×Zkus Mě Donutit× ✔

4) Knihovna má oči

Probudila jsem se brzo ráno abych mohla navštívit knihovnu a dostudovat všechny přísady do lektvarů.

Můj hlavní cíl byl naučit se která přísada reáguje s jakou abych nic neodbouchla nebo někoho neotrávila.

Jak jsem tušila, v knihovně nikdo nebyl.

Chvíli jsem jen chodila mezi policemi a hledala správné oddělení.

Lektvary byly až na horní polici a tak jsem si na to vzala žebřík.

Když jsem prstem přejížděla po hřebátch knih, zmocnil se mě pocit, že mě někdo pozoruje a prudce jsem se otočila.

Nikde nikdo. Knihovna byla tichá a nehybná.

,,Jsem jen paranoidní," zašeptala jsem si pro sebe a vytáhla jsem z police první knihu.

,,Přísady do lektvarů všeho druhu," přečetla jsem nahlas.

,,To je kniha pro druhý ročník," ozval se hlas za knihovnou.

Vytáhla jsem pár knih abych měla dobrý výhled na druhou stranu.

,,Řekla bych dobré ráno, ale teď není dobré ani zdaleka," zavrčela jsem na profesora lektvarů, který znuděně seděl ve velkém křesle, nohu přes nohu a listoval v modrozlaté knize.

,,Kolik je hodin," zamumlal podrážděně profesor a narovnalse v křesle.

,,Nemám ponětí," přiznala jsem.

,,Přišla jsem sem před šestou, jak dlouho jste tady vy?"

,,Od včerejší noci," přiznal profesor a sebral pár poznámek a knih.

,,Nespal jste," usoudila jsem.

,,Vy jste vážně opožděná Alová," zasmál se temně profesor.

,,Celá škola si o mě myslí že jsem upír, takže spát nepotřebuji, nemyslíte?"

,,To je fakt moc hezký pane upír," zamumlala jsem a chtěla pomalu slézt ze žebříku, ale podklouzla mi noha a já se ve zběsilém strachu z pádu snažila zachytit čehokoliv.

Přitom jsem rukou srazila štos knih které se s bouchnutím rozletěly po podlaze.

,,Takže tahle studentka ničí nejen kotlíky, ale také knihy. Už teď vás nenávidím Alová," pronesl pan upír s náznakem ironie v hlase.

Rychle jsem pozbírala knihy ze země a vyběhla z knihovny.

*+*+*+*+*+*+*+*+*

,,To snad není pravda," mručela jsem u snídaně a vidličkou píchala do nebohého vajíčka.

,,Sleduje mě! Musel nějak vědět že tam dneska budu," vrčela jsem si pro sebe.

,,A víš kdo tě ještě sleduje?" zasmála se Cho a šťouchla do mě loktem.

,,Erik," vydechla zasněně.

Zvedla jsem oči a pohledem vyhledala Erika.

Opravdu se na mě díval a dokonce mi zamával.

,,No já se snad složím," vydechla jsem když Erik odvrátil pohled.

,,Tohle mi docela zlepšilo den," přiznala jsem.

Erik byl bezpochyby ten nejhezčí Havraspár vůbec. Jeho blond vlasy a jasně modré oči byly nepopsatelné.

Nebudu lhát, taková pozornost mi dokázala zlepšit den.

A co mi zlelšilo den ještě o stupeň víc? Dnes je výběr do turnaje tří kouzelnických škol což znamená, že nebudu zavřená ve sklepení s bublajicím kotlíkem.

Ale tahle událost pro mě neznamená jen volno. Všichni profesoři budou nastoupeni ve Velké síni a já budu mít dost času si zase ukradnout prince.

V hlavě se mi zrodil nápad, který jsem nemohla jen tak pustit z hlavy.

Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán.

*+*+*+*+*+*+*

Už vám něco prozrazují moje dovětky? Možná je ještě moc brzo.

*Aivi*