×Zkus Mě Donutit× ✔

8) Jedovatý

Probudila jsem se na ošetřovně s ledově chladnou láhví u úst.

,,Vypij to," přikázal mi Severus.

Začala jsem prskat kolem sebe.

,,Sakra, Alová!" zavrčel profesor a ruce mi přitiskl k lehátku.

V tu chvíli jsem už byla šílená strachy.

Znovu se mi vybavila ta noc, kdy se nade mnou tenhle černovlasý profesor tyčil jako upír nad svou kořistí a zarýval do mě svůj pohled.

Někdo mi otevřel pusu a nalil do ni obsah Severusovy lahvičky.

Severus mě však stále tiskl k lehátku a držel mi ruce vedle hlavy.

Pevně jsem zavřela oči.

,,Pusť mě," zaprosila jsem bolestně.

Severus se pomalu odtáhl.

,,Otrava," konstatoval pomalu.

,,Velmi silný jed Saup. Máš štěstí, že žiješ."

,,Máš štěstí, že Severus nesdílí tvůj odpor, pomoci tomu druhému," zamručel unaveně Brumbál.

,,Měla by si mu poděkovat, Indy. Zachránil ti život."

*+*+*+*+*+*+*

Nikomu jsem neděkovala. Jen jsem vzlykala do polštáře tak dlouho, dokud jsem neusnula.

,,Proč Havraspáři strkají nos do věcí, kterým nerozumí?" zamumlal Severus.

Seděl tady už hodinu a půl. Nechápala jsem proč, ale nebylo mi to ani trochu příjemné.

,,Proč mají Zmijozelové potřebu všem dokazovat, jak jsou nedotknutelní?"

Severus se ušklíbl.

,,Jed Saup je vysoce toxický jed získaný z těl Setupů. Jsou to nachoví brouci nacházející se v domech..."

,,Proč mi tohle říkáte?" zamumlala jsem unaveně.

Neměla jsem dostatek síly být jedovatá natož pak se ho bát.

,,Říkám vám to, protože to já vás otrávil. Když jste mě uhodila, měl jsem v ruce zrovna žihadlo Setupa.

Chtěl jsem ho použít jako názornou ukázku k dalším pokusům, ale váš pohlavek mi všechny plány nádherně zhatil. Věřte mi, že jsem nevěděl, že jste se o to žihadlo poranila.

Můžete si o mě myslet co chcete, Alová, ale mé výhrůžky jsou většinou jen strašáci. Nejsem vrah ani sadista.

Kdyby jste zemřela, do smrti bych si to vyčítal."

,,Nepamatuji se, že bych se o něco škrábla," řekla jsem tiše.

,,To dozajista ne, ve vašem stavu bych se ani nedivil," odpověděl klidně Severus.

,,Saup je sám osobě nebezpečný, jen když ho máte v těle dost dlouho. Kdyby vaše tělo neprodělalo tolik stresu, umřela by jste naprosto bezbolestně a náhle."

Nehnutě jsem ležela. V hlavě jsem měla nepořádek.

,,Jste vážně strašidelnej," zamumlal jsem do polštáře.

,,Pokusím se vyhrát tu pitomou Korunku, ale slibte mi jednu věc."

,,Poslouchám," řekl Severus.

,,Změňte si to pitomý jméno, nemůžu vám z vážnou tváří říkat profesore Spejble."

*+*+*+*+*+*+*+*

,,Žíni z jednorožce," diktoval Severus a poťukával přitom dlouhým prstem o lavici.

Byly to dva dny od mého pobytu na ošetřovně. Kupodivu jsem se zotavila docela rychle a má výuka začala okamžitě.

Tisíce knih o lektvarech, přísady všech druhů, husté břečky všech barev.
To byl pro teď můj život.

Severus si asi uvědomil, že pokud se jeho chování nezlepší, žádná Korunka nebude.

Já jsem se zapřísahla, že z toho netopýra nebudu vystrašená jako malé dítě, ale že se pokusím o co nejlepší výkon.

Možná že jsme si to navzájem dlužili, možná to byl osud, ale každým dnem jsem byla v umění lektvarů lepší a Severus byl spokojenější.

Oheň spálí na popel minulost, ale budoucnosti se dotknout nemůže.

*+*+*+*+*+*+*

Jaký z toho máte zatím pocit?

*Aivi*