×Zkus Mě Donutit× ✔

9) Jak se nebát

,,Dokáže mě lektvar udělat vetší?"

,,Ano, i takové lektvary existují. Ale nechápu na co by ti byly."

Severus stál nad mým kotlíkem a hlídal mě jako pes svou kost.

,,Kdybych byla větší, možná bych se vás tolik nebála," zamručela jsem.

,,Bože, Indy," zanaříkal Severus.

,,Víš, že jsi dost otravná?"

,,Už to mám!" zasmála jsem se.

,,Musíte mi o sobě říct něco trapného. Nemůžu se bát člověka, který jí gumové medvídky nebo miluje koťátka."

,,To je příšerný nápad. Míchej to nebo to nezhoustne," přikázal Severus ostře.

,,Já mám třeba ráda růžovou barvu. Máte taky rád růžovou barvu pane profesore?"

,,Ano a taky duhu a jednorožce," zavrčel Severus a klepl hůlkou do kotlíku, načeš začala hustá kapalina bublat.

,,Na co to vlastně je?" zeptala jsem se a obezřetně sledovala bublající kotlík.

,,Vyléčí to artrózu," vysvětlil trpělivě profesor.

,,To je co?"

,,To je onemocnění kloubů, Indy Alová! Jsi studentka čtvrtého ročníku! Co děláš v hodinách studie mudlů?"

,,Většinou si kreslím," přiznala jsem.

,,Jestli sis kreslila i u lektvarů, vůbec se nedivím tvé neznalosti."

Severus odstavil kotlík z ohně.

,,Za pět minut tam přidáš mátu."

,,Proč mátu?"

,,Aby mudlům nesmrdělo z pusy," protáhl Severus a začal líně listovat učebnicí.

,,V hodinách lektvarů jsem si nekreslila," přiznala jsem se.

,,Ale znám někoho, kdo ano."

,,Tak mi to povězte, umírám zvědavostí," protáhl Severus s absolutním nezájmem v hlase.

,,Lhala jsem, už se vás nebojím," doznala jsem se konečně.

,,Co tak najednou?"

,,Jsem Havraspárka. Když vedle sebe položíte dvě velmi podobná písma dám si dvě a dvě dohromady Princi dvoji krve."

Severus se zamračil.

,,Teď píšu úplně jinak," zamumlal, ale než si stačil uvědomit, co vypustil z pusy, bylo už pozdě.

,,Učil jste mě tři roky a ani jste o tom nevěděl," smála jsem se.

,,Jsem rád, že jsem o tom nevěděl. Z tak příšerných výsledků by mě nejspíš ranila mrtvice."

,,Mrtvice je taky nemoc kloubů?" neodpustila jsem si poznámku.

*+*+*+*+*+*+*

Celý měsíc jsem míchala podivné směsi v kotlících, Severus mě nenechal ani na moment odpočinout. Pořád jsem si nepamatovala jeho příjmení.

Za ten měsíc jsem pochopila pár důležitých věcí.

Ta první byla, že Harry Potter je nejlepší krotitel draků široko daleko.

Ta druhá byla, že se Severusem se dalo vcelku vycházek. Bylo na něm znát, že má radost z mého dosavadního postupu (pokud tedy slovo radost bylo v jeho slovníku).

Ta třetí byla, že mě začaly lektvary až nezdravě bavit.

No sakra! Byla jsem naprosto zamilovaná do lektvarů, což bylo v mém případě dobře... Nebo ne?

Trávila jsem v tom sklepení až moc času. Nevím jestli za to mohly ty výpary nebo jen moje vlastní ctižádostivost, ale tři roky zanedbané práce jsem dohnala během měsíce.

Všechna ta precizní práce, všechny voňavé květiny.

Zamilovala jsem se do učení...

Teď už chápu proč jsem Havraspár.

A pak se to stalo.

Oheň vypadá hrozivě, ale voda ho dokáže zkrotit.

*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*