×Zkus Mě Donutit× ✔

51) Korunka 1/2

Skleněné střevíčky jsem nakonec nesehnala, Mood mi ale vytvořila jedny průhledné, takže splňovaly účel průhlednosti.

Celý den jsem byla jako na trní. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, než na večerní Korunku.

Snažila jsem si opakovat všechny lektvary, které jsem se naučila a sama sebe jsem přesvědčovala, že jsem dokonale připravená.

Mood se snažila z příběhu o Popelce vyčíst nejvhodnější účes.

Z žertu jsem se jí zeptala, jaký kostým si hodlá vzít Severus.

,,Severus si žádný kostým brát nebude, na to je moc hrdý," povzdychla si Mood a začala mi rozčesávat vlasy.

Za několik hodin jsem byla připravená. Vlasy jsem měla načesané vzhůru, ozdobené drobnými modrými ptáčky, kteří měli symbolizovat holoubky, kteří Popelce pomáhali.

Přes oči jsem měla modrou škrabošku, stejně zdobenou jako byly moje šaty.

,,Vypadáš nádherně, Indy. Až ti dnes na hlavu posadí korunku, budeš vypadat jako královna."

Usmála jsem se. Minulý rok to byla jen náhoda. Kdybych tento rok Korunku nevyhrála, byla by Mood zklamaná?

Najednou jsem byla nervózní o něco víc.

,,Severus ti chce něco dát, ale nemá na to odvahu," zašvitořila Mood.

Užasle jsem zamrkala.

,,Někdy bych chtěla tvojí schopnost," zasmála jsem se.

,,Broučku, to není schopnost. Ráno jsem to našla na nočním stole."

,,Aha," zamrkala jsem.

,,Měla bys něco sníst. Hlad a nervozita je nejhorší kombinace."

Koukla jsem na svoje šaty a upravené vlasy.

,,Na to je trochu pozdě," zamumlal temně Severus, který zrovna přišel do místnosti.

Mood zamumlala něco o tom, že se alespoň nají ona a zmizela v kuchyni.

Mood měla pravdu. Severus neměl masku, vlastně vypadal skoro stejně jako vždy.

,,Je čas jít," procedil pomalu mezi zuby.

,,Tak jdem," vzala jsem situaci do svých rukou a zamířila ke dveřím.

Severus mi však zastoupil cestu.

,,Ber to jako úplatek, nebo pozdní dárek k Vánocům," zamrmlal a podal mi malý útlý balíček.

,,Doufám že to není poezie," zasmála jsem se, ale v duchu jsem skákala radostí a tváře mi hořely.

,,Je nefunkční, ale myslím, že by se ti mohl líbit," pokračoval klidně Severus.

Vytáhla jsem z balíčku zlatý obraceč času. V jeho středu byly malé přesýpací hodiny s modrým pískem uvnitř.

,,Nevím co říct," zamumlala jsem pomalu.

,,Neříkej nic, není na to čas," vyhrkl Severus a podal mi přenášedlo.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Sál byl vyzdoben ještě honosněji, než minulý rok. Všichni na sobě měli zářivě masky všech barev a druhů.

V rohu jsem zahlédla anděla bavícího se s pelikánem, zimní královna všechny bavila svými vtipy a ten kluk, co si právě naléval punč, vypadal jako někdo z Čokoládových žabek.

Severus nespokojeně mlaskl a rozhlédl se po sále.

,,Dej si dortík a punč, musím se s někým sejít a ty se potřebuješ uklidnit. Pak si tě najdu," zamumlal tiše, ale zároveň dost nahlas, abych ho slyšela.

,,Pak si mě najdeš?" zasmála jsem se.

,,Sklapni," zašklebil se a zmizel v davu.

Vydala jsem se ke stolu s občerstvením. Punč chutnal odporně. Jako kdyby jste vzali starý pomeranč a udělali si z něho džus.

Chuť jsem si spravila čokoládovým dortíkem a prohlédla jsem si celý sál.

,,Je to jen mnou, nebo je ten punč odporný," zaslechla jsem za sebou hlas.

,,Je odporný," zasmála jsem se a otočila se.

Stál tam ten samý kluk se kterým jsem minulý rok tančila. V masce rudé smrti vypadala jako přízrak z dávných dob.

,,I pod maskou poznám Indy Alovou," usmál se.

V puse mi vyschlo.

,,Věnuješ mi tanec, Popelko?" usmál se mile.

,,Dnes netančím," vyhrkla jsem a okamžitě se vmísila do davu.

Rudá smrt mě nesledovala, jen se smutně dívala za mnou.

Bohužel fešáku, pomyslela jsem si a stiskla obraceč na svém krku. Tuhle chybu už nikdy neudělám. 

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Máš štěstí Indy!

*Aivi*