×Zkus Mě Donutit× ✔

24) Ponožky

Celý den jsem si všímala nepatrných drobností spojených s vodou.

Dokázala jsem odpuzovat kapky vody jako když date vedle sebe magnety nesprávnou stranou.

Bohužel má věčná zamyšlenost si vyžádala své objeti.

V hodinách přeměňování jsem byla naprosto nepoužitelná a tak mi profesorka McGonagalová zajistila nádherný školní trest.

Po večeři jsem se dostavila do Síně slávy a pod dohledem školníka a paní Norrisové vydrhla všechny trofeje.

Trvalo mi snad tři hodiny než jsem všechny trofeje poctivě vyčistila a mohla se vrátit do pokoje.

Bylo pozdě večer a já už zase packala černočernou tmou.

Najednou jsem se zastavila. Byl to takový ten pocit, kdy nevíte přesně proč, ale něco vám říká aby jste šli úplně jinam.

Neznáte ho? No dobře, ale v dobrých knihách se alespoň jednou objeví.

Místnost byla prázdná. Pomalu jsem se přemístila do středu místnosti a pomalu se otočila.

Málem jsem dostala infark.

,,Sakra já... zrovna jsem šla spát, fakt!"

Ještě chvíli jsem se zběsile snažila ospravedlnit svou přítomnost před Severusem který stál uprostřed místnosti.

Ale něco bylo jinak.

Nemluvil. Nehýbal se. Jen dvakrát rychle zamrkal a nahnul hlavu na stranu.

Až teď mi došlo, že se nedívám na skutečného Severuse. Dívala jsem se do zrcadla.

Udělala jsem krok blíž a zaklepala na sklo.

Nic nevšedního. Prostě sklo.

Zrcadlový Severus se ani nepohnul. Stál a zíral ne mě.

,,To je fakt šílený," vzdychla jsem.

,,Jsi první člověk co se lekl tohoto zrcadla Indy."

Ze stínu vyšel usměvavý Brumbál.

,,No sakra! Já mám dneska smůlu," postěžovala jsem si.

,,No fajn tak o kolik bodů přijdeme?"

Brumbál se jen tiše zasmál.

,,Tohle zrcadlo jsem nechal přivést speciálně pro tebe Indy," prozradil ředitel.

,,Pomůže ti si uvědomit, co je pro tebe důležité."

Trochu mě vytočilo, že se mi Brumbál už zase snaží kecat do života.

,,Co přesně to zrcadlo ukazuje?" zeptala jsem se obezřetně.

,,Ukazuje to, po čem toužíme, ale sami si to nikdy nepřiznáme."

To sedí! Snape co vás neuráží? To bude můj největší sen!

,,Co tam vidíte?" zeptala jsem se ho opovážlivě.

,,No, vidím sám sebe jak držím huňaté ponožky. Ponožek člověk nikdy nemá dost."

Nevěřícně jsem zakroutila hlavou.

,,To říkáte všem? Chcete mi nakecat že nejmocnější čaroděj a ředitel prestižní školy si nedokáže pořídit ponožky?"

,,Harry mi na to skočil," pokrčil rameny Brumbál.

,,Nejsem Harry. Nechte si svoje tajnosti, já odcházím spát."

,,Počkat Indy!" zastavil mě Brumbálův hlas.

,,To mi ani neřekneš co v tom zrcadle vidíš ty?"

Pomalu jsem se otočila k mlčenlivém Snapeovi.

Jeho ruka se dychtivě dotýkala skla.

Byla tak blízko! A přitom tak daleko.

Tohle nebylo skutečné. Tohle zrcadlo nevědělo co chci. Lhalo a chtělo mě stáhnout do své proklaté lži z které nebude cesty ven.

Kdybych se natáhla a přiložila svou dlaň na místo, kde byla dlaň zrcadlového Severuse, dozajista byl podlehla svému vlastnímu klamu.

,,No tak co tam vidíš?" přerušil mě Brumbál.

Podívala jsem se vymyšlenému Snapeovi do očí.

,,Ponožky," odpověděla jsem poklidně a vydala se do svého pokoje.

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Co vidíte v zrcadle vy?

*Aivi*