×Zkus Mě Donutit× ✔

35) Kotlík plný horké lásky

Další zchůze se měla konat až za týden.

Uvědomila jsem si že v hlavním štábu je zatracená nuda.

Paní Weaslyová všem přidělila domácí práce a my jsme museli poslušně uklízet.

Sem tam se zastavil některý z členů řádu, ale když zjistil, že paní Weaslyová plánuje kompletní rekonstrukci celého domu a chce do ni zapojit všechny přítomné, obvykle zase rychle zmizeli.

Harry se často zamykal s Ronem a Hermionou o samotě a kuli pikle.

Ginny jen nervózně pochodovala po domě a čas od času něco nakopla.

A já poslušně plnila všechny úkoly, jenž mi Molly dala.

Bylo příjemné si jen tak vyčistit hlavu u zametání nebo vytírání podlahy.

Dnes jsem prozměnu čistila krb a prospěvovala jsem si u toho Mollyinu oblíbenou písničku Kotlík plný horké lásky.

,,Klap, klap, kotlík zamíchej,
bum bác polibek mi dej!"

Byla to naprosto otřesná písnička, která se vám dostala do hlavy hned po prvním poslechu.

Stoupla jsem si na špičky abych dosáhla na okrasnou polici a mé jednoduché modré šaty se mi omotoly kolem kotníků.

,,Dej, dej pusu jednu nebo dvě.
Míchám teď kotlík svůj,
už na mě nečekej."

Když jsem dozpívala druhou sloku a chtěla se vrhnout na utírání druhé poličky, zavřely se za mnou s třísknutím dveře.

Poděšeně jsem nadskočila a otočila se.

V místnosti se mnou nikdo nebyl.

Tedy alespoň nikdo živý.

Na stoje se skvěla zelená obálka.

Přiskočila jsem ke stolu a rozškubla ji.

Na stůl vypadla tenká knížečka. Spíš brožůra.

Elementaristé současnosti.

Aniž bych přemýšlela co dělám, vyletěla jsem z místnosti.

Nikdo nikde.

Tentokrát se z toho už nevykroutí.

Vrhla jsem se k vchodovým dveřím a ven z domu.

Venku lilo jako z konve. Mé jemné šaty okamžitě promokly a jejich váha mě táhla k zemi.

Vůbec mi na tom nezáleželo. Vrhla jsem se k černé postavě s deštníkem v ruce.

Severus šel dál s hlavou sklopenou k zemi.

Doběhla jsem ho a vzala ho za rukáv.

Severus se konečně otočil a nevěřícně se na mě podíval.

Až teď jsem si uvědomila jak vypadám.

Zmáčená od hlavy k patě, bosé nohy v kaluži, šaty zablácené.

,,To je všechno? Další knížka a ani jediné slovo? Hrajeme snad nějakou hru? Pokaždé když udělám něco dobře dostanu od tebe další knížku jako pes dostává od svého pána pamlsky?"

Severus mlčel.

,,Přestaň mě ignorovat!" zavrčela jsem temně a odhrnula si mokrý pramen vlasů z obličeje.

,,Není to obyčejná kniha. Elementaristika je težká. Tahle brožůrka by ti mohla dost pomoct," řekla pomalu.

Ta blbá knížka. Kdybych jí teď měla v ruce, přetáhla bych ho s ní přes ten jeho křivej nos, až by se mu narovnal.

,,Příště mi dej radši poezii," štěkla jsem a vydala se zpátky.

A teď by se mělo něco stát. Měl by mě zastavit a říct mi jak mě miluje nebo tak něco.

Bohužel se nic takového nestalo a já za sebou posrážděně zabouchla dveře.

Potvrdilo se mi jen to, co už jsem dávno věděla.

Byla jsem mu naprosto ukradená.

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Výzva číslo. 2. *EXTRÉMNÍ*
Narovnej Snapeovi nos.

*Aivi*