosti, neumím bojovat ani se bránit... Jsem pro vás jen přítěž" povzdechne si a já třísknu hrncem do škopku.
"Takhle nemluv! Jsi tu, protože tě máme rádi. Ale neříkej, že sem nepatříš... Jsi tu jako naše rodina, staráš se o nás a my o tebe. Všemu co umíme tě můžeme naučit... To, že nemáš žádné magické nadání nic neznamená, nedělá tě to o nic menší než nás" zaprotestuju a ona na mě vyvalí své čokoládové oči.
"No dobře, když to říkáš" odpoví, ale pořád je v jejím hlase cítit nedůvěra.
"Pokud chceš magické schopnosti, můžu se s tebou čas od času vyspat... Jestli ti to pomůže cítit se lépe" hodím po ní potměšilý úsměv a ona se rozesměje na celé kolo, přidám se k ní.
"Copak je tu tak k smíchu?" opře se o futro venkovních dveří Tarin a na tváři se mu objeví zvědavý úsměv.
Rash na mě mrkne "Děkuju" a potichu se vypaří ven k táboráku, který ostatní založili za chalupou.
"Ale nic. Jen jsme trochu vtipkovali" zavrtím hlavou a na tváři mám stále ještě úsměv, když si zavdám pořádný lok z hrnku. Bleh, hořký.
"Jo tak vtipkovali... Doufám, že ne na můj účet" přistoupí ke mě s přidrzlým úsměvem a chytí mě za boky tak prudce, že na něj vyleju trochu horkého odvaru.
"Au" sykne a trochu se odstrčí, "Nemáš být tak hrr" zakroutím hlavou a zbytek odvaru vypiju.
"Teď se mi na to opařené stehno budeš muset podívat, ty moje krásná léčitelko" zavrní a nasměřuje mou ruku na přední část svého stehna.
"No to bych asi měla" přitakám a vyzývavě se na něj usměju, když popadnu kapesník a namočím ho do studené vody.
"Asi by jsme měli jít někam víc do soukromí" zatáhnu ho za rukáv, ale on nehnutě stojí. "Všichni jsou venku" zavrčí a oči se mu dychtivě zalesknou, když si před ním pomalu kleknu.
Zadívám se ke dveřím, jestli někdo není poblíž, nikde ani žváčka. A tak mu pomalu rozvážu kalhoty a sundám je až ke kolenům. Snažím se soustředit na ošetření malé opařeniny, ale jde to dost těžko, když se kousek od mé hlavy stále zvětšuje jakási věc, která upoutává mou pozornost.
Přiložím studený kapesník na zasažené místo, když ho odtáhnu políbím zrůžovělou kůži a Tarinovi ujede syknutí. Ale ne bolestivé.
Usměju se na něj, když kapesník přiložím znovu a do druhé ruky vezmu jeho chloubu.
Pomalu se začnu spíše věnovat jeho místu rozkoše než té rance. Jsem to ale hrozná léčitelka usměju se a olíznu jeho chloubu po celé délce.
"Myslím, že tvoje léčba začíná zabírat" vydechne zprudka a křečovitě se chytí stolu, když ho vezmu do pusy. Hraju si s ním, jako by to byla ta nejlahodnější zmrzlina, kterou jsem kdy měla v puse. Zbožňuje to, každé líznutí, každý polibek a každý pohyb rukou v něm vyvolává šílenství.
Z úst mu unikají přidušené steny a sem tam zašeptá mé jméno, občas se zase dovolává Bohyně.
Užívám si jak se mu to líbí až dokud se křečovitě nezachytí stolu, zvrátí hlavu dozadu a já v puse konečně ucítím důkaz mé zručnosti.
Pomalu se postavím a u toho mu nandám kalhoty, je pořád celý ještě v euforii, když mu uvážu tkaničku a zašeptám mu do ucha "Myslím, že jsi vyléčen". Pomalu přikývne, nečekala jsem že v tomhle budu tak dobrá, zase tolikrát jsem to nedělala. "Už jsem zase jako rybička" políbí mě a v tu samou chvíli se otevřou dveře. "Tak jdete si upéct tu rybu nebo ne? Lézt po sobě můžete i později" ozve se Luca a nesouhlasně mlaskne. A to ani neví že nás málem vyrušil při něčem horším než při líbání.
"Už běžíme" ujistím ho a on přikývne a odejde. S Tarinem oba vybuchneme smíchy.