From The Ashes [Z Popela], 1. KNIHA - Dokončeno

21. DALŠÍ A DALŠÍ OTÁZKY

Počasí mi dnes v noci přeje, obloha je zatažená a tak měsíční světlo nepronikne na zem. Ideální na plížení se tak, aby vás bylo co nejméně vidět.
Asi by mi mělo vadit, že je prakticky tma, ale nevadí mi to. Co si jen pamatuji ve tmě umím vidět vcelku dobře, ne tak jako kočka nebo sova, ale rozhodně lépe než ostatní lidé, jak jsem zjistila, když jsem se jednou v noci plížila po Doupěti, pro něco dobrého k snědku do kuchyně s Jacksem. Oba jsme šli dost rychle a Jacks narazil do otevřených dveří, kterým jsem se já bez problému vyhla. Měl pak pěkný monokl a ještě týden potom jsem si z něj pak dělala legraci.
Povzdechnu si a opatrně kladu jednu nohu před druhou, aby mi nepodklouzly na kluzkých taškách. Je až směšné, že palác nemá žádnou hlídku na střechách a vyšších podlažích, sle ne že bych si chtěla stěžovat. Konečně rukou narazím na pevnou stěnu a oddechnu si, když jsem byla u prince v komnatě tak jsem si všímala všeho. A tím myslím úplně všeho. Například toho, že okno v jeho koupelně je jen kousek nad střechou, která je spojena s křídlem kde jsme ubytování. Jaká to příhodná věc.
Okno je otevřené a skrz sklo ven proniká slabé světlo, princ tedy nespí. Můj plán má jen jediný háček, vlastně je to spíš hák. Abych mohla s princem mluvit, musím se mu odhalit a pokud je posedlý a ne očarovaný... Zavrtím hlavou musím myslet pozitivně.
"Tak jo, jde se na to" zamumlám si na povzbuzení a vyhoupnu se na parapet, kde je pro mou smůlu okno otevřené jenom trochu a přesně tak, aby zmenšovalo prostor na manipulaci s ním. Nějak se mi ale podařilo ho otevřít a vklouznout dovnitř tiše jako myška. Dveře do komnaty jsou zavřené, ale nic za nimi neslyším. Možná že princ přece jenom už spí. Potichu dveře otevřu a rozhlednu se, kdepak princ nespí, sedí na vnitřním parapetu okna a dívá se ven, jeho pohled je jasnější než jaký jsem u něj do teď viděla, zamyšlený.
Odkašlu si, aby se nevylekal, ale stejně sebou poplašně škubl než se na mě zadíval. Čekala jsem že začne volat o pomoc stráží nebo tak něco, ale jeho reakce mě nadmíru znepokojila.
"Říkal jsem si kdy to přijde. Dělej co musíš" promluví a jeho tyrkysové oči vypadají smutně, ale hrdě s malou špetkou strachu.
"Já vás nepřišla zabít" odpovím mu a zvednu ruce do vzduchu ve smířlivém gestu, pravou rukou si pomalu sundám masku z obličeje. Když se na mě zadívá jeho oči se rozsvítí, "To jsi ty? To děvče co mě probudilo? Kdo jsi?", na tu poslední otázku bych taky moc ráda znala odpověď.
"Probudila jsem vás, vaše výsosti?" zeptám se nechápavě a ruce spustím dolů, "No ano. Tehdy na chodbě. Tvoje oči mě probraly z toho příšerného snění, i když jen na chvíli" jeho oči se lesknou upřímnou radostí nebo možná vděčností.
"Nechápu, vaše výsosti" vyslovím nahlas svoje myšlenky a trochu se k němu přiblížím.
"Jsem Dante, nemusíš mi říkat všemi tituly, které mám jenom díky tomu kdo byl můj otec" opřu se o rám jeho postele.
"Dobře Dante, já jsem Scarlet. Proč sis myslel, že tě jdu zabít? ", kysele se usměje "To není důležité. Důležité je, že díky tobě jsem se probudil", "Probudil, ale z čeho? " naléhám na něj, nervózně si upraví pomačkanou bílou košili, "Sám přesně nevím. Vím jen to, že po smrti otce jsem se začal cítit hůř a hůř, postupně jsem ztrácel kontrolu nad tím co dělám a co říkám... Poté už si pamatuji jen tebe, tvoje oči, které mě z toho probudili, bylo to jako rána do tváře. Pak se zase vše vrátilo, ale už jsem si uvědomoval, že mé tělo mě neposlouchá, že ten hlas, který mě vedl chce uvést do pohybu hrozné věci", zůstanu na něj hledět jako opařená.
"Jaký hlas? Jaké věci?" vypravím ze sebe nakonec a v hlavě mi začne šrotovat, vím přece jaký hlas, "Ten hlas mluvil dost divným jazykem, ale já mu rozuměl", přikývnu na srozumněnou "Jaké věci máš na mysli? " zeptám se ho a už tuším, že odpověď se mi nebude líbit. A že mě ani v nejmenším nepřekvapila.
"Revoluci... Ne, to není správné označení. Puč, chce vyvolat puč ve Varentu, už teď tam operují lidé, kteří všechny navádí proti tamní královské rodině. Chce udělat to samé co provedl se Sonemem, jenže horší. Tentokrát chce území plné lidí, ne jenom popela a kostí", ve Varentu se lidé obracejí proti rodu Winterhallů? Proč by to dělali? Varent vždycky žil v hojnosti pod laskavou vládou královské rodiny, ne jako tady.
"Víš kdo tě to ovládá? Je to královna?" popadnu ho naléhavě za paži a on se na mě překvapeně podívá, "Proč by mě moje matka-" větu však nedořekne, protože někdo začne odemykat dveře na chodbu.
Než se stihnou otevřít jsem pod princovou postelí a tisknu si prst na ústa, aby mlčel o mé přítomnosti. Slyším škrábání pera o papír a někdo otevře dveře, čímž do místnosti vpustí spoustu světla.
"Máte jít okamžitě se mnou vaše výsosti" řekne hlas od dveří a já se k nim podívám, podle obuvy a nohavic poznám že se jedná o vojáka.
"Co se děje?" dožaduje se odpovědi Dante a z místa se ani nehne, "Královna matka si vás přeje vidět", s čímž uvolní dveře, aby mohl Dante projít, ten váhavě vykročí. Než zavře dveře hodí po mě ustaraný pohled, nejspíš přemýšlí nad tím co jsem mu řekla o jeho matce.
Chvíli počkám až kroky na chodbě odezní a vylezu, na místě kde Dante seděl nechal lísteček. Psaný rychlým tahem, ale i tak úhledným rukopisem.
Zrcadlo za umyvadlem.
Přejdu tedy k místu, které mi popsal, musí to být něco důležitého, když mi to musel stihnout předat než si pro něj přišli.
Opatrně zrcadlem pohnu a vypadne na mě další papír. Je to složená vytržená stránka z knihy.

Rodina Redshire. Mužští příslušníci se vyznačují tyrkysovou barvou očí, kadeřemi políbenými sluncem a stejně tak i magickým nadáním. Každý mužský příslušník ve dne dovršení dospělosti obdrží jako dar od Bohyně znamení ukazující její požehnání, tedy vládnout magií stejně jako mečem. Znamení se objeví na spodní straně krku u pravého ramene.

Takže to znaménko co jsem u Danteho předtím na krku viděla bylo požehnání bohyně? Nebo spíše značka a důkaz, že magické nadání z téhle rodiny nezmizelo. Ale proč je to tak důležité?
Když nad tím tak přemýšlím, Loganovo znaménko jsem neviděla, ale to je nejspíš tím, že nosí vysoké límce. Jaképak síly asi Dante po otci zdědil? A proč je nepoužívá?