×Zkus Mě Donutit× ✔

50) Dárek

Severus se o mou zábavu postaral. Celý den mě jen nutil do učení a nepouštěl ke mně Mood ani na krok.

Možná to bylo dobře. Pokud chci udělat NKÚ a vyhrát Korunku, měla bych se snažit.

Severus vypadal daleko uvolněněji než kdy jindy. I když byl pořád přísný a arogantní, působil šťastně. I proto mi dlouhé hodiny učení nevadily.

Několikrát jsem ho přistihla, jak se zasněně dívá z okna.

Korunka měla vypuknout za pět dní a Severus mi vyjednal uvolnění ve škole, abych mohla v poklidu studovat.

A tak jsem studovala.

Mood jsem za celý den neviděla, ale předpokládala jsem, že je pořád v domě, jelikož byl nachystaný i oběd i večeře a to každý den.

V pondělí jsem si konečně pochopila, proč jsem jí celé dny neviděla.

Severus seděl u stolu a psal dopis Brumbálovi a já si už po dvacáté četla Příručku lektvarů.

V tom do místnosti vpadla Mood s velkou krabicí v ruce.

,,Nech nás o samotě Uhlíku, tohle je mezi námi děvčaty."

Snape zamumlal něco o tom, že už je dospělý a vyprošuje si tu hloupou přezdívku, ale místnost okamžitě opustil.

,,Co se děje?" nechápala jsem.

,,Indy, chci aby jsi měla něco ode mě. Něco, co by ti mne připomnělo. Vím, že se neznáme dlouho. ale za tu dobu jsem si tě moc oblíbila."

,,Pokud si tohle nevezmeš jako dárek, ber to jako poděkování za všechno co pro něho děláš," pohodila hlavou ke dveřím.

,,Mood, já pro něj ale nic nedělám," oponovala jsem.

,,Máš ho ráda, a to je největší dar, který můžeš darovat," usmála se Mood a podala mi krabici.

,,Zjistila jsem si povinnou barvu a tvoje míry jsem vzala od oka."

Rozbalila jsem krabici a vytáhla z ní nádherné, bleděmodré šaty.

Živůtek do tvaru srdce přecházel v dlouhé rukávy s odhalenými rameny. Od pasu dolů byly šaty protkané stříbrnými nitkami.

,, Jsou nádherné," vydechla jsem.

,,No tak stařenku nenapínej a obleč si je," popohnala mě Mood.

Když jsem si šaty oblékla, musela jsem se sama sebe ptát, proč mám zrovna já takové štěstí v neštěstí.

,,Padnou ti, to se mi ulevilo," zasmála se Mood a vytáhla z krabice škrabošku.

,,Musela jsem zvolit modrou, kvůli tvé koleji a tak jsem vybrala Popelku."

,,Co je Popelka?" nechápala jsem.

,,Mudlovská pohádka," vysvětlila Mood.

,,Je v druhé poličce u okna na pravé straně, můžeš si jí potom půjčit. Teď bys ale měla jít zase studovat nebo nás oba Uhlík zapálí pohledem."

,,To je dost možné," zasmála jsem se.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Severus nás nepodpálil, ani se nijak nezlobil, což bylo dost zvláštní.

Po večeři jsem si udělal čas na věhlasnou Popelku.

Dost mě pobavily dětské kostrbaté poznámky po stranách textu.

Mladý Severus si zřejmě myslel, že kouzlo zkušeného kouzelníka vydrží daleko déle než jen do půlnoci a také dost pochyboval o tom, že by byla Popelka jediná, komu by skleněné boty seděly.

Na zadní straně jsem objevila dlouhé pojednání o tom, proč jsou skleněné boty naprostá hloupost.

Vzhlédla jsem od knihy a zaznamenala, že mě Snape pozoruje.

,,Co si o skleněných botách myslíš teď?" zeptala jsem se s úsměvem.

,,Myslím si, že by ti moc slušely. Hlavně ty bolestné grimasy, které by jsi předváděla na tanečním parketu," odpověděl zcela vážně.

,,Mám to brát jako vyzvání k tanci?" nadzvedla jsem obočí.

Severus se jen ušklíbl a zase se zabral do čtení.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Skleněné boty? Indy chce být stylová.

*Aivi*