×Zkus Mě Donutit× ✔

22) Vánoce

Každý rok jsem Vánoce trávila v Bradavicích.

Ne že bych vyloženě chtěla, ale neměla jsem kam jinam jít.

Zkuste si tipnout kolik lidí ná Vánoce zůstalo na hradě?

Já, Harry, nějakej týpek ze Zmijozelu a dva Mrzimoři.

Beru to pozitivně. Mám pro sebe celou společenskou místnost.

I učitelský sbor se rozprchl domů. Na hradě zůstal jen ředitel Brumbál, který si do svého plnovousu navěšel baňky, profesorka McGonagalová, která si vzala špičatý klobouk který spíš připomínal Santovu čepici, a profesor Kratiknot.

Ano, i Severus opustil Bradavice a když zjistíte, že i nejosamělejší člověk na světě má s kým trávit Vánoce, máte náladu pod psa.

Věnovala jsem se výzdobě, pomáhala domácím skřítkům vařit slavnostní pokrmy, postavila jsem asi tisíc sněhuláků, zabalila jsem tunu dárků a samotu zapíjela litry horké čokolády.

To všechno jen proto, abych nemusela myslet na ten podivný pocit v žaludku. Asi jsem byla nemocná, nebo jsem jen doufala, že konečně prožiju Vánoce s někým, komu nejsem kompletně ukradená.

Zase jsem se mýlila. Severusovi jsem byla úplně jedno. Hlavní pro něho byla Korunka. Určitě mě měl plné zuby a těšil se, až odtud vypadne.

,,Nemáme třeba třpytky? Myslím že by to dost oživilo ty nudné stoly."

,,Nemáme Indy a nehodlám jíst Vánoční hostinu ve třpytkách," odpověděl podrážděně profesor Kratiknot.

,,Fajn, tak co zkusit jen konfety nebo..."

,,Alová to se vážně tak moc nudíte?"

Profesorskému sboru začínala pomalu docházet trpělivost.

Včera jsem podpálila stromeček protože jsem si myslela, že není dost osvětlený.

Ale nebyla to moje chyba! Vážně nebyl osvětlený!

Vánoce byly tady. Vlastně to byl stejný den jako každý druhý.

Ráno jsem se nacpala cukrovím, odpoledne jsem postavila asi deset sněhuláků a večer se převalovala v posteli a nemohla usnout.

Víte, Vánoce pro vás stratí kouzlo když každý rok zajídáte samotu a můžete se těšit jen na jeden dárek od Brumbála, který obvykle představuje buď knihu, nebo ponožky.

Čekáte na romantický zvrat kdy se pod mým stromečkem objeví ještě jeden zelený dárek od Severuse?

Tohle není pohádka kde se vám splní všechny vaše sny. Jako každý rok jsem dostala modré ponožky.

Nic víc. Jsem mu ukradená. Nemá cenu to rozmazávat.

Radši půjdu postavit další sněhuláky.

*+*+*+*+*+*+*

,,Kdo sakra zabarikádoval celou školu sněhuláky?" uslyšela jsem přes dveře povědomý hlas.

Takže Severus se nám vrátil o něco dřív? No a co já s tím? Trucuju!

Svezla jsem se hlouběji do křesla a předstírala, že jsem ponořená do četby.

,,Proč mám v posteli sněhuláka Alová!" ječel Severus a bušil do mých dveří.

Aha! Moje pomsta byla odhalena.

Vyskočila jsem z křesla a otevřela dveře.

,,Dobrý večer. Líbí se ti můj dárek?"

Severus nechápavě zamrkal.

,,No jistě, asi to není úplně nejlepší dárek, ale alespoň jsi nějaký dostal."

Chtěla jsem mu praštit dveřmi před obličejem, ale Severus byl rychlejší a zabrzdil je nohou.

,,Tohle ti posílá moje babička," vytáhl malou krabičku.

,,Moje sova včera umrzla," postěžoval si.

,,Pokud ještě jednou najdu nějakou zmrzlou věc v mé posteli, vyletíš z téhle školy dřív než řekneš sněhulák."

Vzala jsem si od něho malou krabičku.

,,Děkuji," zamručela jsem.

,,Až se toho sněhu budeš zbavovat, nezapomeň kouknout pod polštář. Já na dárky totiž nezapomínám."

Zavřela jsem mu dveře před nosem a rozbalila jsem malou krabičku.

Vážně se nebudu ptát odkud mě Severusova babička zná. Možná o mě Severus mluvil. No asi nijak zvlášť, když mi nebyl schopný dát ani dárek.

Jeho babča mi ovšem dala nádherný zelenomodrý náramek.

Ptáte se co jsem mu pod polštářem nechala já?

Dobře nechám vás hádat.

Je to růžové, malé a hrozně roztomilé.

A teď se vás zeptám. Jak moc sladce bude vypadat Snape s trpaslenkou na rameni?

Oheň dokáže vyvolat vodopád slz. Proč by sám sebe vystavoval takovému nebezpečí? Vždyť voda ho může uhasit.
Pravdou je, že i oheň se čas od času potřebuje bát.

*+*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*