×Zkus Mě Donutit× ✔

43) Noční překvapení

Škubnutím jsem se probudila.

Chvíli jsem netušila, kde to vlastně jsem, ale po chvíli jsem se zorientovala.

Nad mou postelí stála profesorka McGonagalová a přísně se mračila.

,,Pojďte se mnou, Alová, ale rychle," zavelela a odešla z dívčí ložnice.

V tu ránu jsem byla vzhůru.

Vyběhla jsem z pokoje bez bot, jen v noční košili.

McGonagalová se hnala po schodišti a já v těsném závěsu za ní.

Kabinet ředitele Bradavic byl nezvykle klidný vzhledem k tomu, kolik lidí v místnosti bylo.

Harry přerývavě dýchal a zíral do země, Ron s Hermionou po jeho boku, Fred a George Weasleyovi stáli opodál a opírali se o zeď, nejmladší Weasleyová seděla v křesle, Brumbál pochodoval po místnosti a mračil se jako noc a nakonec Severus který stál u bidýlka s fénixem a zkoumal jeho nádherné peří.

McGonagalová mi pokynula ke křeslu.

,,Posaďte se, Alová, bude nám to chvíli trvat."

,,Co přesně vám bude trvat?" nechápala jsem ale posadila jsem se, nohy i ruce promrzlé na kost.

,,Artur Weasly byl dnes večer napaden. Dnes všechny jeho děti a pan Potter odjedou do štábu. Jako členka Řádu by jste měla jet taky," vysvětlila McGonagalová.

Otřásla jsem se, spíš zimou než odporem a přitáhla si nohy k tělu.

,,To je samozřejmost," vychrlila jsem a při posledním slově mi zacvakaly zuby tak silně, že to probudilo i Pottera z tranzu.

,,Minervo," zavrčel Snape temně.

,,Upozorňuji tě, že pokud mi nastydne studentka a nebude se moci zúčastnit Korunky, osobně se postarám, aby vás vyhodili!"

S těmi slovy ze sebe setřásl svůj pověstně dlouhý plášť a hodil mi ho.

,,Budu ho chtít zpátky," zamumlal zlostně.

Asi bych se divila, nebo bych se červenala, možná bych se i usmála na Freda a George, kterým spadla brada až na zem, ale na to mi byla až moc velká zima.

,,Ve štábu zůstanete přes Vánoce," přešla ten incident McGonagalová.

,,Všechny úkoly vám budou zaslány, nemějte strach," obrátila se na dvojčata s přísným výrazem.

,,A co se týče Korunky," obrátila se pro změnu k Severusovi, ,,abych celý rok neposlouchala jak kňučíš, že jsem ti zmařila výhru, můžeš vést přípravu ve štábu."

Snape se zhluboka nadechl, jako by se chtěl pustit do hádky, místo toho se však zaměřil chladným pohledem na Rona, který zrovna tlumil výbuch smíchu.

,,Je čas," přerušil nás hlasitě Brumbál.

Než jsme se nadáli, stáli jsme všichni u krbu, třímali jsme letax a než jsme stačili zaznamenat, co se vlastně stalo, vítalo nás teplo hlavního štábu.

Paní Weasleyová seděla u stolu a tiše brečela.

Všechny její děti se k ní sesypali a následovalo ticho.

Takové to ticho, které vydá za tisíc slov. Ticho zlomené matky a jejich dětí.

Harry se šeptem bavil se Siriusem a já stála u krbu, mlčky pozorovala celé dění a cítila se opuštěně.

Nikdo si mě ani nevšiml, když jsem vyklouzla z místnosti, vyšlapala schody, vešla do své ložnice a svalila se do postele.

Přitáhla jsem si černou látku k tváři a zhluboka se nadechla.

Cítila jsem povědomou vůni sklepení a ohně. Trochu mě to uklidnilo a přetočila jsem se na druhý bok.

Něco chladného mě tlačilo do stehna.

Pomalu jsem rukou zajela do pravé kapsy a vytáhla lahvičku s lektvarem spánku.

Zjevně nejsem jediná, kdo dnes nebude moci usnout.

Položila jsem lahvičku na stůl, znovu a pečlivěji se zabalila do pláště a i přes všechno co se za posledních pár hodin stalo, jsem se usmála.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Když je Snape pozorný, ale drží chladnou tvář :D Boban.

*Aivi*