×Zkus Mě Donutit× ✔

38) Krev a Čokoláda

DŮLEŽITÉ!

AHOJ! PROSÍM KONTROLUJTE SI ČÍSLA KAPITOL. WATTPED MI TO PŘEHAZUJE A JÁ S TÍM NEMŮŽU NIC UDĚLAT. OMLOUVÁM SE ZA KOMPLIKACE A DĚKUJI.

***

Doběhla jsem ho až na konci chodby.

Na to že byl raněný, byl překvapivě daleko rychlejší než já.

,,Tak na mě počkej!" sýpala jsem bez dechu a k mému údivu se Severus opravdu zastavil.

,,Co se stalo?" vysypala jsem ze sebe rychle a snažila se popadnout dech.

,,Měla by ses jít prospat, zítra ti začíná náročný rok," zamumlal temně.

,,To i tobě," připomněla jsem mu posměšně.

,,Pokud totiž nebudeme spolupracovat, může se stát, že letošní korunka bude otřesné faux pas."

Severus se kysele zašlebil.

,,Co chceš?" zeptal se pomalu.

,,Čokoládu a vysvětlení," usmála jsem se.

,,Začínáme si rozumět, pane profesore."

*+*+*+*+*+*+*+

Sklepení bylo tak promrzlé, že mi šly obláčky páry od úst.

Kontrast se Severusovým vyhřátým kabinetem mě udeřil do tváře, až jsem blaženě vzdychla.

,,Tak co se tedy stalo?" zeptala jsem se hned, když jsem se pohodlně usadila do křesla a do rukou dostala šálek horké čokolády.

,,Co chceš slyšet?" vyhnul se mé otázce.

,,Pochopitelně pravdu. Celou a bez zbytečného protahování," zamručela jsem.

,,Udělal jsem botu," zavrčel.

,,Myslíš tím chybu, nebo si se dal na obuvnictví? Učitelský plat není dostatečně vysoký? Být tebou, jdu si stěžovat na odbory," poradila jsem mu zcela vážně.

,,Musíš se pořád chovat jako malé dítě?" pokáral mě rozmrzele.

,,A musíš se ty pořád chovat jako nafoukaný, nedostupný imbecil?" vyprskla jsem zlostně.

,,Dva měsíce mě ignoruješ a najednou se chováš, jako by se nic nestalo. Celé prázdniny se mi vyhýbáš pohledem a předstíráš, že neexistuju. Myslím že jeden z nás se opravdu chová dětinsky, želbohu to asi nebudu já."

Severus zkřivil tvář do bolestné grimasy a sesunul se do pohovky.

,,Jeden ze Smrtijedů se dozvěděl, že předávám informace Brumbálovi. Musel jsem se ho zbavit. Bohužel, byl silnější než jsem čekal."

,,Zbavit?" zeptala jsem se opatrně.

,,Zbavit," potvrdil temně.

,,Možná bys měla konečně otevřít oči a uvědomit si, že svět není nádherné, mírumilovné místo plné lásky a smíchu."

,,Děláš si srandu?" vyletěla jsem.

,,Před dvěma měsíci jsem málem umřela, přiotrávila se, snášela každodenní posměšky, nikdy nepoznala pravou rodinu a ty řekneš tohle?"

Po tváři se mi skutálela velká slza.

Severus se zhluboka nadechl a zvrátil hlavu dozadu.

,,Měla bys jít," usoudil nakonec.

,,Náš rozhovor dokončíme zítra. Nemám v plánu tě ignorovat a neměl jsem to v plánu ani předtím, ale musíš si uvědomit, že jsem v utajení a tohle 'bratříčkování' by mě mohlo odhalit."

Vyskočila jsem z křesla a vydala se ke dveřím.

,,Dobrou noc," řekla jsem a už už se chystala otevřít dveře.

,,Mrzí mě to," řekl Snape tak potichu, že jsem měla pocit, že se mi to jen zdá. I přesto jsem se na něho naposledy otočila.

Seděl v křesle, ruce propletené do sebe, hlavu zvrácenou na opěradle, oči zavřené.

V mudlovském světě by ho ztvárnili jako legendárního detektiva, který se snaží vyřešit opravdu složitý případ. A možná se o to i snažil.

,,Taky mě to mrzí," zamumlala jsem v odpověď a vydala se na osamělou cestu do společenské místnosti.

*+*+*+*+*+*+*+*

A wattpad mě stále šte a nejde s tím nic udělat... i nadále kontolujte čísla u kapitol. Děkuji za podporu :)

*Aivi*