×Zkus Mě Donutit× ✔

19) Nevinny tanec

Večírek byl v plném proudu. Severus si zrovna povídal se starším kouzelnikem, který vypadal jako mrož v lidské podobě.

Rozhodla jsem se pořádně se najíst. Stůl s občerstvením přetékal dobrotami všeho druhu. Jídlo bylo seřazeno podle barev duhy, což vypadalo velice působivě.

Vybrala jsem si zelený trojúhelník a pomalu jsem ho přežvykovala.
Nemohla jsem si v hlavě urovnat jestli mi chutná, nebo jestli ho nemám okamžitě vyplivnout.

,,Indy Alová," ozval se za mnou příjemný, hutný hlas.

Otočila jsem se a spatřila blonďatého kluka s modrýma očima.

,,Jsem John Bree. Constance je moje profesorka."

,,Jo, to je ta protivná ženská," pokývala jsem hlavou.

,,Hele, tvůj profesor taky nevapadá jako lidumil," dloubl si do mě John.

,,Asi jsme na tom stejně," připustila jsem.

,,Jsem tady už dvě hodiny a šíleně se nudím," prozradil mi potichu John.

,,Nechceš si zatančit? Asi je to blbost, sotva se známe, ale vypadáš jako fajn holka."

Ano. Už teď jsem věděla že to je strašně špatný nápad. Prosím pochopte mě! Nikdo se ke mě tak hezky nechoval už hezkých pár měsíců.

Prostě jsem si s ním zatančila. A líbilo se mi to.

Vířili jsme kolem parketu, smáli se a povídali si o všem možném. Zase jsem se cítila, že někam patřím.

Ani na sekundu jsem si nevšimla Severusova pohledu, který mě propaloval při každém dalším tanečním kroku.

Cítila jsem se lehká. Jako by všechna bolest světa byla jen pohádkou.

A pak jsem uslyšela kovový hlas.

,,Prosíme soutěžící aby se dostavili na pódium. A mohli jsme tak započít další úspěšnou soutěž o korunku."

Společně s Johnem a dalšími účastníky jsme nastoupili do řady.

Všimla jsme si, že někteří studentu jsou dokonce starší než já a pocit lehkosti okamžitě zmizel.

,,Vylosujete si jeden lektvar, který uvaříte. Kdo bude mít nejlepší výsledek, vyhrává letošní kládní."

Drobná čarodějka obcházela všechny soutěžící s kloboukem a ti si pomalu losovali své lektvary.

Když se zastavila u mě a já sahala pro svůj lístek, zastavilo se mi srdce.

Vlkodlačí lektvar.

Promiň Severusi. Odjedeš domů bez Korunky.

Každý soutěžící se postavil ke stolu, kde už měl všechny potřebné přísady, ale i pár navíc. To jen aby vás to zmátlo.

,,Začněte," vykřikla malá čarodějka a všichni studenti začali krájet přísady a zatápět pod kotlíky.

Jen já jsem stála u svého stolu a skepticky pozorovala přihlížející.

,,Děje se něco slečno Alová?" zeptala se mile postarší čarodějka a členka komise.

,,Mám Vlkodlačí lektvar. Nemůžu ho uvařit v klasickém kotlíku," vysvětlila jsem pomalu.

,,Potřebuji zlatý."

Členka komise vesele zatleskala a mávnutím hůlky přivolala zlatý kotlík.

,,Výborně slečno Alová. Byl to jen takový drobný chyták. Nevěřila by jste kolik studentů se na to nachytalo."

Zdvořile jsem se usmála, i když mi do smíchu nebylo ani trochu. Musela jsem začít jednat.

Naposledy jsem zalétla pohledem k publiku. Severus na mě jen strnule hleděl. Z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst.

,,Nenechám tě být obyčejnou," zaznělo mi v hlavě.

A tak jsem začala vařit. Vzpomínala jsem na všechny poučky které mi Snape vtloukal do hlavy, na všechny drobnosti kterými se dal lektvar vylepšit.

Za chvíli jsem měla hotovo. Opatrně jsem nabrala malou ampulku letvaru a postavila ho před porotu.

A teď už jsem se mohla jen modlit.

Myslíte že oheň jde proti proudu?

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Tak co? Kdo nám vyhraje Korunku?

*Aivi*