×Zkus Mě Donutit× ✔

56) Zrádce

Severus procházel sterilní místností.

Byl jako pěst na oko mezi vší tou bílou, ale právě ho absolutně nezajímalo, že se na něj všichni dívají.

Šel rychle, jako by přesně věděl, kam má jít.

Zabočil do uličky a zastavil se u pokoje číslo dvacet dva.

Pomalu otevřel dveře a zmizel vevnitř.

Mood ležela v posteli, bledá pokožka, která se v rodině Snapeů dědila stejně jako černé vlasy, teď měla nezdravě nažloutlou barvu a v prstech křečovitě svírala přikrývku.

Severus přešel přes místnost až k Moodině posteli a posadil se na židli vedle lůžka.

Mood pootevřela oči a zlehka se usmála.

Severus nevěděl, co přesně má říct. Nikdy tuhle situaci nezažil.

Mood ovšem vzala, jako vždy, situaci do svých rukou.

,,Jaký je to pocit?" zeptala se chraplavě.

,,Vidět tě tady?" nechápal Severus.

,,Nevědět jak to celé dopadne," vysvětlila Mood šeptem a ztěžka polka.

,,Život je samé překvapení," odpověděl po chvíli Severus a chytil Mood za ruku.

Když byl s ní, nebyl ani Smrtijed, ani učitel, ani nedostupný muž plný tajemství. Byl prostě on. Kluk, který se bál spát s otevřenou skříní, chlapec milující knihy a umění, muž jenž dokázal vždy zvolit správnou možnost, i kdyby mu to mělo zničit život.

Tohle byl on a Mood ho tak viděla.

,,Severusi, chtěla bych ti moc říct, jak to celé dopadne, na co si máš dát pozor a co máš přesně udělat, ale dál než za svou smrt nevidím," vzdychla unaveně.

Severus zavřel oči a zatnul zuby.

,,Nemůžu ti říct, co se stane, ale můžu ti dát radu," pokračovala Mood.

,,Indy je moc hodná a statečná dívka. Neodmítej ji. Je fuk že je mladší, nebo že je to nemorální. Na tomhle světě tě někdo musí mít rád a já už bohužel nemůžu."

Severus těžce zasípal a oči se mu zalily slzami.

,,Nemůžeš jít," vysypal ze sebe těžce,

,,Potřebuji tě."

,,Potřebuješ si věřit," odporovala mu Mood.

Na to se těžce rozkašlala a chytila se kraje postele.

Severus se nahnul nad postel, připraven své babičce poskytnout pomoc.

Mood z posledních sil zvedla ruku a dotkla se Severusovy tváře.

,,Uhlíčku, vždycky jsi věděl, co je správné. Nepotřebuješ mě, abych ti řekla, co se stane dál, potřebuješ být sám sebou."

Severus se ani nepohnul, hleděl do Moodiných černých očí až do konce. Až do poslední chvíle, než její ruka nespadla zpět do postele a její ústa nepromluvila naposled.

Mood zemřela a Severusovo srdce utrpělo další ránu.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Když se Severus vrátil do Bradavic, nechtěl nic jiného než se zavřít v pracovně a vypořádat se se smutkem po svém.

Nakonec se však rozhodl spravit o Moodině smrti Indy.

Než se však stačil rozhodnout, málem se na chodbě srazil s Draco Malfoyem.

,,Umbridgeová si vás přeje vidět," vřískl a zmizel v zatáčce.

Severus nestihl ani zareagovat na Drackovy neomalené způsoby.

Nakonec se však po schodech vydal do kabinetu Umbridgeové.

Dveře do kabinetu byly otevřené a Snape zahlédl Umbridgeovou, jak zrovna vrazila facku Potterovi.

Jindy by mu tento pohled zvedl náladu, ale dnes ne.

,,Volala jste mne," pronesl temně, aby na sebe upoutal pozornost.

,,Snape!" vykřikla Umbridgeová potěšeně.

,,Budeme potřebovat Veritasérum a bude ho potřeba hodně," poručila.

Snape rychle přelétl pohledem místnost. Indy nikde.

,,Všechen jste vypotřebovala na studenty," informoval ji Severus.

,,Tak udělej další," poroučela Umbridgeová dál.

Severus by mohl zdlouhavě vysvětlovat, proč nemůže udělat Veritasérum zrovna teď, dnes však neměl chuť někoho poučovat.

,,Jistě," pronesl tiše a otočil se k odchodu.

,,Má Tichošlápka," zakřičel za ním Harry.

Severus bolestně zavřel oči.

Indy bude muset počkat. 

*+*+*+*+*+*+*

Já se omlouvám... Ale musela jsem

*Aivi*