×Zkus Mě Donutit× ✔

47) Pryč na pár dní

Vánoce odešly stejně rychle jako přišly.

Dárky nestály ani za řeč, kromě nápadně zeleného balíku, který se až moc podobal tomu minulému.

Severusova babička? No to určitě.

Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, ona možná vážně existuje.

Ta mrtvá žena na koberci měla stejné oči jako Severus. Vlastně mu byla dost podobná ve všech jiných ohledech.

Nicméně její vkus je stejně strašný jako ten Severusův. Kdo by proboha někomu dal k Vánocům roušku? 

Prázdniny se blížily ke konci a společně s nimi se blížila i Korunka a NKU.

Se spánkem to šlo zase z kopce a já potřebovala klidné místo na studium. Ne že by Řád nebyl klidný, ale nebyl.

A tak jsem jednoho dne napsala sovu Brumbálovi. 

Psala jsem o tom, že bych se potřebovala vrátit do Bradavic a začít naplno studovat, protože se obávám že letošní Korunku nezvládnu.

K mému údivu mi Brumbál napsal zcela okamžitě.

Dobré poledne Indy, předpokládal jsem, že mi dřív nebo později napíšeš.

Do Bradavic tě bohužel poslat nemohu, ale myslím si, že Severus nebude mít žádné námitky, když tě na pár dní ubytujeme u něho.

Sbal si věci a čekej na mě zítra po obědě.

A.B

Málem jsem začala radostí tančit po pokoji. To si snad děláš srandu!

,,To si snad děláš srandu?" vyprskl Fred, který mi do dopisu nahlížel přes rameno.

,,Lituju tě, takhle si zkazit poslední dny prázdnin."

,,Je to děs!" vyprskla jsem v hraném vzteku.

,,Já jsem asi prokletá!"

Nebo jsem ta nejšťastnější holka na světě.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Brumbál dorazil jak slíbil. Čekala jsem že půjde se mnou, ale jediné co jsem dostala bylo přenášedlo a krátké sbohem.

V tu chvíli mi to bylo naprosto lhostejné.

Sebrala jsem kufr a chytla jsem se nablýskaného stojanu na svíčky, který dnes sloužil jako přenášedlo.

Nesnášela jsem přenášedla. Vždycky se mi z nich zvedal žaludek. Dnes se mi však zvedal žaludek z něčeho jiného.

Nasucho jsem polkla a přinutila se zhluboka nadechnout.

Ulička, ve které jsem se ocitla, vypadala přesně jako místo, kde by Severus měl žít.

Všechno nápadně připomínalo sklepení a ty černé dveře přede mnou.

Musela jsem se chtě nechtě usmát. Tohle byl přesně jeho styl.

Netrpělivě jsem zaklepala na dveře. Nikdy předtím jsem nepřemýšlela nad tím, jak to vypadá u Severus doma, ale když jsem se ocitla tak blízko jeho domu, kde trávil svůj život mimo Bradavice, vzplála ve mě neukojitelná zvědavost.

Zaklepala jsem znovu a přitiskla ucho na dveře.

Rychlé, nepravidelné kroky mě upozornili, na jeho příchod.

Trochu mě zarazilo, když mi dveře otevřela drobná stařenka.

Už už jsem se chtěla otočit a s omluvou odejít, ale pak jsem si uvědomila, že jsem tuhle ženu už někde viděla.

Byla to ta žena na koberci. Ta která se tolik podobala Severusovi.

,,Indy," usmála se.

,,Předpokládala jsem, že se tu objevíš."

Zmateně jsem se pousmála.

,,Promiňte, Brumbál vám o tom neřekl?" nechápala jsem.

,,Brumbál mi o ničem nikdy neříká. Moc dobře ví, že by to bylo zbytečné. Věděla jsem o tom, že sem přijdeš ještě dřív, než si to tušila ty."

,,Nerozumím," zamumlala jsem a nervózně přešlápla.

,,Ta rouška! Dostala jsi ji? Věděla jsem že přijdeš v den, kdy bude nemocný. Jsem to ale nezdvořačka, jen pojď dál," pokynula mi rukou dovnitř.

Nejistě jsem se usmála a vstoupila do domu.

Tohle bude ještě zajímavé.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Chci jen aby bylo jasno, že tento příběh nevymýšlím za pochodu, tohle všechno bylo předem naplánováno (samozřejmě ta rouška ne, jen se to tam hodilo vzhledem k situaci ve světě).

Myslím, že už jste všichni uhodli, kdo je náš nemocný. Děkuji za podporu. Přeji hezkou karanténu.

*Aivi*